Do rodiny táborského obecního cihláře přišel na svět jako devátý z jedenácti dětí. Po základní školní docházce se vyučil obchodním příručím a později absolvoval obchodní školu ČOB v Praze. Po úspěšné praxi u stavební firmy Kareš -Tábor nastoupil v roce 1917 do táborské Městské spořitelny. Díky svým schopnostem, znalostem a pracovitosti lehce dosáhl místa vrchního ředitele spořitelny.

V roce 1919 byl zvolen za Národně socialistickou stranu do obecního zastupitelstva. Byl členem městské rady, finančním referentem města a také působil jako náměstek starosty Tábora. Díky skvěle odváděné práci zasedl v roce 1928 Václav Soumar do křesla starosty. Byl náročný, ale rozhodoval spravedlivě, hospodárně a myslel na současnost i budoucnost města a občanů. Podle zápisů a dalších zdrojů uměl jednat s lidmi, využíval svůj postřeh a znalost poměrů a jako finančník se nebál investovat. Jako doklad úspěšného vedení města nám může sloužit i fakt, že Tábor byl koncem 30. let 20. století označován jako třetí nejúspěšnější moderní a rozvíjející se město v celém Československu.

V letech 1939 až 1945 byl vězněn v koncentračním táboře Buchenwald v Německu. Dva roky po osvobození, ve věku 60 let, v pátek 12. prosince 1947 zemřel. Po únoru 1948 se o táborském rodákovi dlouhá desetiletí nemluvilo. Na jeho počest po něm nechalo vedení města v roce 1990 pojmenovat jednu z ulic v Táboře.

Autor: Veronika Gigalová