Tak nám zabili Ferdinanda. Atentátem na Františka Ferdinanda d'Este v roce 1914 začala 1. světová válka. Otcové, manželé i synové museli do 24 hodin od vyhlášení mobilizace opustit své domovy. Čekal je život v zákopech, beznaděj a často i smrt. Doma zanechali jen ženy, děti a starce. Konec hrůz přišel až po čtyřech letech – 11. 11. roku 1918 v 11 hodin, přestože mocnáři původně počítali s bleskovou válkou.
S koncem první světové války se v Čechách od roku 2001 slaví i mezinárodně uznávaný Den válečných veteránů.

Ze tří se domů vrátil jen jeden

Padlé ve válce připomíná v Sudoměřicích u Bechyně pomník společný pro celou farnost, která čítá deset okolních vesnic. Na Dušičky lidé k památníku nosí květiny.
„První světová válka byla mnohdy horší než ta druhá. Ze sedmdesáti popisných čísel odvedli osmdesát dva mužů! Ženy se potom o hospodářství i o děti staraly samy,“ připomněl kronikář František Stach. Některé rodiny, jako například Šonkovi nebo Jirků, přišly o dva muže ze tří narukovaných.

Král za Radětice padl jako první

Třicet mužů různého věku z celkového počtu 144 se z války nevrátilo do Radětic. Na jejich počest nechala obec postavit pomník od sochaře Břetislava Bendy z Líšnice u Milevska. Obyvatelé za obecním pastvištěm vysázeli Háj míru a na návsi Lípu svobody. O pomník válečných hrdinů se nyní společně stará obec a občanská sdružení. „V roce 2004 jsme pomník opravili a zrekonstruovali v celkové hodnotě 120 tisíc korun. Občané přinášejí květiny při Dušičkách,“ doplnil starosta Josef Svoboda.
Podle dochovaného válečného vyprávění zásobovacího poddůstojníka a francouzského legionáře Františka Stacha, padl první radětický voják na černohorské hranici. Byl to otec jednoho dítěte Josef Král z domu čp. 63. Podle Josefa Tíkala, jehož dědečka drželi v zajetí, se mnozí vojáci ani nevrátili. „Josef Pytlík zůstal několik let v Rusku. Oženil se tam, asi tam má i děti, ale nakonec se vrátil,“ zavzpomínal.

Hlídači mostu sázeli stromy

„Do války byli odvedeni všichni schopní muži od 21 do 45 let. Na statcích pak na všechnu práci zůstávaly ženy a děti. S pracemi jim chodili pomáhat váleční zajatci,“ vylíčil válečné časy kronikář Veselí nad Lužnicí Václav Jelínek a doplnil vyprávění o jednu zajímavost.
Odvedení muži, kteří ještě nenastoupili na frontu, měli za úkol hlídat mosty před vyhozením do povětří. Dohodli se s místním řídícím školy, aby jim daroval sazenice lip, které při dlouhých chvílích vartování vysázeli nad řekou. První lípu zasadili v rohu zahrady hostince U Zastávky. Další lípy díky nim zapouštěly své kořeny až do roku 1917 a krášlí břehy Lužnice dodnes.

Na hrůzy by se zapomínat nemělo

Konec války vzpomněli včera váleční veteráni, vojáci, veřejní činitelé i občané na celém území Táborska. Komorním pietním aktem uctili památku padlých bojovníků ve Veselí nad Lužnicí. Na městském hřbitově, kde jsou dva společné hroby s pamětní deskou, položili včera zástupci radnice spolu s členy místního Spolku přátel historie k pomníku věnec a květiny.V Bechyni položili velitelé vojenských posádek za účasti pamětníků věnec a promluvil válečný veterán z druhé světové války Pavel Vaněk. „Národy by neměly zapomínat na hrůzy obou válek,“ přednesl za deště vzkaz dalším generacím bojovník za svobodu.