Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Válečný veterán Karel Hruška otevřeně mluví o dopadu svého zranění

Tábor - Ministr obrany Martin Stropnický v Táboře ocenil veterána z Afghánistánu desátníka Karla Hrušku.

27.4.2017
SDÍLEJ:

Karel Hruška z Tábora (vpravo).Foto: Deník/Alena Šatrová

Součástí putovní výstavy fotografií ze zahraničních misí Armády ČR pod názvem Ten druhý život, která přibližuje činnost příslušníků Armády ČR na misích v Iráku, Afghánistánu a Mali a dále prostředí válkou zasažené Sýrie, bylo i ocenění v boji zraněného příslušníka 42. mechanizovaného praporu (mpr) Tábor, desátníka Karla Hrušky, který byl zraněn v zahraniční operaci. Na svou zkušenost zavzpomínal v rozhovoru.

Vraťme se, prosím, v čase a přibližte nám, co přesně se stalo.
V té době jsem byl součástí průzkumné skupiny 42. mpr v 9. kontingentu Logar Afghánistán v roce 2012 a plnili jsme rutinní úkoly. Dne 4. dubna v rámci společné operace WELCOME HOME v distriktu BARAKI BARAK, jsme byli přepadeni útokem povstalců o větší síle. Tento konkrétní útok byl zahájen střelou, která, bohužel, dopadla jen kousek ode mne a kolegy. Mne to zasáhlo do nohy, kolegu odmrštila tlaková vlna několik metrů daleko.

Bezprostřední dojmy?
Podíval jsem se na nohu a vidím krev. Nasadil jsem si turniket a kontroloval parťáka, který byl trochu dezorientovaný. To už byl informován velitel a celá záchranná akce rozjetá. Zpětně, když jsem nad tím přemýšlel, tak jsme byli opravdu výborně vycvičení, protože vše proběhlo, jak mělo. Během pár desítek minut už jsem totiž ležel ve zdravotnickém vrtulníku.

Co vám řekli medici?
Že mám střepiny v pravé noze. Až v Česku, přesněji, za doslova pár dní jsem se dozvěděl, že u mne RPG způsobilo tříštivou zlomeninu pravého kotníku, v části lýtkové kosti. Zároveň jsem měl nohu plnou střepin a došlo ke ztrátě tkáně.

Převoz do ČR byl tedy velmi rychlý? Jaký byl další postup?
Trvalo více než osm měsíců, než jsem se vrátil do práce, ale ten prožitý čas, nebyl jednoduchý. V nemocnici cca 2 měsíce, 3 měsíce každodenní rehabilitace ve Vojenském rehabilitačním středisku Slapy, s opravdovou snahou o co nejrychlejší návrat. Ale….

Ale?
Rodina, práce, přátelé…Celý život se vám najednou změní. Vše co jste si plánovali, na co jste byli zvyklí, je jinak. Moje manželka během té doby zhubla devět kilogramů. Celá rodina byla v ohromném stresu. Já dlouho nevěděl, zda nebudu muset odejít z armády, protože zda budu chodit, z počátku nebylo úplně jisté.

Nemocnice, rehabilitace, informovanost. To je vždy stresující. Jaké na to máte vzpomínky?
Je to pravda. Několik měsíců v nejistotě, duševní vstřebávání zranění. Doktoři, kteří byli naprosto skvělí, profesionální, nechtěli vydávat předčasná vyjádření, takže informace o tom, jak jde léčba, jaké jsou skutečné vyhlídky, ty mi byly dávkovány vždy až s jistotou, což je pro člověka v takové situaci, občas později, než by sám chtěl. Ale s časovým odstupem. Znovu musím doktorům ať už v UVN, nebo na Slapech u rehabilitací, poděkovat. A samozřejmě nejen jim. Všem, kteří se o zraněné vojáky starají.

Tedy, pokud se komukoli při zahraniční operaci stane něco podobného, ví, že jsou v ČR profesionálové?
Naprosto. Každému kolegovi bych vzkázal. Jdeme do válečných zón. Může se stát kdykoli, cokoli, ale pokud už se vám něco stane. Opravdu se o vás postarají špičkoví odborníci.

Co vám titul novodobý válečný veterán vzal? Co dal?
První co mne napadne, bude pro mnohé klišé. Člověk si fakt uvědomí vlastní zranitelnost, smrtelnost. Tady asi nikdy nedokážu dostatečně poděkovat rodině, především manželce, bez které bych se tak rychle nedostal zpět. Musel jsem se rozloučit s tím být aktivním elitním vojákem. Výsadkářem, průzkumníkem. Vždy jsem toto chtěl dělat, byla nádhera, že se mi to i splnilo v roce 2008 a najednou to během jedné sekundy skončilo. Bohužel, ale s osudem se nedá nic dělat. Pro mne je nyní důležité, že mi to i něco dalo. Co přesně? Změna a učení se novým věcem. Udělal jsem si řidičák na náklaďák.

Kdyby přišla nabídka - účast na zahraniční operaci? Šel byste do toho?
Nedokážu na to odpovědět. Opravdu. Moje manželka během mého zranění zhubla devět kilogramů, samozřejmě díky stresu. Do současné doby to nedokázala nabrat zpět a vím, čím vším si prošla. Znovu ji do toho stresu dostat? Na druhou stranu, pořád jsem voják. Pořád vidím smysl v tom, abychom se účastnili, jako ČR, zahraničních operací. Ten stres, který jsem prožil, stejně jako každá špatná zkušenost v životě, ustoupí. To vše bych zvažoval, jaké by bylo rozhodnutí opravdu nevím.

Omezuje vás nějak viditelně zranění?
Je faktem, že okolí někdy hůře chápe, co obnáší toto zranění. Já jsem na první pohled naprosto zdravý. Nekulhám. Nejsem nijak viditelně handicapovaný. Ale faktem zůstává, že mám jednu lýtkovou kost roztříštěnou. Stále mám v noze střepiny, které doktoři záměrně nechali na místě, protože jejich extrakce by byla spíše kontraproduktivní. Samozřejmě jsem daleko více opatrný. Protože třeba i pád z kola, by tu nohu mohl roztříštit úplně a stal bych se méně pohyblivý. V tomto je to složité.

Obdržel jste ocenění od minstra obrany. Co přesně to bylo?
Deka cti. Prý se to vztahuje k ocenění vojáků již z občanské války v USA. Vím, že někdo musí dát podnět k takovému ocenění a na základě rozhodnutí je tomuto vojáku takové ocenění vytvořeno. Bohužel neznám celé jména ženy, která deku vytvořila, ale vím, že křestním je Soňa. Takže i takto bych jí rád znovu poděkoval.

Máte statut válečného veterána. Stal jste se součástí této problematiky. Hypoteticky, kdyby se na vás někdo obrátil s prosbou, zda byste o svém prožitku vyprávěl a byl ochoten pomáhat, jak by zněla odpověď?
Zprvu jsem neřešil, co bylo a moc se mi o tom mluvit nechtělo, ale postupem času jsem si zvykl na dotazy, na to, mluvit o svém prožitku. A pokud by někomu pomohlo, slyšet slova od člověka, který má vlastní zkušenost, určitě jsem připraven kolegům pomáhat. Jde o to, aby se každý z nás, jehož se takováto věc dotkne, měl jistotu, že na to není sám, že jsou lidé, kteří jsou schopni a ochotni mu pomoci. I kdyby jen obyčejnou radou.

Autor: Alena Šatrová

27.4.2017 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Ilustrační foto.

Policisté zadrželi dealera pervitinu

Předvolební Deníku probíhala 19. října v Aviatice. Stanjura, Klíma, Gallo, Šlechtová
AKTUALIZOVÁNO
14

Začíná superdebata Deníku: politici už přijeli do sídla redakce

Kam zajít ve čtvrtek do kina

Táborsko - Ve čtvrtek promítají pouze v Táboře, Soběslavi a ve Veselí nad Lužnicí.

Prachatický hospic je hlavně o radosti

Prachatice - Hospic sv. Jana N. Neumanna v Prachaticích není jen o smutku, bolesti a slzách. Dokazuje to nová kniha, kterou hospic vydal, s názvem Vinnetou se chce bratřit a další tajemství prachatického hospice.

OBRAZEM: Pochlubte se, jak vám vyrostla dýně

Jižní Čechy - Letošní rok byl oproti loňsku velice příznivý pro růst dýní.

Již nejsou mezi námi

Táborsko - Přinášíme přehled posledních rozloučení v okrese.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení