V patnácti si řekla, že to zkusí. Od té doby nedá pero z ruky a píše a píše. Povídky i články, pojednání. A nejen k sobě do šuplíku.
Ocenění na mnoha literárních soutěžích letos vynesla Barboře Čunátové třetí příčku při vyhlašování ankety Talent roku 2010.

Postup z okresního kola byl ale poněkud kuriózní. „Tady v Táboře jsem se jim nějak nevešla do humanitní kategorie, tak mi vymysleli vlastní – uměleckou. V té jsem byla jediná a vyhrála.“ A to jí stačilo, aby se ve velké konkurenci humanitní kategorie v kraji umístila na třetí pozici.

Literární talent se v Barboře projevil až na gymnáziu. „Paní profesorka přišla s tím, že bychom se mohli zúčastnit literární soutěže. Neměla jsem jedno odpoledne co dělat, tak jsem to zkusila. Hned jsem se dostala do krajského kola, kde jsem vyhrála, a to mě povzbudilo. Začala jsem se tomu věnovat a vyhrávala různé soutěže, jako je Evropa ve škole, Menšiny mezi námi či Máchovou stopou i na národní úrovni. Dneska píšu také do novin a do školního časopisu.“

Stejně jako každý začínající autor sní o tom, že jednou jí vyjde kniha. Živit se psaním ale nechce. „To bych musela psát jako Viewegh,“ směje se studentka čtvrtého ročníku Gymnázia Pierra de Coubertina v Táboře.

Po maturitě chce zkusit obor Mediální studia a psychologii. A ideální zaměstnání? Cestovat a psát o světě. Svou budoucnost si maluje jako zahraniční reportérka v televizi či v rozhlase.

Teď ale Barbora Čunátová píše povídky o životě. „Píšu příběhy každodenního života. Lidé si nejraději čtou o něčem, co je jim blízké, s čím se mohou ztotožnit.“

Nejtěžší je prý vždycky titulek. S nadpisy jí občas pomáhají přátelé, kteří jsou zároveň jejími pravidelnými čtenáři. A taky někdy s matematikou a fyzikou. Barbora spolužákům na oplátku pomáhá se slohy. V tuto chvíli, kdy se všichni připravují na maturitu, hlavně v angličtině.