Pro nezasvěcené zní tato slova zřejmě jako hádanka. Ostatně i sám atlet ji stále horečně luští, ale dílčím zjištěním už podřizuje své kroky. „Čeká mě maturita, proto jsem musel vzdát soustředění v Itálii, abych se dokázal připravit. Maturitu chápu jako životní okamžik,“ uvědomuje si devatenáctiletý student lycea na táborské průmyslovce.

Na technicky zaměřenou školu utekl před humanitními předměty. Atletika ho však donutila víc o sobě přemýšlet a zaobírat se psychikou. Pocity euforie z medailí, prokládané občasnou krizí, intenzivně formují duši člověka. „Moje myšlení se skutečně změnilo. Jsou cenná i moudra od trenéra, který citlivě nahlíží do mého osobního života. Ale jsem introvert a neúspěchy nebo zklamání řeším často sám se sebou,“ uvažuje svěřenec trenéra Romana Béma.

Viděno laickým pohledem, zažívá každý výškař příjemný bod zlomu. Láme se v krátkém okamžiku, kdy si skokan bezpečně uvědomí, že laťka zůstane na stojanech a nedoprovodí ho na doskočiště. Jenže výkonnost má svůj strop a laťku nelze zvyšovat donekonečna. „Patřím mezi nejlepší v republice, ale nemůžu předpokládat, že se budu atletikou jednou živit. Na to je v tomto sportu málo peněz. Proto se chci dostat na Fakultu tělesné výchovy a sportu, abych si lépe zajistil budoucnost a zůstal u toho, co mě baví,“ plánuje Miroslav Hrubý.

Není asketou

Uhradit náklady na sezonu je už teď pro něj náročné. „Žiji jen s maminkou, takže mi nemůže dát na všechno peníze. Hodně mi pomáhá oddíl a něco dostávám od sportovního centra mládeže, ale na ještě kvalitnější přípravu to pořád nestačí,“ počítá Hrubý.

Zatím se snaží vytěžit ze svého talentu maximum. Na stadionu je více než doma, kde se stačí před tréninkem pouze nasvačit a zpátky se vrací zhruba po sedmé večer. Jen příprava na maturitu mu tento režim v poslední době nabourala.

Na druhou stranu není suchým asketou zahleděným jen do tréninkového deníku. Vždyť při rozhovoru si pivo dal. „Trenér mě samozřejmě od alkoholu drží zkrátka. Souhlasím s ním, jen vždycky po nějakém čase je dobře se uvolnit, pobavit a přerušit zaběhlý stereotyp,“ říká student.
Na atletických oválech je výjimečný také tím, že jako výškař má pověst slušného sprintera. Letos například vyhrál krajské přebory na 60 metrů v hale a zaujal osmé místo v letošních republikových tabulkách na této distanci. Nejvíc si váží republikového titulu ve výšce před dvěma lety. Vzhledem ke své rychlosti se do budoucna nebrání jakékoliv trati do čtyř set metrů, ani například desetiboji. Trenér o něm říká, že je buď nejrychlejší výškař nebo sprinter, který skáče do výšky.

Na výškaře je přitom poměrně malý. Měří 182 centimetrů. „Z toho si ale nic nedělám. Třeba Stefan Holm také není vysoký, a má skočených dvě stě čtyřicet centimetrů,“ komentuje s úsměvem Miroslav Hrubý.

Chtějí mít nadlidi

Dbá na jídelníček a podle finančních možností i na doplňky stravy. S dopingem nesouhlasí, přesto se ho snaží pochopit.

„Sponzoři nebo vůbec komerční sféra chce mít ze sportovců nadlidi, aby svou popularitou vydělali co nejvíc peněz. K dopingu jsou často dotlačeni, a když to praskne, dávají se od nich ruce pryč,“ vysvětluje atlet a uvádí další příklad, proč jsou zkušenosti ze sportu přenositelné do běžného života. Rozvádí tím staré a otřepané: Aby bylo vítězů, musí být poražených. „Jasně že chce při závodě každý z nás vyhrát, ale stejně tak se i respektujeme a přejeme si úspěch. Rozdíly ve výkonnosti nedělají z někoho horšího nebo lepšího člověka,“ uzavírá Hrubý a z jeho slov je znát, jak pevný svazek s atletikou uzavřel.

Miroslav Hrubý

Narodil se 2. února 1993. S atletikou začínal v patnácti. Specializuje se na výšku pod vedením trenéra Romana Béma. Je však všestranným atletem se sprinterskými vlohami. Patří mezi nejlepší české výškaře své kategorie. Studuje Střední průmyslovou školu strojní a stavební v Táboře. Letos maturuje a chce pokračovat ve studiu na Fakultě tělesné výchovy a sportu.
Osobní rekordy:
výška – 205 cm
100 m – 11,08 sekundy
60 m – 7,16 sekundy