Při cestě dnešní ulicí 9. května směrem k historickému jádru míjíme po pravé straně rozlehlý, zčásti zelení zkrášlený prostor, jemuž vévodí mohutná zdobená budova. Tato část Tábora ani nepřipomíná klasické náměstí, od počátku výstavby Nového města sloužila především parkové úpravě, přesto se stala svědkem řady historických událostí.

V roce 1902 zde byla zahájena stavba nové budovy Královské české akademie hospodářské. Tato vzdělávací instituce v Táboře působila pod jiným statutem již od roku 1866 a český sněm ji dne 5. května 1900 povýšil na akademii.

Reprezentativní škola vznikající jižně od Jordána si vyžádala celkový náklad 424 tisíc korun, což rovným dílem 152 tisíc financovaly země Česká a město Tábor. Zbylou částku dodalo ministerstvo orby. Školní rok 1904 – 1905 již mohl být zahájen v nové budově a společně s ní byla nově upravena i botanická zahrada, která k dané škole také od počátku patřila.

Ačkoli její hlavní část se nyní nacházela mezi novostavbou a Jordánem, pozemek orientovaný směrem k městu získával stále větší význam, a to především veřejný.

Pocta ministrovi

Již v květnu 1909 zde Klub českých turistů umístil meteorologický sloup, dílo táborského rodáka, sochaře Václava Suchomela a jeho žáků. Za Československé republiky byl tento prostor symbolicky věnován jednomu ze zakladatelů svobodného státu.

Název Rašínovo náměstí připomenul prvního československého ministra financí, jehož radikální odluka naší měny od rakouské zabránila superinflaci. Samotnému Aloisovi Rašínovi však způsobila řadu osobních potíží. On sám nadále odmítal všechny nátlaky zleva i zprava, ačkoli jako politik a ekonom si byl plně vědom, že heslo „pracovat a šetřit“ nikdy není příliš populární. To se ostatně projevilo v únoru 1923, kdy Alois Rašín zemřel na následky atentátu.

Dne 30. června 1935 přibyla na tehdy již frekventované místo další osobnost našich novodobých dějin; za účasti několika tisíc občanů byla na prostranství před hlavním vchodem do budovy školy odhalena bronzová socha bývalého předsedy československé vlády a dlouholetého představitele českého politického zemědělského hnutí Antonína Švehly. Dílo táborského sochaře Jana Vítězslava Duška s označením „sedlák a státník“ však muselo být brzy po německé okupaci odstraněno a po válce se plastika na veřejnost již nevrátila.

Hold Leninovi

Název „Rašin platz“ ovšem přetrval a v české podobě pokračoval i po roce 1945, kdy začaly vášnivé diskuse o nové podobě celého prostoru. V prosinci 1947 byl vyhlášen výsledek soutěže na památník sovětské armády v Táboře, na nějž byly finance shromážděny rozsáhlou veřejnou sbírkou. Zvítězil návrh sochaře Luďka Varvažovského s názvem Vojna a mír, načež po dlouhých debatách byl odhalen 8. května 1949 na zcela nově upraveném náměstí V. I. Lenina.

Tento název získalo Rašínovo náměstí na počátku roku 1949 z podnětu Svazu československo – sovětského přátelství v Českých Budějovicích a oficiálně si ho udrželo až do roku 1990.

Vítězství Masaryka

Je chvályhodné, že nyní se v názvu tohoto místa domácí i turisté „setkávají“ se zakladatelem našeho novodobého státu T. G. Masarykem.

K méně lichotivým skutečnostem patří opětovné dohady o nové podobě celého rušného prostoru. Při této příležitosti vzpomeňme i pamětní desku s bustou bulharského studenta táborské vyšší hospodářské školy v letech 1870 – 1871 Angela Kančeva.

Tento účastník protitureckého boje za svobodu svého národa spáchal v roce 1872 před zatčením sebevraždu ve věku sedmadvaceti let a jeho památníček na fasádě budovy zemědělské školy býval poutním místem nejen pro bulharské návštěvníky našeho města po řadu let.

V roce 1935 táborský starosta Václav Soumar při odhalení pomníku Antonína Švehly slíbil, že město: „…bude pomník střežiti a pečlivě opatrovati“.
Historický vývoj však ne vždy postupuje podle našich představ a přání. Již proto nechtějme dějinná fakta stále upravovat a jejich svědectví ponechme na místech, kam je položili naši předkové.

Stanislav Zita