Bohužel ani děti nejsou ničím uchráněny před násilím. Stávají se oběťmi brutálních vražd, z médií na ně doléhají zprávy o zločinech, některé nenajdou lásku ani ve svých rodinách a zažívají muka od svých nejbližších. To se naštěstí netýká školáků ze Stádlce, se kterými jsme o násilí mluvili.

Co se vám vybaví, když se řekne násilí?
Pavlík: No, že nějakej pán může zabít nožem. Třeba nějakou holčičku, a ta zase může zabít nějakýho kluka.
Pavlínka: Třeba že nějaká paní může zabít pána.
Honza: Násilí je třeba mlácení? Nebo nějaká vražda?
Petra: Já si myslím, že je to když někdo někoho zabije.

Setkali jste se už někdy někde s násilím?
Pavel: Asi ne, jen když se kámoši prali.
Lenka: Já taky viděla jen kluky, jak se perou. Měla jsem z toho špatnej pocit. Holky se naštěstí neperou.

Existuje tedy násilí i mezi dětmi?
Vojta: Myslím, že někdy by mohlo být. Třeba v situaci, kdy se o něco hádají, tak se můžou i poprat.
Jiřka: Někdy jo, když se perou.

Můžete mít vy, děti, nějakou zbraň?
Většina vykřikuje, že ne, pouze Pavel a Petra mají jiný názor.
Pavel: Můžou, třeba nože, pistole. Koupí si je v obchodě, kde prodávají zbraně a munici, třeba v Táboře.
Petra: Můžou je sebrat doma rodičům a může to být třeba i zapalovač, kterým jde zapálit dům a v něm můžou být lidi.

Pavel si myslí, že si dítě může koupit zbraň v obchodě. Je to možné?
Tomáš: Myslím, že ne, asi by mu ji neprodali.
Lenka: Já si to taky myslím.

Víte, kdo si může koupit zbraň? Co k tomu musí být?
Honza: Musí k tomu být zbrojní pas a asi by mu mělo být osmnáct.
Pavlík: Taky musí mít náboje, čepici vojenskou a třeba ještě nějaký pistole. Já už jsem jednu doopravdickou pistol měl. Teta mi ji koupila, ale už je rozbitá.

Máte doma zbraně? Myslím tím ale hračky.
Pavlínka: Brácha mi někdy půjčí pistol.
Marek: Nemám, ale já si je postavím z lega.
Tomáš: Nemám, já si hraju hlavně s kostkama. Zbraně ani nemám rád.

Určitě jste už slyšeli o vraždách, co byste řekli o tomto trestném činu?
Petra: Že je to blbý a že si lidi zbytečně ubližujou. Ani nemůžu pochopit, že se zabíjejí.
Lenka: Je to divný, jsme stejný lidi, tak proč se zabíjíme?
Pavlík: Já jsem viděl jeden film, kde pán zabil druhýho pána a ten zase nějakou pani. A taky malinkatýho kluka, který se narodil. Myslím, že by i mě mohl zabít. Vražda je ošklivá.
Vojta: Že je to špatný a dělat by se to nemělo. Občas slyším ve zprávách, že někdo někoho zavraždil.

Umíte si představit, jak takový vrah asi vypadá?
Honza: Je to násilník, ale nemůže být normální.
Jiřka: Je trošku vražednej a je mu to vidět v očích. Taky není hezkej.
Marek: Já si myslím, že je to zlý člověk a je to na něm vidět.
Pavlík: Já jsem viděl jednoho s maskou, který šel a ukradl peníze v krámu. Mně se to ale jenom zdálo.

Jaký by měl být za vraždu trest?
Pavel: Odsouzení k smrti, ale podle toho, jaká to byla vražda. Nebo vězení třeba na deset let.
Petra: Taky si myslím, že by měl jít do vězení.
Jiřka: Mohl by strávit milion nebo sto let ve vězení. To by mu hodně vadilo.
Marek: Měl by být ve vězení deset let.

Co si myslíte o trestu smrti? Je to správné?
Honza: To je moc krutý, to by se nemělo dělat.
Vojta: To je moc velkej trest. Být ve vězení tak třicet let, ale víc už ne.
Lenka: Taky si myslím, že je to moc krutý. Kdyby provedl hodně vražd, tak jo, ale jinak by měl jít jen do vězení.
Pavlík: Do vězení tak na tři týdny.
Tomáš: Já bych trest smrti dal, když někoho zabije, tak by si ho zasloužil.

Je u nás trest smrti?
Pavel: Byl tady, používají ho třeba někde v Americe. U nás už ale není.

Co vězeň ve vězení dělá a jak to tam vypadá?
Pavlínka: Je tam hladovej. Někdo ho třeba může dojít navštívit, ale nedá mu žádný jídlo. A taky tam nemají pití a on tam může i umřít.
Marek: Pokouší se dostat ven. Jenže oni je tam hlídají.
Honza: Já si myslím, že je to taková místnost s mříží, kde má vězeň postel a židli a buď spí, nebo přemýšlí o tom, co udělal. A dostává jen pití a suchý chleba.
Jiřka: Je tam hrozná zima a to se tomu vězni nelíbí.
Pavlík: Je to tam jenom černý a ten pán tam může zčernat. Je tam klec, má tam postel, pití a židli a přemýšlí, jak by se mohl dostat ven. Třeba manželka mu tam může přinést nějaký jídlo.
Lenka: Může taky spát a třeba dělá nějaký práce. Třeba něco za ten trest musí natírat.
Petra: Já si myslím, že je tam tma a zima a že tam má jenom postel a zase přemýšlí, jak někoho zabít. Televizi tam určitě nemá. Možná jen knížku.

Který násilný čin je podle vás nejhorší?
Pavel: Znásilnění.
Petra: Ten na starých lidech.
Tomáš: Třeba na dětech.
Lenka: Na dětech a starých.
Pavlík: Škrcení starých pánů.
Marek: Nejhorší je, když použije nůž proti ženě.
Pavlínka: Na dětech, babičkách a dědech.
Honza: Mně se nelíbí násilí na zvířatech, dětech, ženách a starých lidech.
Vojta: Třeba když se s někým seznámím po internetu a on si pak se mnou domluví, že se sejdeme a on tam vezme nůž a zabije mě. To je nebezpečný.
Pavlík: Nejnásilnější je pila, to jsem viděl ve filmu.

Bojíte se?
Pavel: Ne, nikdy.
Petra: Když mám někam jít večer, tak se bojím, že mě někdo přepadne.
Tomáš: Já se nebojím.
Lenka: Já se bojím někde ve městě, ale tady na vesnici se nebojím.
Marek: Večer se bojím jít na záchod, že tam někdo může být.
Pavlínka: Když se koukám na hnusnej a strašidelnej film. Raději ho přepnu, protože pak bych se bála jít vyčistit si zuby.
Jiřka: Jednou jsem se bála, když se moje ségra dozvěděla o tý vraždě a viděla toho kluka. Večer se ale nebojím, jenom v noci.
Honza: Já se bojím večer, když už je tma a jdu sám po vesnici. To si přitom raději zpívám.
Vojta: Když jdu večer po vesnici, tak se bojím, že na mě někdo vybafne.

Myslíte si, že byste se uměli nějak bránit?
Pavel: Já bych ho nakopl do holeně.
Petra: Když by přijel autem, tak já bych mu řekla, že támhle na mě čeká moje mamka, i kdyby to byla cizí paní, kterou neznám. Já bych ho nějak obelstila.
Lenka: Já bych asi utíkala.
Pavlík: Já bych mu vrazil do nosu až by mu tekla krev. To mi udělal náš Pepík a to bolelo.
Marek: Kopnul bych ho a utekl.
Jiřka: Kopla bych ho mezi nohy, to by ho hodně naštvalo.
Honza: Já bych se bránil hlavně útěkem.

Objevuje se násilí i v rodinách?
Pavel: Jo. Lidi nejdřív křičí a pak dojde i ke rvačce.
Petra: Někdy se to může stát. Ale většinou ve filmech.
Pavlík: Moje mamka se nehádá.
Pavlínka: Ale rodiče se můžou poprat.

To není v pořádku, co?
Jiřka: Není.
Vojta: Myslím, že se násilí v rodině může objevit, ale nemělo by to být. Je to špatný.

Je výchovný pohlavek od rodičů násilím?
Honza: Jenom malý. Ale někdy je to nutný, když provokuju nebo zlobím.
Pavlínka: Když se s Honzou pohádáme, tak dostanu spíš od mamky. A to je násilí.
Jiřka: Malý pohlavek je v pořádku.
Pavlík: Je to násilí, někdy mě to bolelo.
Petra: Nemyslím, někdy je to třeba.

Znáte termín domácí násilí?
Pavel: Je to hádka?
Petra: Nevím, co to je. Možná bych si představila, že někdo může umřít.
Lenka: Že rodiče týrají dítě. Třeba o něj típají cigaretu a zavírají ho do sklepa. Tam ho nechají týden a nedávají mu dost jídla.
Pavlík: Když se rodiče hádají.
Honza: Já bych řekl, že domácí násilí se může provádět hlavně na dětech, když je mlátí, i když nic neudělali.
Vojta: Když mi mamka s taťkou nedají najíst?

Je Česká republika bezpečným státem?
Honza: Není zas tak moc bezpečnej. Dělají se tu ty vraždy.
Lenka: Není, je tu dost vrahů i ve vězení.
Pavlík: Není, protože když lidi spí, tak někdo může stát zničit. Třeba bagrem. Nebo atomovkou a celý vybuchne, i celý Stádlec.
Vojta: Když se tu vraždí, tak není bezpečný a taky se tu loupí.
Pavel: Není bezpečnej, já si pamatuju, že tady vyloupili Jednotu.