Roku 1790 se Tábor dočkal své první ucelené topografie v rámci pojednání o tehdejším Táborském kraji od Jaroslava Schallera. Když roku 1782 autor přicestoval z Prahy do Tábora, aby prostudoval podklady, zajímal se také o Jordán. V povědomí lidí i v Praze byla pořád stará pověst o tom, že kdyby se protrhla jordánská hráz, příval vody by zaplavil Staré Město pražské. Schaller spokojeně konstatoval: „Spatřiv na své oči rybník ten, shledal jsem, že nebezpečí nijak není tak veliké."

Současný čtenář se možná nad jeho větou pozastaví ještě z jednoho důvodu, než je hrozba zatopení Prahy. Schaller pro Jordán ve smyslu vodního díla použil slovo rybník. A přitom je Táborákům vštěpováno, že jejich Jordán není jen tak nějaký rybník, nýbrž vodní nádrž, někdy také údolní nádrž, o které se tvrdí, že je jistě nejstarší údolní nádrží v Čechách a snad i ve střední Evropě.
Podle názoru odborníků je rybník výhradně taková nádrž, která má za hlavní účel chov ryb. Pokud má jiný hlavní účel, není správné označovat ji jako rybník.

Táboráci založili Jordán na konci 15. století s hlavním účelem zásobovat město vodou. Věděl to i Jaroslav Schaller, a přece používal slova der Teich – rybník. Jak to tedy je?

Nu, je to tak, že kdyby Schallerovi někdo v Táboře řekl o vodní nádrži, možná by odvodil, co znamená, ale nevztahoval by ji na Jordán.
Ústav pro jazyk český zjistil, že slovo nádrž je v českém jazyce poprvé doloženo až v roce 1826 v Pražských novinách číslo 27 ve větě, která vytržena z kontextu zní zvláštně, nicméně pro naše téma je důležitá: „V Ruských za Petra I. průtoky s nádrže vody na nejvyšším místě v celé zemi (vymyslil prostý sedlák)." Autor článku není uvedený.

Kdyby se tohle slovo běžně používalo v roce 1782, kdy Schaller obhlížel Jordán, vědělo by se to, protože Ústav pro jazyk český má podrobné rešeršní doklady od roku 1780.
Sousloví nádrž vody už ale znal Josef Jungmann, který v roce 1837 podává vysvětlení termínu rybník v tom smyslu, že je to „hrázemi přirozenými nebo dělanými nadržená voda k chování ryb". Dodává však, a teď to přijde: „Rybník = nádržka vody, třeba v ní ryb nebylo, například rybník na mlýn, Mühlenteich."

Z toho plyne, že pojem rybník se odnepaměti a pak od prvního výskytu sousloví vodní nádrž dlouhá léta používal i pro nádrže bez rybochovného hlavního účelu. Jiný pojem patrně nebyl, a pokud ano, pak se rybník v tomto významu používal jako plnohodnotné synonymum.
Překvapivé je, že slovo nádržka se ve výpisu z radních táborských manuálů objevuje už ve zprávě z doby, kdy Schaller ještě chodil po houbách – z roku 1712. Jenže zmíněná nádržka měla význam zahradního rezervoáru k zadržování povrchové vody. Zdrobnělina nádržka je tedy doložená o 114 let dříve než slovo nádrž.

Jordán se oficiálně uvádí jako rybník ještě před druhou světovou válku. Na plánu města Tábora, který vykreslil městský stavitel F. Kubík roku 1935, se nad vodní plochou zaklíněnou do města vznáší nápis: rybník „Jordán".
Ostatně v Jordánu se vždycky chovaly ryby, ačkoliv to nebyl jeho hlavní účel. A byly doby, kdy táborské ryby představovaly důležitý zdroj příjmů města. V roce 1571 utržili Táborští za jordánské ryby při výlovu 101 kop a 18 míšenských grošů, což bylo tolik jako pololetní úrok celého tehdejšího táborského panství.

Označení vodní nádrž se pro Jordán začíná v tisku objevovat až po 2. sv. válce, přičemž když odborný tisk musí použít slovo rybník z historického hlediska, dává ho do uvozovek. Inu, snad je vodní nádrž pro Jordán přesnější charakteristikou, ale rybník je pojmenování tradiční.

Táborští mají v živé paměti cedule při odbahňování Jordánu, které zdůrazňovaly, že se koná „obnova rybníka". Najednou se tradiční rybník hodil, protože dotace na odbahňování se vztahovaly jen na rybníky. A jakmile se v roce 2014 koryto rybníka zase plnilo vodou, táborští zastupitelé se vrátili k honosnému pojmu údolní nádrž. Dnes informační cedule hlásí, že Jordán je „vodní nádrž".
A slovo rybník? To se nejspíš na Jordán snese, až jeho použití bude výhodné.

Josef Musil