Za devatero horami a devatero řekami leží jedno království, ani velké, ani malé, prostě tak akorát. Kraluje mu jeden moudrý král, král Miroslav I. Mezi pahorkami Jistebnické vrchoviny tam lidé žijí šťastně naplněni radostí a blahem.

„Za všechno vlastně může jeden kamarád, který když si dal pár piv, bouchl v hospodě do stolu a říkal: Já jsem král Miroslav a kdo je víc?,“ vypráví o počátku Smrkovského království jedna z jeho zakladatelek a dvorní krejčová Věra Ďurišová. „Když už se to stalo poněkolikáté, řekla jsem doma manželovi, že z něho teda toho krále uděláme.“

Bylo, nebylo, psal se 3. leden léta páně 2004. „Seděl jsem v hospodě Na Kovárně, koukám na televizi, nikde nikdo, říkám si, že je to divné, a oni mi zatím vedle v místnosti chystali korunovaci,“ vypráví Miroslav Novák, který byl toho dne oficiálně ceremoniován na Miroslava I., krále smrkovského. O jeho původu prý nebylo sporu, neboť je z chudé rodiny. Mladý, statný, urostlý, moudrý, bystrý, chytrý, hezký a hlavně urozený chlap jak hora, přesně tak, jak má správný král vypadat. Toto datum se dodnes v království drží jako svátek a král se vždy slavnostně vysazuje na koně.

Vzniku této novodobé okázalosti předcházelo mnoho let strádání a útrap, vypráví královská kronika. Lid byl zbídačený pražskými rádoby politiky, kteří se snažili a stále snáží vysávat lid pro svůj blahobyt. Míti tak moudrého, spravedlivého a statečného panovníka, který by panoval pro blaho svých bližních poddaných, říkali si místní. A proto se hrstka nejodvážnějších a nejuvědomnělejších občanů této zapadlé části republiky odhodlala založit svoje království s vlastním králem. Kde sami si od sebe samých budou vybírat svoje daně. A hlavně vlastní daně a poplatky budou sami propíjet a projídat.
„Překvapili mě, udělali jmenovací dekret, sešly se tady mraky lidí, ženský mě navlíkly do šatů a daly mi korunu,“ vzpomíná dnes král Miroslav I., který si hned zvolil svého prvního rádce Michala Ďuriše. Společně proseděli zimu a podle knížek vymýšleli a rozdělovali funkce, kdo je kdo a co má v království na starosti. Nechali natisknout i jmenovací dekrety. Jako druhý královský svátek se pak slaví 27. duben, který připomíná jmenování do funkcí. Dnes má svou roli v království 48 lidí.

„Udělali jsme ale chybu, že jsme se předem lidí nezeptali, jestli do toho chtějí jít. Protože teď je nás jenom pár aktivních a ostatní se nezúčastňují,“ hodnotí zpětně Novák.

Zámek nahrazuje hospoda Na Kovárně, ovšem královnu král ještě nenašel. „Protože byl Mirek sám, koupili jsme mu na korunovaci nafukovací panu, kterou jsme oblékli jako královnu,“ vypráví Ďurišová. Jak má tedy král vyřešenou otázku nástupnictví? „To teda nemám, nad tím jsem nepřemýšlel, ale asi bych měl, ovšem může se stát, že tady bude defenestrace a lid mě vyhodí z okna,“ směje se.

Žena ovšem království nepovládne, s tím souhlasí všichni. „Ženy u nás jsou tak pokorné, že by se žádná na to místo nedrala,“ usuzuje dvorní garderobiérka Jitka Toužimská, jejíž cesta na královský dvůr nebyla jednoduchá.

„Nejdříve mě přijmout nechtěli, trvalo dlouho a dlouho, než se vůbec sešla rada a odsouhlasila mě,“ vypráví Toužimská. Každého nového člena musí totiž na svém zasedání projednat a schválit královská rada. „Vyrazila jsem hned po sekáčích, snesla jsem všechny šaty z půdy, od svatební půjčovny jsem odkupovala vyřazené šaty a královská krejčová všechno přešívala,“ prozrazuje Toužimská.

Jinak mají ve Smrkově království se vším všudy. Je zřízeno zákonem, který říká, že království je státem dobrého lidu, jenž stoupá k trvalému blahobytu. V jeho čele stojí král, který vede svůj lid vpřed, za určitých okolností ho může vést i vzad, vlevo, vpravo, nahoru, dolu, bokem nebo šikmo. Král je neomylný, zásadový, ale vlídný. Na dvoře nechybí kat, purkrabí, rádce, dirigent královského orchestru, lesmistr, garderobiérka, pážata, rytíři, výběrčí daní, podkoní nebo zvědové, kteří ovšem při mé navštěvě selhali. „Jak to, že je tady, králi Miroslave, cizí člověk? Jak se dostal přes královské zvědy? Zasloužili by si useknout hlavy! Jak jim mohla proklouznout?,“ burácel výběrčí daní Arnošt Müller, když mě uviděl v hovoru s králem, krejčovou a garderobiérkou. „Ty jsi se dozvěděla, že je ten král svobodnej, viď?“ nešetřil mne Müller, který nemá mezi lidem právě oblíbenou funkci. „Poslední dva roky mě ale lidé rádi mají, protože král vyhlásil daňové prázdniny,“ směje se.

Spolek ve skutečnosti žádné příspěvky nevybírá, vše jde z vlastních kapes členů. „Nejde o to, abychom zbohatli, ale abychom se pobavili a lidi měli na co vzpomínat. Když jsme organizovali Hry bez hranic v pohádkovém stylu, mělo to ohromný úspěch a dodnes se na to vzpomíná jako na nejlepší ročník,“ chlubí se Müller.

Král pravidelně pořádá zasedání, kde mu poddaní líčí, co všechno pro království udělali. Nejaktivnější a nejpilnější poddaní dostávají od krále Řád šikovného člověka.

Pod královským erbem se poslední prázdninový víkend koná florbalový turnaj, na Vánoce zase Královský ples v kulturním domě v nedalekém Orlově. Družina se zúčastňuje slavností i za hranicemi své říše. Minulý rok je například na svůj ples pozval Klíček. „Prošli jsme se sálem jako družina v kostýmech, měli zapálené louče, děti byly nadšené a všechny se chtěly fotit s králem,“ líčí Toužimská.

Spolek má svou hymnu, kterou složil královský šéfdirigent Pavel Svatoš a nazpíval muzikálový zpěvák a frontman skupiny Arakain Honza Toužimský z Jistebnice. Používá se na zahájení plesu a při dalších oficiálních příležitostech. Aby byl co nejstylovější, nechala se pro krále vyrobit nová koruna. Původní „drahé“ kameny nahradily smrky. Pro kata byl zase připravený projekt šibenice. „Měli jsem i trámy, ale nakonec jsme dostali strach, aby se na ní opravdu někdo nepověsil,“ vysvětluje král Miroslav I. důvod, proč museli vzít zavděk jen krvavým špalkem a sekerou. Pokud se chce někdo z královských poddaných ženit nebo vdávat, musí přijít, pokleknout a požádat krále, který se pak vzdá práva první noci, na kterou má nárok. „Zrovna teď na jednu žádost čekáme, nevěsta slíbila, že určitě přijdou,“ prozrazuje král, který se pak se svou početnou družinou vydá událost zkontrolovat.

Bylo, nebylo, psal se 3. leden leta páně 2004 a ve Smrkově byl slavnostně ceremoniován král Miroslav I. Od těchto dob je lid ve Smrkovském králoství štastný a veselý. Život dostal novou podobu. Král se stará o lid a naoplátku lid se stará o krále.

PETRA KOSOVÁ