Vážení čtenáři, nabízíme vám unikátní možnost nahlédnout do téměř sto let starého rukopisu mladovožického rodáka, historika a spisovatele Richarda Hrdličky. Text se dostal šťastnou souhrou osudu do rukou vedení města, které chce ještě letos podle něj vydat knihu. Ještě před jejím vydáním se ale můžete i vy prostřednictvím pravidelného seriálu Táborského deníku seznámit s historií mladovožických domů a domků, tak jak ji popsal na začátku minulého století Richard Hrdlička (1868 – 1967).

Čís. nové 4, staré 4, josefinské 4. – Bývalý panský pivovar /pokračování z minulého týdne/
Dalším sládkem ve Vožici byl Václav Havelka, který zemřel r. 1868 ve věku 65 let. Na rok 1843-47 najal pivovar Ignác Havelka za nájemné 2900 zl. stř. Matěji Pomahačovi. Tento Havelka s manž. Barborou koupil r. 1846 dům č. 80, přestavěl jej a prodal r. 1872 Občanské záložně.
R. 1850 koupili manželé Havelkovi dům č. 192 a měli zde známý hostinec. Toho roku vožický c. k. komisariát finanční stráže podává zprávu o rozsahu živnosti nájemce pivovaru Ignáce Havelky.
Při soupisu obyvatelstva v Jetřichovicích zapsán tam byl Ignác Havelka a jeho synové Ignác, Adolf, Jindřich, dcery Marie, Amalie, Anna. V archivu země České v kontr. knize polní V. (Sig. 9.) čteme při r. 1861: Pozůstalost po zemřelé Barboře Havelkové: pivovar a hospodářství č. 12 ve Sv. Petru (panství Freistadt v Hor. Rak.) v ceně 12 500 zl., půl domu č. 80 ve Vožici v ceně 4905 zl. 45 kr., polovice domu č. 192 ve Vožici v ceně 4288 zl. 48 kr., s pozemky postoupena Hynku Havelkovi.
Potom byl tu sládkem František Havelka, jenž měl za manželku Karolinu Neudörflovu ze Šelnberku. V novější době působil tu jako sládek J. Batěk, načež najal pivovar Čeněk Stránský, který zemřel r. 1905 ve věku 67 let. Po jeho smrti převzal nájem pivovaru syn Karel Stránský, zemřelý r. 1925 ve věku 53 let.
Posledním „panem starým“ byl tu Josef Korbel, za něhož pivovar byl nově zřízen a účelně upraven, takže zámecké pivo získalo si dobré pověsti.

Po válce zrušen

V r.1947 byl pivovar zrušen a také vjezd do dvora změněn. R. 1850 bývalá chmelnička a louka pod Pavličkou pronajaty tesařskému mistru Přibylovi. Chmelnice bývala také pod Hradem na jihovýchodní straně v místech pozdějšího „panského pole“ (nyní cvičiště“ a tam, kde jsou nyní zahrady u č. 87 a 88. R. 1804 připomíná se chmelař Fr. Doubek.

Ústní podání

V pivovaře byl od starodávna výčep piva a již v popisu z r. 1785 uvedeno, že je tu „hospoda“. Pivo tehdy bylo dobré a laciné. Mnohý občan vzal si do kapsy kus chleba, v pivovaře koupil za 9 kr. máz piva a odbyl tak večeři.
Někdy podstarší hodil do horkého popele pod kotlem košík brambor a když se upekly, vysypal je na stůl a hosté měli postaráno o bezplatný zákusek.
V letech šedesátých a sedmdesátých minulého století scházela se v pivovaře veselá společnost občanů všech povolání. Sedávali v létě v šalandě nebo v sušárně, kde byla velká pec, takže v místnosti bylo příjemné teplo a vůně ze sladu k tomu. Ve společnosti se debatovalo, řečnilo, zpívalo a různé žerty prováděly. Kdo něco uměl, musil společnost pobaviti.

Pytlákův duch

Jednou vzpomněl si kdosi, že bude „citýrovat duchy“. A skutečně v setmělé místnosti objevila se náhle zrakům diváků jako v mlze věrná podoba známého tehdy pytláka, který byl kdysi nalezen v lese zastřelen.
Jak z otcova vyprávění si pamatuji, byl tam prý mezi hosty přítomen jeden pan fořt a ten při spatření „ducha“ pytlákova klesl se židle v bezvědomí.
V průčelí pivovaru vedle vrat umístěna ve výklenku socha sv. Jana Nepomuckého, u které v oktávu svátku světcova konána bývala pobožnost s průvodem hudby a hudebníci dostali vždy dvě vědra piva odměnou.

Richard Hrdlička