Školní vzdělávání má v Mlýnech již dlouhou tradici. První školu si obec zřídila roku 1780. Děti tehdy docházely do domu č.p. 40. Ještě předtím se vyučovalo v domě č.p. 30, kde se uchytilo označení U Husáků.

Jenže dětí přibývalo, a tak bylo potřeba najít další prostor, který by byl vhodný pro vyučování. V roce 1890 tak byla od pana Knotka najata místnost pro druhou třídu.

„O rok později proběhla prohlídka školy v č.p. 40 a bylo konstatováno, že je ve velmi špatném stavu a má se stavět nová," píše do pamětní knihy místní kronikář.

A jak uvedl, tak se stalo: 29. února se konala dražba na postavení nové školní budovy. Vyhrál ji Josef Hromas, stavitel z Neveklova u Benešova, který se jako jediný zúčastnil dražby. Náklady na realizaci byly dle obecní kroniky vyčísleny na „10 019 zlatých s dvouprocentním přídavkem rozpočtené sumy."

Hned 20. dubna 1896 byl za přítomnosti školní rady položen základní kámen, do něhož vložili plechovou krabici a základní listinu s obsahem.

Úryvek textu
Okresním hejtmanem a předsedou c. k. okresní školní rady byl Nikodem Eckrt a c. k. školním inspektorem profesor Václav Knotek. Starostou v té době byl Josef Kotoun, rolník a hostinský, a členy místní školní rady sousedé: Matěj Vácha a Martin Pavliš z Mlýnů. Řídícím učitelem školy byl Jan Soukup z Písku, druhým učitelem Jan Pazdera z Tučap, industriální učitelkou Aloisie Soukupová, choť řídícího učitele. Přiloženy jsou běžné mince v době stavby školy jsoucí v oběhu: stříbrný zlatník, stříbrná koruna, niklový dvaceti a desetihalíř, bronzový dvou a haléř a měděný krejcar.

Netrvalo dlouho a nastal pro Mlýnské významný den – 12. září následujícího roku již byla škola k dispozici žákům a vyučujícím. Nechybělo ani posvěcení od choustnického faráře Josefa Míky, jemuž přisluhoval František Bečvář, kaplan.

ŠKOLA. Dnes v budově „nové“ školy sídlí obecní úřad a knihovna.

„Před slavnostním výkonem zapěna sborem učitelským slavnostní kantáta, načež následovalo svěcení," popisuje obecní kronika.
Stará škola z č. p. 40 mezitím změnila využití. Už se v ní neučilo, ale bydlelo. Od roku 1902 má však temnou minulost. „Dne 12. srpna asi ve dvě hodiny odpoledne spáchal nájemník Emanuel Gold, padesát roků starý, příslušný do Pavlovic, politický okres Benešov, v čísle popisném 40 bestiální čin. Podřezal svoji asi padesát let starou manželku Terezii a desetiletou dceru Jindřišku," shrnuje čin tehdejší kronikář.

Soudní komise pak upřesnila, že obě byly nejdříve několika ranami tupým nástrojem omráčeny. Emanuel Gold poté před pronásledováním utekl do Jindřichova Hradce, kde se utopil v rybníku. „Příčinou trestného činu se uvádí rodinné nesváry a nouze," doplňuje kronikář.

Ve škole sídlil MNV

Budovu staré školy v roce 1946 odkoupila obec a o dva roky později se sem přestěhoval úřad místního národního výboru a později i kanceláře JZD. V roce 1961 se stav budovy zhoršil a muselo se začít s opravami. O tři roky později ji kupuje Jednota, která zde zřizuje prodejnu smíšeného zboží. Ta funguje až do roku 1999.

Josef BělohlavV nové škole, kterou farář s kaplanem světili v roce 1897, bylo místo pro děti, které si posedaly ve dvou třídách. V roce 1935 sedí ve školní lavici jako prvňáček i Josef Bělohlav. „Pamatuji si, že nás v první třídě učil pan řídící Alois Slavíček. Ve vedlejší třídě byly starší děti a na starosti je měla paní učitelka Vlasta Křižovská. Když už zlobily nezvládala, posílala je do naší třídy a pan řídící jim dal za vyučenou a srovnal je. Většinou je ohnul přes lavici a nasekal jim na zadek. A o přestávkách k nám chodili klečet," začal své vyprávění dnes už čtyřiaosmdesátiletý Josef Bělohlav.

V té době dětí ubývalo, a tak se ze dvoutřídní školy stala jednotřídní. V roce 1937 se na budově vyměnila střecha a okapy a následující rok se opravy dočkaly římsy a fasáda. Na vnitřní prostory došlo až o deset let později.

„Vzpomínám si ještě na pana učitele Hanzala. Ten mě sice neučil, ale znal se s mým tátou, který tu býval starostou," dodává senior, který v Mlýnech vychodil celou osmiletou školní docházku.

Vzpomíná, že paní řídící pracovala jako školnice a děti si jí vážily. „Považovali jsme ji za dámu, a tak tu měla komfort. Třeba jsme jí donesli i dříví do kuchyně," popisuje s tím, že v místnosti, kde je dnes obecní úřad, býval kdysi kabinet s pomůckami a ve vedlejším pokoji bydlela učitelka. „Ten prostor také sloužil děvčatům, která se v šesté nebo sedmé třídě učila ruční práce, třeba vařit, plést nebo šít. Bývalo to jednou za týden. No, a kluci zase pracovali venku. Třeba jsme pleli záhonky a zalévali jsme je vodou z rybníka," naznačuje Josef Bělohlav rozdělení úkolů.

Přestože byli od děvčat odděleni, dokázali je škádlit. „Pracovali jsme pod oknem kuchyně. Holky měly napečené zákusky a dávaly je chladit na parapet. Kluci neodolali a svačinu slupli. Dokonce to vyšetřoval i pan řídící, ale to víte, nikdo se nepřiznal," směje se zážitku z dětství.

Ve škole se vystřídalo také hodně farářů. Jeden dokonce jezdil s koníkem a pryčkou. „Kluci z osmé třídy ho vždycky odkšírovali a zavedli do stáje, kde byl po celou dobu vyučování náboženství," shrnul Josef Bělohlav.

Milan MarešNa pana řídícího Slavíčka si dobře pamatuje i současný starosta Milan Mareš. „Byl spravedlivý a ranami kolikrát nešetřil. Když nám dal rákoskou, ohýbaly se nám prsty. Chytával nás také za vlasy u ucha," ukazuje a dodává, že oba tresty byly dost bolestivé. Na druhou stranu ale přiznává, že si to zasloužili. „Byl jsem hodně živý kluk, asi po tatínkovi," směje se.

Školní vyučování v Mlýnech definitivně skončilo v roce 1963. Od té doby děti dojíždí do sousedního Choustníku. V osmdesátých letech sloužily bývalé třídy v prvním patře jako ubytovna brigádníků JZD. Nyní se v budově bývalé školy, která dostala novou střechu a okna, usadily obecní úřad a knihovna.