Své o tom ví i Jiří Zelený z Tábora, který už letos na houby vyrazil, ale skoro zbytečně. „Byli jsme se s partnerkou podívat na místech, kde houby pravidelně sbíráme, a náš úlovek byl velice slabý. Všude je děsný sucho. Musí pořádně zapršet," myslí si Jiří Zelený, který má svá oblíbená místa v okolí Jordánu, v Malšicích i za Chýnovem.

Jeho slova potvrzuje i mykolog Vladimír Pravda. „Nepamatuju si, kdy naposledy bylo takové sucho jako letos. V zimě nenapadl sníh a od jara pořádně nezapršelo. Spíš se vždy přiženou jen krátké přeháňky, takže do lesů se přes větve stromů voda ani nedostane. Jinde zase steče nebo se vypaří, a půda ji nemá šanci nasáknout," vysvětluje, proč houby v lese zatím nepotkáte.
Na hrázích rybníků a řek je ale výjimečně objevit lze. Podle Vladimíra Pravdy se jedná o takzvané podeštné houby, které po dešti rychle vyrostou, ale zase také rychle uschnou.

Dokud tedy neproprší alespoň dva dny, smaženici si nepřichystáme. „Houby jsou z devadesáti procent tvořeny právě vodou. Vyrostou proto jen ve vlhkém prostředí, což je provlhčená půda tak do pětadvaceti centimetrů. Růst hub ale ovlivňují i jiné faktory jako teplo, vlhkost vzduchu, nekolísavé teploty ve dne a v noci, a také bezvětří. Vždycky říkám, že houby začnou růst deset dní po rozhodujícím dešti, teď musíme jen vyčkat, až přijde," říká Vladimír Pravda.

Pozor na otravu

Až se počasí umoudří, je stále třeba pamatovat na rady odborníků a sbírat pouze houby, které dobře známe, popřípadě s sebou nosit příruční atlas hub. Otrava houbami totiž může člověku přivodit i vážné zdravotní potíže.
„Pokud sníte nejedlou houbu, může vám být špatně od žaludku, dostaví se zvracení a průjem. Jedovaté houby ale mohou způsobit i selhání jater nebo ledvin, v nejhorším případě i smrt," varuje houbaře všeobecný lékař z táborské nemocnice Jan Koutník.
Pozor je třeba si dávat hlavně na muchomůrku zelenou a její příbuzné, tedy jízlivou a tygrovanou. „Narazíte na ně poměrně často a rozpoznáte je  tak, že mají v zemi bílou cípatou pochvu. Lidé často houbu u země uříznou, čímž pochva v zemi zůstává, a pak je snadné si muchomůrku splést třeba se žampionem nebo holubinkou. Můchomůrky také mají pod kloboukem bílé lupeny, na rozdíl od žampionů, které mají lupeny tmavé. Tak je od sebe bezpečně rozeznáte," vysvětluje Vladimír Pravda.
V žádném případě ale neznámé houby raději nejezte. Pokud si opravdu nejste jistí, můžete svůj úlovek přinést do mykologické poradny.

Kateřina Šímová