Dopoledne se na náměstí Republiky konala děkovná ekumenická bohoslužba v podání evangelického faráře Richarda Dračky. Odpoledne naplnila soběslavské kino asi stovka diváků, aby zhlédla film Antonína Máši Byli jsme to my? a vyslechla mimo jiné osobní vzpomínky pediatra a dlouholetého zastupitele v důchodu Jana Chabra či vyjádření studentek gymnázia.

Listopadové události je třeba připomínat naší mládeži, aby nepovažovali svobodu za samozřejmost. „Je to stále aktuální téma. Vzpomínám, že v den generální stávky zaplály u soběslavské fary svíce. Týž večer bylo založeno i Občanské fórum a já měl to štěstí, že jsem byl u toho,“ zmínil Jan Chabr.

OPOJNÝ POCIT

Následovalo setkání v kině. „Tenkrát kino vypadalo ještě úplně jinak. Svobodně jsme tu prezentovali naše názory, a to byl opravdu opojný pocit. Stejně tak velkým zážitkem byly první svobodné volby,“ popsal.

Potom, co v 17 hodin a jedenáct minut 30 let svobody připomněly i zvony na městské věži, začalo u kašny setkání a připomínka událostí roku 1989.

Za mikrofonem se vystřídalo hned několik řečníků. Mimo jiné táborský advokát Vítězslav Dohnal, vystudovaný žurnalista a vysokoškolský učitel Peter Chvojka, statik Pavel Plát či zastupitelé Martin Kákona a Miloš Bučinský.

Zaznělo prohlášení Milion chvilek pro demokracii z úst Ágnes Němečkové. „Třicet let po sametové revoluci naše demokracie nevzkvétá. Chceme mít politiky, které respektují demokratická pravidla a instituce. Nelžou, nekradou a nejsou ve střetu zájmů. Chceme být občany, kterým záleží na druhých lidech, zajímají se o stav společnosti a převzali za ní svůj díl odpovědnosti. Chceme být v zemi, v níž se daří svobodě a spravedlnosti. Má zdravou krajinu a každý v ní může žít bez strachu a rád,“ tlumočilo poselství.

HLÍDACÍ PES

Tato vize je konkrétní a dlouhodobá, jak konstatoval Miloš Bučinský: Andrej Babiš či Miloš Zeman tu nemusí za pár měsíců být. „Postavme se proto společně za zdravou demokracii a dodržování pravidel jako společný hlídací pes. Je to ten největší dar, který jí můžeme k třicátým narozeninám dát,“ upozornil.

Advokát Vítězslav Dohnal tlumočil svá dlouhodobá zjištění. „Mám pocit, že jsme příliš upnutí na to, co říkají politici. Moc sledujeme to, co udělá Andrej Babiš, co řekne pan prezident. Pokud tedy zrovna může mluvit nebo co napíše na twitter pan Ovčáček. Jsme tím zcela uhranutí jako králíček, který stojí před kobrou. Jestli také nejsme takoví králíčci, kteří se jenom dívají na to, co se děje nahoře a nechají se v klidu sežrat. Místo toho, abychom dělali to, co má smysl,“ prohlásil Vítězslav Dohnal.

ZVEDNĚME ZADKY

Dle jeho názoru spolu lidé málo mluví. „Nemá smysl spolu mluvit na facebooku. To není rozhovor. Hledejme cestu na místa, kde jsou ti druzí. Lidově řečeno, zvedněme zadky, vylezme z kanceláří a firem, z gaučů a domovů a jděme za těmi lidmi, kteří nedokázali využít příležitost, kterou nám dal sedmnáctý listopad,“ vyzýval.

V Táboře plánuje pořádání kurzů právní sebeobrany, seminářů a workshopů. „Lidé na sídlištích, kteří budou mít zájem, se budou moci učit, jak se bránit v základních životních situacích jako je exekuce, insolvence či nájemní vztahy,“ slíbil veřejně.

KŘEHKÁ DEMOKRACIE

Pavel Plát si připravil také několik slov. „Sametová revoluce byla jen začátkem cesty. Děkuji za ni svým rodičům, protože já jsem byl ještě kluk. Svoboda nám přináší zodpovědnost a my ji nechceme. Neseme si kouli minulosti. Jsem rád na té cestě, i když je demokracie křehká,“ sdělil svůj názor.

Náš svět nekončí na prahu našeho bytu ani zahrady. „Každý den se můžeme rozhodnout. Zda chceme být svobodní a chceme vidět za hranice svého obydlí,“ upozornil Pavel Plát.

ÚČASTNÍK REVOLUCE

Martin Kákona se dokonce podílel na šíření videa z demonstrace a zásahu na studenty na Národní třídě. „V té době jsem byl student. Mám historku týkající se videokazety, která se objevila na kolejích. Někdo tento videozáznam vynesl z televize, ale byl natočen v systému V2000, aby se na něj mohli lidé podívat, bylo potřeba ho převést do formátu VHS,“ vysvětlil.

V televizi se záběry vysílali až 24. listopadu, mezitím ho šířili studenti. „Chtěli jsme aby lidé znali pravdu, kazetu jsem vzal do táborské nemocnice, kde měli videopřehrávač v tom samém systému na ultrazvuk. Kazetu jsme s kamarádem převedli na VHS,“ popsal svůj úkol.

Další den ji v sezimovoústeckém Kovosvitu namnožil za pomoci pracovníků obchodně technických služeb. „Z montáží si totiž přivezli videorekordéry. Další osud kazet znám už jen z vyprávění, například jsem se dozvěděl od Dagmar Pekárikové, že se na ní dívali u Šormů faře. Takže splnila svůj účel,“ upozornil. Autentické záběry z národní třídy převedl i do MP4 a promítl po třiceti letech na náměstí Republiky.

Provokatér a buřič Peter Chvojka uzavřel řečnické kolečko. „Mě osobně utkvěl zážitek, když mi bylo šestnáct a s otcem jsem nesl květinu k sedmdesátým narozeninám republiky na Václavské náměstí. Policisté ho nechtěli pustit položit květinu, tak ji tam hodil,“ vzpomněl si.

Pravidelně chodil na demonstrace. „V srpnu byly vodní děla příjemné, ale v lednu v Palachově týdnu to bylo opravdu náročné. Komunismus se tvářil, že ho tu budeme mít navěky. A najednou byl během deseti dnů pryč,“ sdělil své překvapení.

CHUŤ SVOBODY

V létě sedl s kamarádem na kolo a vyrazili za hranice. „Jako bychom byli zavření a najedou nás pustili z kárného tábora. Pořád jsme tomu nemohli uvěřit, byli jsme překvapení z krásných aut i domů, čekali jsme, kdy nám dojdou peníze a síly. Lidé nás překvapovali, dostali jsme jídlo i peníze a dojeli jsme až ke Středozemnímu moři, tak jsme poznali svobodný svět. Zjistili jsme, že je to obrovské štěstí, že můžeme žít jinak než naši rodiče,“ popsal tehdejší pocity Peter Chvojka.