VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Vystřihovací panenky nosila i do školy. Ráda si hrála

Tábor, Zárybničná Lhota – Valentina Flídrová: Sběratelka holčičích hraček, vystřihovacích panenek, knoflíků a náprstků

10.3.2010
SDÍLEJ:

Jako dítě si Valentina Flídrová ráda hrála. Nejraději měla vystřihovací panenky. Slabost pro hračky jí vydržela až do dospělosti. Sbírá holčičí hračky a na panenky si dodnes šije a háčkuje.Foto: Deník/ Kateřina Nimrichtrová

Ke sběratelství se Valentina Flídrová dostala přes manžela. Žít koneckonců vedle takového sběratele jako je Zdeněk Flídr není bez společné vášně ani možné. Některé sbírky mají společné, jiné jsou v této rodině výhradně ženskou záležitostí. Holčičí hračky, knoflíky, náprstky a bižuterie.

Takže vás ke sběratelství strhnul váš muž?
Určitě. Samotnou by mě to asi nenapadlo. Patřím sice k válečným dětem, takže nevyhazuji věci. Hromadím, ale budovat sbírku, to je něco jiného. To jsem se naučila až se Zdeňkem.

Proč vás uchvátily zrovna hračky?
Začali jsme je vlastně sbírat pro naše děti. Pak nám jich ale bylo líto, že by je rozbily, tak jsme jim je nikdy nedali a staly se součástí sbírky. Měla jsem do začátku několik svých panenek, které jsem měla hodně ráda. Byly velmi zachovalé. Takže základ tvořily moje hračky z dětství, k nim se přidaly ty, které jsme chtěli původně dát dětem a pak už jsme nakupovali,co jsme potkali, občas nám někdo něco přinesl, věnoval. K některým věcem jsme se dostali úplnou náhodou. Prostě jsme měli štěstí.

Jako například?
To Zdeněk točil s režisérem Kachyňou Pavlínku. V Radčicích. A najednou si všiml, že si tam místní děti hrají se skleněnými kroužky. Když se jich zeptal, odkud je vzaly, ukázaly na nedaleký střepák. Nebudete věřit, ale odjížděli jsme odtud, naše tehdy pětiletá dcera Málka jela po hlavičku zarovnaná v polském Fiatu, kterým jsme tehdy jezdili, těmi všemi věcmi, co jsme tehdy z toho smetiště vytáhli. Auto úplně zadělané. Rušili tam nějaký sklad.

Jaké věci jste si odtud vyhrabali?
Knoflíky. Ale hlavně bengle. To byly takové kroužky, náramky. Vyvážely se tehdy hlavně do Indie. Byly zhotovené na úzké ruce a Indky je házely do Gangu jako obětiny. Byly různě tvarované, kroucené všelijak. A to tam všechno leželo. Také česká bižuterie ještě na platech. Ke spoustě knoflíků jsme přišli také z jedné stodoly, na kterou nás upozornili. V Litoměřicích jsme se dostali k tomu, že vyhazovali rekvizity a kostýmy z divadla. V roce 1973. A my jsme si z nich vzali knoflíky. Dnes litujeme, že jsme si toho nevzali víc. Ty kostýmy byly úžasné. Ale to jsme tehdy neměli ještě ani auto. Co jsme si odnesli, to se muselo vejít do tašek.

To byly vaše první knoflíky?
To ne. Ještě jsem měla nějaké po babičce.

Jaké máte nejzajímavější knoflíky?
Třeba s kytičkami. A taky máme takovou knoflíkovou koňskou příhodu. Jsou to čtyři mosazné knoflíky. Na prvním je hřebec, na druhém kobylka. Na třetím jsou už spolu a na tom čtvrtému je s nimi hříbě. Také mám pár filigránských cikánských knoflíků.

Kolik jich máte dohromady?
Okolo pěti tisíc.

V krabičkách?
Něco v krabičkách, něco na platech.

Užijete někdy nějaký knoflík na oblečení?
Užiju, ale zásadně beru ty nejhorší, abych svoji sbírku neochudila. Je mi líto je odrbat. Některé knoflíky jsem ale nosila i jako brož.

Máte chvilky, kdy se chcete vrátit do dětství a pohrát si s vašimi panenkami, kočárky, pokojíčky…?
To mám. Já dokonce dodnes háčkuji na panenky šatičky. Konkrétně na vánoční výstavu jsem je všechny oblékla do nového. Naháčkovala jsem jim nějaké modely.

Dají se ještě nějaké oblečky na ty vaše panenky koupit?
V Gmudu byla dokonce prodejna specializovaná na panenky. Sehnali jsme tam jednou i repliky starých botiček, které přesně padly těm mým panenkám. Bohužel už krachli, protože i v Rakousku se už dnes lidé honí za jinými věcmi. Ale často nakupuji na své panenky po second handech. Tam se dají objevit skvosty.

Ve sbírkách máte oba strašnou spoustu drobných předmětů. Jak se to udržuje?
Jednou za rok z toho utřu prach. To by ani jinak nešlo.

Smějí si vnoučata hrát s vaší sbírkou?
Vůbec ne. Oni jsou zvyklí na plastové hračky. A tak se k nim i chovají. Samozřejmě se na ty věci rádi dívají. Ale do ruky jim je půjčím, až budou starší. Ani to jinak nejde. Ty hračky byly dříve pro lidi obrovský majetek a děti k nim měly vazbu. Dnes k nim mají všeobecně úplně jiný vztah. Topí se v hračkách, zdaleka si jich tolik neváží.

Jaká byla v dětství vaše nejmilejší panenka?
Byla jsem asi už ve třetí třídě a moc jsem si přála spící panenku. Kamarádka už ji měla a o to víc jsem po ní toužila. Nakonec mi ji sehnala tetička v Ústí nad Labem a nejspíš to byla panna, kterou pašovali lodníci z Německa. Protože v Čechách se v padesátých letech takové panenky vůbec nedaly sehnat. Hrozně jsem ji milovala, dodnes ji mám vystavenou, šila jsem na ni, kupovala jsem jí oblečky.

Jako dítě jsem si strašně ráda hrávala s pokojíčky pro panenky. Měla jsem jeden po mamince a dodneška mě uchvacuje. Na výstavě hraček v Jelenním přikopu jsem od různých obýváčků, kuchyněk, koupelniček nemohla odtrhnout oči. Také máte nějaké pokojíčky?
Tři. První jsme koupili dceři. S tím si hrála. Vyrobila jsem jí do něj záclony, koberečky, ubrusy. Pak se nám naskytla ještě příležitost pořídit si další dva. Kuchyňku a koupelnu. Ty jsme také Málce nechali v užívání.

Váš muž sbírá klučičí hračky, vy holčičí. Rozdělili jste si své role dobrovolně?
My to nemáme tak úplně striktně oddělené. Stejně sháníme ty věci dohromady. Když se nám narodila Márinka, Zdeněk koupil ve starožitnictví takovou malinkou porcelánovou panenku. Jako na počest jejího narození. Ještě jsme jí ji nedali, ale jednou ji dostane (smích). Já moc ráda procházím bazary, bleší trhy a když na něco narazím pro manžela, taky mu to koupím. Jednou jsem v nějakém bazaru narazila i na „angličáka“ Matchbox.

Co všechno je tedy součástí sbírky zvané Holčičí hračky?
Panenky, pokojíčky, košatinky, kočárky, do těch šiju peřinky a polštářky, a hlavně mám samostatnou sbírku vystřihovacích panenek.

To je docela rarita. Jak to začalo?
Jako malá jsem je milovala. Kupovala jsem si je a nosila jsem si je i do školy. Daly se snadno složit do obálky, zasunout do učebnice a propašovat ve školní tašce. Já jsem si hrozně ráda hrála. Dokonce jsem si na ně sama malovala oblečení. Ty starší kousky mám zařazené v albu. Nejstarší je z přelomu devatenáctého a dvacátého století. Občas na nějaké narazíme i v antikvariátě. Ty nejnovější mám třeba z levných knih. Tam se dají sehnat úžasné panenky. Vždycky je koupíme našim vnučkám, ale pak si je stejně necháme. Oni by si s nimi ale stejně nehrály.

Dalším artiklem, který jste se rozhodla sbírat jsou náprstky. Kolik jich máte?
Okolo šedesáti. Jsou tu kovové, mosazné i porcelánové, různě zdobené.

Umíte je používat? Šijete s nimi?
Vůbec. Naše babička bez nich neušije nic, ale já to neumím.

Jaký kousek z Vaší sbírky byste za nic na světě nedala z ruky?
Samozřejmě, že hračky, které mám z dětství. Modrý kočárek a tři panenky - tu od tety, plaváka a malého plaváčka, na kterého mi ušila šaty maminka.

Musí mít sběratel pro svého koníčka nějaké předpoklady?
Myslím, že ne, ale musí mít rád to, co sbírá, a nesbírat to jen pro kšeft.

Hraničí někdy vaše vášeň s bažením? Je nějaká věc, po které ještě strašně toužíte?
Teď už jen po zdraví. A hlavně, aby i děti byly zdravé, a abych měla ty panenky komu předat.

Valentina Flídrová

Narodila se 28. září 1942 v Táboře.

Vystudovala Střední pedagogickou školu v Českých Budějovicích

Celý život učila na prvním stupni základní školy.

Nyní je v důchodu a užívá si vnoučat i svých koníčků.

S manželem Zdeňkem má dceru Máriu a syna Zdeňka.

Autor: Kateřina Nimrichtrová

10.3.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

SERVIS

Výroba - Výroba Strojírenští kovodělníci 18 500 Kč Strojírenští kovodělníci zámečník. Požadované vzdělání: střední odborné (vyučen). Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 18500 kč, mzda max. 19500 kč. Volných pracovních míst: 3. Poznámka: Náplň práce: Ruční mechanické práce - vrtání, broušení, ojehlování, řezání závitů dle výkresové dokumentace a technologického postupu, - Příjem a kontrola dodaných položek, Požadujeme: - Vyučen v oboru strojní, - Čtení technických výkresů, - Praxe v oboru výhodou, Pravidelný plat, možnost závodního stravování 37Kč/oběd, po měsíci zaměstnání příspěvek na penzijní připojištění 300Kč/měs, výroční a jubilejní odměny, kontakt e-mailem nebo tel.. Pracoviště: Kovosvit mas, a.s., náměstí Tomáše Bati, č.p. 419, 391 02 Sezimovo Ústí 2. Informace: Petra Hejduková, +420 381 632 301. Stavebnictví - Stavebnictví Zedník 13 600 Kč Zedníci (kromě zedníků ohnivzdorného zdiva) zedník. Požadované vzdělání: střední odborné (vyučen). Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 13600 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: kontakt e-mailem, místo výkonu práce okres Tábor. Pracoviště: Kavas a.s., 391 76 Slapy u Tábora. Informace: Jiří Včelák, +420 777 914 051. Výroba - Výroba Kvalitáři a testovači výrobků 15 000 Kč Kvalitáři a testovači výrobků, laboranti (kromě potravin a nápojů) Přípravář. Požadované vzdělání: střední odborné (vyučen). Nepřetržitý provoz, úvazek: . Mzda min. 15000 kč, mzda max. 20000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Příprava pracovních úkolů a operací v příslušné směně, řízení operátorů ve výrobě, odpovědnost za objem a kvalitu produkce. , Požadavky: praxe v obdobné profesi, uživatelská znalost PC, samostatnost, komunikativnost a organizační schopnosti. , čtvrtletní a roční odměny, firemní rekreační zařízení, dotované stravování. , Kontakt: emailem.. Pracoviště: Gz media, a.s., pobočka soběslav, Wilsonova, č.p. 222, 392 01 Soběslav. Informace: Iveta Bodnárová, +420 605 883 744. Gastronomie - Gastronomie Obsluha v zařízeních rychlého 14 000 Kč Obsluha v zařízeních rychlého občerstvení Zaměstnanec provozu restaurace. Požadované vzdělání: základní + praktická škola. Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 14000 kč, mzda max. 17000 kč. Volných pracovních míst: 8. Poznámka: Místo výkonu práce: Mezno-Mitrovice 49, D3 Mitrovice nebo Soběslavská 2929, Tábor. Hledáme zaměstnance do restauračního zařízení. Komunikace se zákazníky, obsluha, příprava produktů. Sleva na stravování 50%, Zdarma plovárna, posilovna. Kontakt: osobně, mailem.. Pracoviště: M restaurant s.r.o., restaurace mcdonald´s tábor, Soběslavská, č.p. 2929, 390 05 Tábor 5. Informace: Jan Baňár, +420 724 582 929.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.

Na muže, kteří v létě napadli cizince, podají obžalobu

Šestadvacetiletý Jihočech Tomáš D. poputuje do vazby.
5

Podezřelý z vraždy jde do vazby

Policisté hledají svědky střetu autobusu a osobního auta

Soběslav – Policisté žádají veřejnost o pomoc při objasnění nehody, ke které došlo krátce po půl třetí hodině odpolední pondělí 15. října v ulici Nová na jižním okraji Soběslavi, na výjezdu z města ve směru na Veselí nad Lužnicí v prostoru mezi benzinovou čerpací stanicí a objektem STK.

U Chlaponic je vážná nehoda. Na Prahu neprojedete

Písecko - K vážné dopravní nehodě došlo ve středu odpoledne na hlavním tahu z Písku na Prahu u Chlaponic.

Železnice po sto letech – více cestujících, více vlaků, rychlejší cest

České Budějovice - Na konci října oslavíme 100. výročí od vzniku republiky. Prakticky ve stejný okamžik vznikly také Československé státní dráhy. Jejich nástupcem v České republice je národní dopravce České dráhy.

Děti zachraňují život bez zábran

České Budějovice - Je to ve vašich rukách. K tomu vybízí Světový den záchrany života, při němž zdravotníci ukazovali, jak správně resuscitovat.

DALŠÍ ČLÁNKY Z RUBRIKY

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

https info

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT