S jeho otázkou jsme se proto obrátili na místostarostu města Pavla Samce. Jak podotkl, dlouhé roky mají Sezimoústečtí v plánu zřídit dům pro seniory. „Vše je ale o penězích. Nejdříve jsme museli navýšit počet míst z 97 na 119. Když jsme mysleli, že jsme na dobré cestě, změnily se vlády a ty už nepodporují velké projekty, ale malé. Tak alespoň po městě jezdí sestřičky z pečovatelské služby a seniorům pomáhají podle potřeby," vysvětlil Pavel Samec.

Kromě sociální péče se však penzisté mohou těšit i z kulturních a setkávacích akcí. Ty přiblížila referentka sociální péče Sezimova Ústí Helena Řežábková: „V Jiráskově ulici město poskytlo prostory a pomohlo tak zřídit místní klub důchodců. Lidé se tam rádi setkávají a sami se organizují," uvedla referentka.

Častými hosty jsou například senioři šachisté, kteří zde mohou v klidu přemýšlet nad tahy figurkami. Nenudí se tu ani ženy. „Ty si povídají při kafíčku, vyměňují zkušenosti, recepty nebo třeba paličkují," vyjmenovala činnosti sezimoústeckých důchodců Helena Řežábková.
Také zde lidé oslavují narozeniny, svátky i různá další výročí. Podle ní místní klub pomáhá osamělým lidem, kteří tak stráví příjemný čas v partě svých vrstevníků.

Zavolání čekal

Minulou středu zazvonil telefon u Františka Pěničky z Tábora. Ihned poté, co uslyšel, že mu voláme z redakce Táborského deníku, začal se smát. „Seriál o předplatitelích znám a tušil jsem, že mě rozhovor taky někdy čeká, ale nečekal jsem, že už teď," nahodil jednaosmdesátiletý muž, kterého jsme zastihli krátce poté, co se vrátil z procházky se svým čtyřletých kokršpanělem Bakem.
Na stránkách novin se zajímá hlavně o to, co se děje ve městě. Kromě rekonstrukce Křižíkova náměstí či odbahnění Jordánu sleduje v článcích i hašteření politiků.

„Ne, že bych mě jejich hádky bavily, ale rád se jim zasměji. Ostatně, každý jsme nějaký a každý máme na věc různý pohled. Pak jde o to, kdo přesvědčí své protivníky," konstatoval.

V novinách však nezapomene ani na sport. Největší oblibě se u něj těší samozřejmě fotbal. „Ten jsem hrál jako malý kluk. Teď jsem rád, že si do balonu kopnu s pravnukem Filipem," poznamenal František Pěnička s tím, že si nenechá ujít ani hokej, cyklistiku či úspěchy mladých sportovců.

Příští týden by se rád dočetl, jaký je u lidí zájem o darování krve na táborské transfuzní stanici. „Já jsem sice nikdy krev nedaroval, protože moje žíly by odběr nevydržely, ale moje děti dárci ještě jsou. Zajímavé je, že vnuci a vnučky mají opačný názor," dodal ke svému dotazu.