Díky rozsáhlému mnohaletému archeologickému výzkumu na levém břehu Lužnice jsou naše znalosti o středověkém Ústí nejúplnější pro tu část města, kterou pozdější pramen nazývá Novým Městem. V těchto místech se nalézalo jedno z předměstí, které postupem doby dospělo do podoby městské čtvrti, jak ostatně napovídá i jeho název.

Reliéf terénu nízké říční terasy podmínil patrně již od počátku základní rozložení zástavby. V podélné ose osídlení plochy protékal potok (Pracovský), který tehdy sledoval tok řeky a vléval se do Lužnice až severně od sídliště. Osídlení se soustředilo jednak na vyvýšených místech terasy pod strání zářezu údolí, jednak na mírné terénní vlně mezi potokem a řekou.

Osazená plocha se prostírala již v nejstarší době až po severní okraj předměstí, jak jej vymezují zbytky staveb ze 14. a 15. století.
Stopy osídlení ze 13. století sahají do nižších poloh terasy, v pozdějších dobách již pro kompaktní zástavbu nevyhledávaných. To je dokladem měnícího se vodního režimu, ovlivňovaného mimo klimatické změny též důsledky odlesnění horního povodí řeky během kolonizace.

Polozemnice

Zástavba 13. století, pokud se po ní dochovaly stopy nedotčené mladšími fázemi staveb, se projevuje především ve dvou stavebních typech.
Jsou to hlavně nadzemní stavby s konstrukcí dřevěných stěn opřených o kůly zasazené do země, a dále mírně zahloubené stavby, nazývané polozemnicemi (hloubka podlahy 20 - 50 cm).
Všechny polozemnice nebyly samostatnými stavbami, neboť některé z nich, zvláště mírně zahloubené objekty, byly součástí interiéru nadzemních staveb. V několika případech byly odkryty i výrazněji zahloubené zemnice, jež však rovněž nelze jednoznačně považovat za obytné prostory, nýbrž spíše za sklípky.
K vnitřní výbavě domu patřila otevřená ohniště se zbytky jílového výmazu na podlážce, pod úroveň podlah zapuštěné nádoby - zásobnice, různé jámy a pododně.
Mimo domy se vyskytovaly kruhové jámy, sloužící nejspíše jako obilní sila, ojediněle též studně.

Devatero řemesel

Nálezy a výrobní objekty dokládají několik řemesel, provozovaných v té době na předměstí.
Zvláště početně je zastoupeno kovářství, slévačství bronzu, patrně i koželužství podle jámy s množstvím březové kůry. Nálezy hliněných závaží k sítím dovolují uvažovat i o úloze rybářství v ekonomickém profilu sídliště.

Intenzita a rozsah osídlení druhé poloviny 13. století naznačuje náhlou změnu v demografii mikroregionu a zřejmě jednorázový příliv obyvatelstva, který vedl k rozšíření městského sídliště mimo jádro na pravém břehu.

Toto bylo nejspíše již natolik obydleno, že noví obyvatelé si museli hledat nové polohy pro své domy. Plošný nárůst takového rozsahu u českých poddanských měst v jejich počátcích není doložen. Snad by bylo možné tuto výjimečnou sídlištní expanzi vysvětlit přesídlením části obyvatel z opuštěného města Hradiště.

Již pro tuto dobu musíme předpokládat základní rozměření celé plochy do parcel, protože stavby, či jejich torza, jsou stejně orientovány jako pozdější vrcholné středověké parcelace následujícího století. Jak ukazuje rozbor nálezů zatím nedokončeného archeologického výzkumu, došlo na konci 13. a na počátku 14. století k jisté redukci a možná i částečnému vylidnění předměstí. Hospodářské zázemí zřejmě na dlouhou dobu nedovolovalo existenci neúnosně přelidněného městského sídliště.

(Zdroj: Dějiny Tábora do roku 1421 – I. díl, I. svazek, František Šmahel a kol., 1988).

Miloš Roháček