Drobnému chovu drůbeže se Václav Čechtický věnuje v malé vsi u Soběslavi už téměř dvacet let. Na svém dvoře měl ještě dnes ráno slepice, husy i kachny. Že na jeho dveře zaklepe virus ptačí chřipky, rozhodně nečekal. Když mu náhle uhynuly dvě husy a čtyři kachny, dorazila i k němu obávaná zpráva: přijde o celý chov. Testy totiž virus ptačí chřipky potvrdily.

„Je mi to líto, ale nenadělám s tím nic. Když už se tady ten virus objevil, vybít se chov musí. Ale samozřejmě mě to mrzí, vždyť se s tím piplám odmalička," vysvětluje Václav Čechtický. K celé situaci se staví s nadhledem, ale v jeho hlase je slyšet smutek. Před jeho domem pak zastavili veterináři a policisté z něj udělali uzavřenou zónou. Po příjezdu hasičů začne likvidace zbylého ptactva.

Mezitím se po vesnici vypravili zastupitelé a v každém stavení počítají všechny slepice. Vesnice má kolem stovky lidí.

Když k Václavu Čechtickému dorazí i hasiči, pro třicítku opeřenců z jeho chovu jde o poslední minuty života. Ten ukončí smrtící injekce. Na korbě náklaďáku pak jejich těla míří do nejbližší kafilérie.

„Nákazu sem nejspíš zavlekly divoké kachny," myslí si šéf hasičů Petr Hojsák. S jistotou se ale Václav Čechtický způsob nákazy svého chovu nedozví. Přestože právě přišel o výsledek mnoha měsíců práce, nechystá se vzdát. Chov chce časem opět obnovit.

„Vždyť žiju na vesnici a k té přece slepice a husy patří od nepaměti," říká, zatímco zavírá branku a odchází prázdným dvorem.