„Tatínek se narodil roku 1895 a na začátku války byl zaměstnaný ve mlýně. Na frontu odešel, když mu bylo devatenáct. Myslím, že šel dobrovolně. Tehdy se chlapi chtěli prát za císaře pána. Byli to patrioti," začala vyprávění Božena Bělohlavová s tím, že její strýček Josef (1894) opustil Skalici už rok před ním.

Jan Coufal skončil na frontě v Rumunsku, kde ho zajali Turkové. Své zážitky pak sděloval dcerám a i po mnoha letech jejich autentičnost doplňuje deník, ve kterém popsal boje den po dni.

„V zajetí byly samotky, ve kterých musel vězeň za trest vždy dlouhou dobu stát. Tatínek byl vyučený tesař, a tak ty samotky ze dřeva musel vyrábět. Dali mu míry cely z venkovní strany, ale on je udělal jakoby zevnitř, takže samotka byla trochu větší a trestanec si v ní přisedl," vzpomíná Jarmila Vančatová.
Její sestra poodkrývá další příběh: „Jednou nám vyprávěl, že ho jako zajatce poslali k sedlákovi dobývat brambory a on jim dovolil si udělat ohýnek a brambory opéct. Měli v zajetí strašný hlad. Jedli třeba hrách nebo fazole, ale byly klidně i červivé," vysvětluje pamětnice a pokračuje: „U toho sedláka se najedli brambor tolik, že ten druhý zajatec do rána umřel, protože mu praskl žaludek. Tatínkovi bylo pak takové zle, že do smrti nechtěl jíst brambory. Vždycky říkal, že je brambory nejlepší přepasírovat přes prase," směje se Božena Bělohlavová.

Zabloudil k Turkům

Jarmila Vančatová si z vyprávění pamatuje, i jak se dostal do zajetí: „Jednou chlapi zabloudili v lese a slyšeli hlasy. Mysleli si, že jdou ke svému pluku, a přitom mířili přímo k Turkům."

JAN COUFAL byl vyučený tesař. Narukoval v devatenácti letech na začátku války a vrátil se v roce 1918. Měl tři dcery.   Jan Coufal pocházel ze čtyř dětí a s Josefem měli ještě dvě sestry. I jeho bratr se z války vrátil domů, ale chtěl i nadále sloužit vlasti: „Strýček se dal po válce k legionářům a stal se z něj četník. Měl tady jako nejstarší převzít hospodářství, ale protože si zvolil tuto cestu, převzal ho náš tatínek," vysvětluje mladší z neteří Josefa Coufala. „Tatínek se tedy staral o hospodářství a při tom dělal řemeslo," dodala a její sestra ještě doplňuje: „Vždy povídal, že ve Skalici není jediná střecha, ze které by se nerozhlédl do krajiny."

Kromě rodiny se Jan Coufal věnoval také včelaření a byl vášnivých čtenářem. Zemřel, když mu bylo třiašedesát.

Válka pro obyvatele připravila i další příkoří. Jak zachycuje tehdejší kronikář obce a řídící Václav Novotný, lidé trpěli hladem: „V těchto hrozných letech, kdy muži zkoušeli útrap válečných, neb zajateckých, zakoušeli i pozůstalí doma dření, strádání a hladu. Ženy s dětmi obstarávaly polní hospodářství orajíce, všecky jiné práce konajíce, schovávajíce obilí před rekvisicemi, aby hladem nezemřely, obilí drtíce různými malými šrotovníčky, neboť na odměřené množství obilí státem povolené k semletí lidé na venkově nemohli býti živu."

Mouka z bobů

Tehdy měl každý nárok na obilí podle toho, jak pracoval. Kronikář zapsal, že osoba těžce pracující dostala 519 gramů, lehce 426 gramů na den. Mouka, kterou prodával stát byla směsí kukuřice, žaludů, bobů, kaštanů a dalších příměsí. Již ze složení je patrné, že si na ní lidé nepochutnali, tedy v případě, že šla alespoň pozřít. Kromě mouky byl nedostatek všeho.

LEGIONÁŘ. Starší z bratrů Josef Coufal se po návratu z války stal legionářem a poté četníkem. Nakonec se však krajem rozletěla zpráva, že je konec útrapám. Válka sice skončila, ale trvalo ještě dlouho než se vysátá země zmátořila. „V těchto smutných dobách, kdy ve všem bylo hůř a hůře, rozletěla se dne 28. října 1918 zpráva, že staré Rakousko se rozpadlo 
a země naše stala se, se Slovenskem, samostatnou," psal s radostí Václav Novotný.

Čtyři roky po válce vznikl na návsi pomník jako připomínka padlých vojínů.

Z deníku Jana Coufala

• Každý den války strávený na frontě si Jan Coufal ze Skalice pečlivě zaznamenal.

23. července 1915
„Blízko našich ležení padají ruské granáty a ruské reflektory sem časem pouští světlo. Město, poblíž kterého jsme, jmenuje se Polično."
19. listopadu 1916
„Padá zde sníh a silně mrzne. Situace jest zde prabídná, neb nemáme ani čas se vyspat. Předěláváme neustále dekunky a jdem vždy ze služby do práce
a znovu na službu. Celkem máme za celých 24 hodin 6 hodin pokoj, a to jest den co den."
20. listopadu 1916
„Pracoval jsem opět na opravě dekunků, což však Rus zpozoroval a začal střílet celé salvy s šrapnely. Náhodou nebyl nikdo zraněn. Ve dne se tady dva muži zbláznili."
15. prosince 1916
„Pochod, na který máme všichni smutné vzpomínky. Neboť kolem silnice, po níž mašírujem, jsou všechny pole rozryty od vojsk a nepřátelské štelunky jsou plny mrtvol. I ve škarpách leží mnoho mrtvých rumunských vojáků a zdechlých koní, na nichž mají hody smečky psů. Po silnici proti nám táhnou se dlouhé smutné kolony stěhujícího se obyvatelstva."
31. prosince 1916
„Šli jsme od linie a postupujeme za nepřátelské střelby kupředu. V poledne jsme byli postiženi silnou nepřátelskou dělostřelbou. Zakopali jsme se na kukuřičném poli."
3. ledna 1917
„Opět jsme útočili. Nepřítel se drží a zasypává naše linie šrapnely i granáty. Rovněž strojní oušky řehtají bez přestání."
2. září 1917
„Po delším chození přišli jsme k opuštěným štelunkům artilérie, ale našich jsme se nemohli dovolat. Vpředu slyšeli jsme hlasy, šli jsme za nimi, překročili jsme malý potůček, jenž jsem viděl i před naší hlídkou téci. Mysleli jsme, že jsme na správné cestě. Šel jsem s jistotou napřed, ale sotva jsem vkročil do lesa, vynořili se z noční temnoty rumunští vojáci s napřaženými kvéry."

Pomník ve SkaliciVzpomínka na padlé vojíny

Na frontě či po návratu domů zemřeli tito skaličtí muži:
Vojtěch Vašta jako francouzský legionář zabit ve Francii • Cyril Bělohlav zabit granátem v Itálii • Josef Brt zahynul v Karpatech ve sněhu • Vojtěch Brt zabit granátem v Itálii • Jan Kostrba zahynul na tyf v Srbsku • Jan Kostrba zahynul na malárii v Albánii • František Novák zahynul na chřipku ve Skalici • Vojtěch Míchal zahynul na rány v Srbsku • Jan Polák probodnut četníkem doma • Jan Šedivý probodnut četníkem v Haliči • M. Šmíd zahynul na tyf v Olomouci • Antonín Vančata zahynul na tyf v Humpolci • Václav Vančata zahynul na souchotiny v Budějovicích • Josef Vašta probodnut v zákopech v Haliči
Václav Šůna prchl ze zajetí v Srbsku a zabit granátem v Haliči.