VYBRAT REGION
Zavřít mapu

V Táboře prožívali štěstí, v Opařanech umírali

Tábor - Když končila válka, bylo Jaroslavu Hojdarovi 12 let. Válku prožíval v Klenovicích. Nyní vypráví o osvobození.

23.4.2015
SDÍLEJ:

JAROSLAV HOJDAR. Když končila válka, bylo mu 12 let. Prožil ji v Klenovicích, kde se narodil. Kromě učitelské profese se celý život věnoval i regionální válečné historii. Psát články o odboji nepřestal ani když se stal topičem v plánské kotelně. V rozhovFoto: Josef Musil

„Za hojného přihlížení občanů naší vesnice vjely do rybníka dva tanky, svého uvězněného ocelového kolegu zapřáhly za lana a postavily ho na oba pásy. Bylo štěstí, že rybník byl vypuštěný. Tank vyjel na silnici v místech, kde před půlrokem stála slavobrána a vyhrávala kapela klenovických chlapců. Zanechával za sebou stopy bahna a za našeho mávání se rozjel k Soběslavi a spěchal k hranicím s okupovaným Rakouskem. Byl posledním tankem, který toho podzimu projel Klenovicemi. Tím pro nás, válečný kluky, skončila druhá světová válka a dny osvobození…" říká Jaroslav Hojdar.

Učitel a amatérský historik Jaroslav Hojdar ze Sezimova Ústí je jedním z těch malých válečných kluků, který o 69 let později své vzpomínky svěřil útlé knížce Vyprávění válečného kluka. Bohužel, oči malého kluka ne vždy byly uchráněny pohledu na hrůzy, které i konec války přinášel. Příští týden, 29. dubna to bude 70 let, kdy se Tábor kolem 14. hodiny zachvěl výbuchem.  Během týdne už druhým. „Koukejte, tamhle z toho krajního letadla něco vyhodili," pronesl k malému Pepíkovi Hojdarovi a jeho bratru Jaroslavu jejich strýc s očima upřenýma na oblohu. Bomby.

Konec války visel ve vzduchu, přesto se i v těchto posledních dnech odehrála mnohá lidská dramata. Připomeňme osud nedalekých Leskovic na Pacovsku a cestou prchající němečtí vojáci srazili na kolena i Lejčkov. Byl devátý květen, kolem poledne, když se ozval výstřel. A pak se strhla nekontrolovatelná palba.  „Lidé připraveni na přivítání Rudá armády ve zmatku utíkají k Lejčkovu a  Prasetínu, ale i do polí a k lesu. Vojáci po nich střílejí jako po divoké zvěři,"  připomíná dramatické chvíle Jaroslav Hojdar.
Přesto příchod vítězů nemohlo už nic zastavit. Ve středu ráno 9. května osvobodila Rudá armáda Prahu, německá armáda se přemisťuje po silnicích a bojí se ruského zajetí. Kdosi ten den v Klenovicích na návsi oznamuje,  že jsou Rusové už ve Veselí a brzy budou v Soběslavi.

Druhý pumový útok hloubkařů na vlakové nádraží postihl Tábor29. dubna asi ve 13.25 hodin. Ve srovnání s předchozím náletem byly silněji zasaženy stanice i městská zástavba. Výtopna byla ze dvou třetin zničena, další škody vznikly v dílně a kotelně, telefonní spojení a vedení vysokého napětí nefungovalo. Ztráty vykazoval vozový park: 18 lokomotiv bylo vyřazeno z provozu, dva motorové vozy a 22 vagonů bylo těžce poškozeno.
Dva drážní zaměstnanci, průvodčí Limburský a telegrafista Uhlíř, byli zabiti střepinou před nádražím, dalších dvanáct jejich kolegů bylo zraněno.
Pobořeny byly minimálně čtyři domy na Blanickém Předměstí, tlaková vlna rozbila okna a poškodila střechy domů v Jeronýmově ulici. Část pum dopadla neškodně do Jordánu. Z celkového počtu 12 pum nevybuchly dvě.
Ve stejnou dobu hloubkaři napadli kulomety také vojenskou kolonu na silnici ve směru na Písek, jeden kilometr západně od Klokot. Dva muži a deset koní bylo zastřeleno, šest koní bylo zraněno.
S daleko většími ztrátami na lidských životech dopadlo bombardování nádraží 24. dubna. Exploze a následné postřelování si podle staniční kroniky vyžádaly 36 mrtvých a 42 raněných. Z českých obyvatel utrpěl zranění pouze drážní zaměstnanec Josef Drtina. Zemřeli především němečtí uprchlíci, kteří byli v odstaveném vlaku.

Filip Vojtášek, za použití zdrojů: SOkA Tábor, Pamětní kniha města Tábor,
Národní archiv, fond Zemské četnické velitelství Praha.

Konečně dorazili

A pak přišel 10. květen, 11. hodina dopolední. Tábor byl už několik dní plný očekávání, kdy sovětští vojáci dorazí. Na železničním mostu je namalován ruský  nápis Vítáme vás.
„Město bylo plné lidí, přijeli i z okolí a všichni je s nadšením očekávali, byl konečně konec války. Mávali květinami a objímali je, to bylo obrovské nadšení," vzpomíná na  šťastný okamžik Jaroslav Hojdar s tím, že Rudá armáda ještě nejdříve musela zvládnout bitvy na Moravě, kde ještě v květnu zemřely desetitisíce  českých, sovětských i rumunských vojáků.
„Tyto  těžké bitvy si vyžádaly čas, což znamenalo zdržení v postupu. Do Tábora Rudá armáda přišla  od Soběslavi, lidé je vítali u Černých mostů, ale mnozí se vydali až do Plané," dodává pamětník. Pak  vojáky přijali i na radnici, představitelé města mávají z balkonu radnice. Promluvil za ně spisovatel Ivan Olbracht, kterého si Táborští postavili do čela revolučního krajského národního výboru, jenž v Táboře založili jako první v republice.
Osvoboditele přivedl na Táborsko generál Konotop.
V příštích dnes se obyvatelé se svými hrdiny seznamují blíže, ze dvorů a ulic znějí harmoniky a ruské písničky, děti vojákům sedí na klíně.

Kopat si hrob

Desátého května také sovětské jednotky postupují od Bechyně, aby osvobodily Bernartice, kde před dvěma dny Němci zastřelili 34 lidí. Ještě ten den padlo v Opařanech sedm lidí, z toho tři rudoarmějci. Veškeré německé vojsko, ležící mezi Táborem a mostem v Podolí padlo do sovětského zajetí.
Po osvobození Tábora se dočkaly také vesnice v okolí: Stádlec i Opařany, ale právě tady se strhla přestřelka při odzbrojování Němců. Zemřeli i čtyři místní muži, ostatní se vzdali. Odsoudili je k smrti na nařídili jim vykopat si hrob. Ale pak pod hrozbou sovětského velitele, esesmani odsouzené muže propustili.
Opařany se pak uzavřely do tmy a smutku, když ve tři ráno vjely do vesnice první oddíly Rudé armády. Opařany se tak staly jednou z posledních osvobozených obcí v republice, odehrály se tu jedny z posledních bojů Evropy.
Pamětníci na ty chvíle štěstí nikdy nezapomenou stejně jako na obrazy hrůzy.
„Nedívej se tam," zakřičel rozrušený tatínek. Viděl jsem je pak všechny tři. Zvláště ten od silnice mi zůstal v paměti. V zeleni kovářovy louky, v bělostné záplavě sedmikrásek a žluti pampelišek ležel obličejem k zemi, na zádech po rudě prosáknuté uniformě lezly kovově lesklé masařky a nasávaly chladnoucí krev."

V článku jsou užity citace z knihy Jaroslava Hojdara Vyprávění válečnýho kluka, která je k dostání v síti knihkupectví.

Táborsko se ke krvavému vyhánění Němců nesnížilo

Chotoviny  –  Zbyněk Suchomel  je sice právníkem, jenž pracuje pro Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, ale historie je jeho druhou „živností." Také on se ohlédl za  koncem  války.

Kdy lidé začali vnímat, že se blíží konec?
Že Německo válku nevyhraje, to bylo jasné již koncem roku 1943. Němci kapitulovali u Stalingradu, byli odraženi u Kursku, ztratili Severní Afriku, Britové a Američani se vylodili v Itálii a ta kapitulovala. Od té doby přešla strategická iniciativa do rukou Spojenců.  Jak se fronty blížily, šlo odhadnout čím dál přesněji, kdy to vezme konec. Ještě 4. a 5. května vycházely noviny, které dílem kondolovaly říšské vládě k „hrdinské smrti Vůdce", dílem se opatrně rozepisovaly o jednáních o nové úpravě  politických poměrů v Čechách a na Moravě. Konec války byl na dosah, ale budoucnost byla nejistá. Moje matka vzpomínala, jak se neustále měnila situace: nejprve se československé prapory s voláním „už to ruplo" radostně vyvěšovaly, pak se zase s voláním „Němci jdou, schovejte to" ustrašeně stahovaly.  Wehrmacht byla hrozivá i ve chvíli porážky. Z Němců prostě stále šla hrůza, byli to bojem zocelení veteráni, stále ještě skvěle vyzbrojení a disciplinovaní.

Jaké byly reakce lidí, když Německo vyhlásilo kapitulaci?

Německo kapitulovalo pro jistotu dvakrát,  ne že by si toho chtěli užít, ale protože Stalinovi nestačila kapitulace v Remeši, chtěl ještě další za účasti sovětských velitelů. Tedy 7. a 8. května, to už ovšem většina Čech byla osvobozena, takže ten akt kapitulace pouze potvrzoval faktický stav.

Pak přišlo vyhánění Němců…
To je smutná kapitola našich dějin: brněnský pochod smrti, hromadný hrob v Postoloprtech, upalování německých civilistů v Praze… Na Táborsku tohle vzhledem k absenci místních etnických Němců nebyl problém. Celkem rozumně zavčasu odešli sami.  Jinde jim  kvůli vzpouře  byl jedinou variantou ústup k Američanům. Jenže tomu povstání bránilo, takže Němci se prostě museli prostřílet.

Konečně se domů vraceli i lidé z koncentráků, odehrálo se tady něco výjimečného?

Ne, v tom se Táborsko nelišilo od zbytku Čech, každý se vracel, jak mohl a jak mu zmatek rozbité Evropy dovolil. Mám z různých vzpomínek a pamětí takový ošklivý pocit, že oficiálně a jaksi institucionálně byli vězni nadšeně vítaní, ale jako konkrétní jednotlivci v reálu vzbuzoval jejich návrat velmi často spíše rozpaky. Vždy zde byl někdo, kdo je udal, kdo bydlel v jejich bytě, zastával jejich místo v zaměstnání, koupil nebo arizoval jejich majetek… A kdyby nic z toho, tak zde ti vězni alespoň stáli jako němá výčitka „Já byl v lágru, vy jste zatím drželi hubu a krok…" Byli prostě černé svědomí, formálně oslavovaní, ale zároveň jako cosi nepatřičného, jako když někdo vstane z hrobu, kam byl řádně uložen k zapomnění.  Totéž byli vojáci ze Západu a konec konců i ti z Východu, vzpomeňte si na jejich osudy po prvních přehlídkách a nadšeném uvítání před kamerami. A Židy, kteří přežili Osvětim, nevítal nikdo. Prostě nikdo nezbyl. A lidé, u kterých si schovali cennosti před transportem, taky většinou nejásali.

Autor: Alena Šatrová

23.4.2015 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.

Již nejsou mezi námi

K těžké dopravní nehodě došlo na silnici 149, obchvat u Vodňan. Střetlo se tu osobní vozidlo s nákladním. Příčinu havárie se vyšetřuje.
AKTUALIZOVÁNO
7

Při nehodě se těžce zranil řidič

Odešel Bořivoj Lauda, emeritní ředitel Alšovy jihočeské galerie

České Budějovice - Ve čtvrtek 7. prosince zemřel akademický malíř, grafik a restaurátor Bořivoj Lauda, emeritní ředitel Alšovy jihočeské galerie (AJG), který působil ve vedení instituce v letech 1970 až 1986.

Divadlo představí Swingové Vánoce

Tábor – Divadlo Oskara Nedbala uvede v pátek od 19 hodin galakoncert Swingové Vánoce.

Sobotní šlágr druhé hokejové ligy ligy bude mít charitativní charakter

Tábor – V sobotu od 18 hodin se na táborském zimním stadionu odehraje utkání mezi domácími Kohouty a Havlíčkovým Brodem.

Ryby už mají téměř pryč, ale na vánoční trh zbývá dost

Tábor – Jeden z největších českých prodejců ryb již 21. prosince otevře svůj každoroční trh. Pro vánoční rybu na sádky Štičí líhně Esox si budete moci přijít naposledy 23. prosince.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT