Ještě než novou kanalizační šachtou poteče splašková voda, dostal Táborský deník možnost tunelem projít a pořídit fotografie, které zachycují poslední práce.

Naší první povinností bylo zapsat se do návštěvní knihy, nad níž bdí mimo zhotovitele i Báňský úřad. Stručně řečeno, zástupce zhotovitele nedovolí vstup do štoly těm, kteří nemají na stavbě co dělat. Bez podpisu v knize do důlního díla nikdo nesmí. Je to pro případ neštěstí, aby se vědělo, kolik lidí pod zemí zůstalo. Nezní to sice příliš vesele, ale stavební buňku opouštíme nezviklaní.

Prvním předpokladem úspěšné dokumentace nového díla bylo spustit se zhruba 15 metrů pod povrch země. Bez výtahu. Pěkně po kovovém žebříku, v jednorázových bílých montérkách a s helmou na hlavě. Našimi odbornými průvodci byli Zbyněk Málek – zástupce firmy Hochtief, která spolu s Metrostavem šachtu vybudovala, a Petr Jerhot – správce stavby za společnost Vodohospodářský rozvoj a výstavba.

Výchozím bodem se pro nás stala spadišťová šachta v hloubce 13,5 metru, tedy asi tři metry pod hladinou Jordánu, do níž je vstup na břehu nádrže pod autobusovým nádražím. Dostává se nám ujištění, že cesta půlkilometrovým tunelem bude bezpečná.  „Ostění je zabezpečeno železobetonovou konstrukcí tak, aby se mohlo pracovat bez obav, že se něco provalí,“ zaručuje Zbyněk Málek.

#nahled|https://g.denik.cz/52/91/ftg_sachta_kanalizace_stavba_tabor_05102010_denik_clanek_hp.jpg|https://g.denik.cz/52/91/ftg_sachta_kanalizace_stavba_tabor_05102010.jpg|Již jen na některých místech se ve štole pracuje. V těchto úsecích bylo třeba dávat pozor na hlavu. Ocenili jsme bezpečnostní helmy.#

Stejným postupem je jištěna jak štola, tak šachta. Dozvídáme se, že pod současným bedněním je zhruba dvaceticentimetrová betonová stěna s ocelovou výztuží a že v těchto místech nebyla ražba tak náročná, neboť podle dostupné dokumentace z počátku třicátých let tady byly rokliny. Ty se s postupnou výstavbou okolních domů zasypaly navážkou, která dosahovala do výšky kolem devíti metrů. Zatímco ražba byla snadná, o to více náročné bylo jištění pracovníků.

„To je právě složitější, protože se všechno sype. Technologické postupy jsou proto nastaveny tak, že se po každém vyhloubeném metru okamžitě paží,“ vysvětluje zástupce Hochtiefu. Na většině míst si ale proráželi cestu trhavinou. To lidé z okolí dobře pocítili.
„Jedna babička nám říkala, že ve válce zažila bombardování táborského nádraží, ale že tohle bylo pětkrát horší. S tím ale projekt počítá, než jsme s trhacími pracemi začali, všechny obyvatele v okolí jsme museli obejít a seznámit je s tím,“ dodává Málek.
Největší muka si užili lidé z proluky mezi ulicemi Údolní a Třebízského, kde dva domy stojí v bezprostřední blízkosti šachty, kde bude naše cesta podzemím končit.

Zhotovitel má povinnost se vyrovnat se všemi vzniklými škodami a stížnostmi. „Teď se jimi již zabýváme, a dokud nebudou všechny stížnosti vyřízeny, stavba nebude ukončena a předána,“ vzkazuje občanům Jerhot.
Vylučuje, že by došlo k zásadním statickým odchylkám, které by měly za následek demolici domu. Do tak zvané poklesové zóny neboli do pásma, v němž se daly statické změny očekávat, bylo zařazeno přes sto domů. Po celou dobu byly bedlivě sledovány, každý měl svou „osobní“ složku se zadokumentovaným výchozím stavem každé místnosti i trhlinky. Ten se pak porovná s konečným stavem, ale již během prací se nové trhliny odstraňovaly. Nejvíce dotčené domy navíc dostaly přístroj na měření otřesů. Ten byl napojen na mobilní telefon zodpovědného pracovníka, a jakmile přístroj naměřil vyšší hodnotu, než stanovil projekt, telefon se v Brně spustil.
„Pak jsme dostali pokyn, že musíme snížit gramáž trhaviny. Stalo se nám to asi ve dvou případech. Mez jsme sice nepřekročili, ale již jsme se k horní povolené hranici blížili,“ upřesnil Málek.

Kanalizační štola je u Jordánu ražena obvyklým hornickým způsobem. Také prý na místě pracuje několik horníků z ostravské šachty a jezdily tudy klasické důlní vláčky na odvážení vytěženého materiálu. Koleje na místě jsou toho důkazem.

#nahled|https://g.denik.cz/52/91/ftg_sachta_kanalizace_stavba_tabor2_05102010_denik_clanek_hp.jpg|https://g.denik.cz/52/91/ftg_sachta_kanalizace_stavba_tabor2_05102010.jpg|Na většině míst je už položená dlažba, chůze tunelem proto byla vcelku pohodlná. Vstoupili jsme do něj u Jordánu a na povrch se dostali v proluce do Ústecké ulice.#

Když opustíme vstupní spadiště, čeká nás cesta dlouhým tunelem s pověstným světlem na konci. Svítí se jen v místech, kde se pracuje. V určitých úsecích musíme vstoupit do žlabu s poloměrem 50 centimetrů, v němž se budou splašky držet za běžného deště. „Šachta ale bude plnit i retenční funkci. A kvůli tomu se také buduje. To znamená, že ve chvíli přívalových dešťů zadrží hlavní příval vody tak zvané retenční příčky s uzávěry, které budou vypouštění regulovat a vodu do čistírny odpadních vod posílat postupně. Štola se v těchto případech úplně zaplaví,“ vysvětluje Petr Jerhot. Tento postup při většině dešťů zabrání, aby se do Lužnice dostávala nečištěná voda.

Jen za světla lampy procházíme stavbou v úseku A, který měří 282 metrů. A víte, jaký dočasný efekt ještě vykutaný tunel s konstantní teplotou kolem 17 stupňů Celsia má? Lidem částečně vzal vodu ze studní a zbavil je vlhkosti ve sklepích. Po ukončení stavby se ale voda za nějakou dobu opět vrátí do původní výšky hladiny.

První úsek stavby končí v místech Raiffeisenbanky na rohu Bílkovy ulice v hloubce 24 metrů. Nad hlavou máme staveniště, kde se stará, čtyři metry pod povrchem uložená kanalizace napojí přes spadiště na novou štolu.

Dalších 200 metrů nás vede pod Budějovickou a Třebízského ulicí a na povrch se dostáváme v Údolní, která byla rok komplikovaně průjezdná. Lidé však ocenili, že z ní zmizela nákladní doprava. To už ovšem zase neplatí. Stejně dlouhou dobu se pracuje těžkými stavebními stroji a omezené množství práce neutichá ani v noci. V těchto místech tvoří dílo dvě šachty – manipulační a spadišťová, která se noří do hloubky 22 metrů. Jde o nejhlubší místo na druhé části stavby, zatímco manipulační část je k povrchu nejblíže, pouze 4,5 metru. K dennímu světlu nás z hlubin opět vyvádí kovový žebřík.

Táborská stavba v detailech
Celé dílo stojí téměř 1,1 miliardy.
Vybudovány byly 3 nové štoly a 4 nové šachty.
Celkem se rozkopalo 35 ulic.
Podzemím se urazil 1 kilometr nových štol.
V cíli bude vyměněno či vybudováno 22 km kanalizace.
Nejhlubší místo sahá do 24 m.
První staveniště bylo zhotoviteli předáno 20. 1. 2009.
Dle upraveného harmonogramu práce skončí 30. 4. 2011, s výjimkou dvou podprojektů.
Na stavbě se pohybovalo celkem 25 firem.