V září r. 1787 vrchní školní ředitelství žádalo, aby bylo u vož. magistrátu vyšetřeno, zdali dle gubernialního nařízení byl již přijat školní pomocník a vožická školní správa znovuzřízena, dále žádalo, aby Antonín Koblic pod výhružkou propuštění přidržen byl k opatření si předepsaného vysvědčení způsobilosti. Na to vožický hospodářský úřad panský oznámil, že stavba školy pokračuje a že s úplným znovuzřízením nebude prodléváno, úřad je prosí, aby vožičtí farní příslušníci byli přidrženi k složení povinného příspěvku jedné třetiny nákladu, k němuž se starší svobodníků Krch zdráhá. Krajský úřad nařídil, věc byla komisionelně vyšetřena. Svobodníci byli v domnění, že nejsou poddáni vrchnosti, nemusí tak žádné dávky odváděti vůbec, tedy ani na školu, do které však své děti posílali.

Staří kantoři nabyli v tomto ohledu trpkých zkušeností. Svobodníci dbali nařízení jen svého prokuratora a nikoho jiného. Krajskému úřadu došla také žádost měšťanů vožických, aby řemeslníkům na nové škole pracujícím bylo vyplaceno dlužných 80 zl. z panského důchodu a aby správce, který prodlení zavinil, byl k tomu přidržen, poněvadž jinak před nastávající zimou při nejlepší vůli nemůže býti dostavena. Krajský úřad nařídil, aby správce byl ihned vyslechnut, proč řemeslníkům nezaplatil.

V prosinci 1787 meškal ve Vožici krajský školní komisař Adalbert Walkony a podal pak zprávu o vyšetření týkající se stavby nové školní budovy. Týž komisař žádal v lednu r. 1788, aby dvě svobodnické vesnice Lomná a Bendovo Záhoří byly donucovacím způsobem přidrženy k zapravení příspěvku peněžního i k dodání povozů k stavbě školy, protože celá farní osada až na tyto dvě vesnice chce své povinnosti dostáti, ale váhá, dosud tyto dvě vesnice budou se tomu vyhýbati. Na to byl do každé z nich dán jeden voják na exekuci a musili mu platit 6 kr. denně tak dlouho, až své povinnosti dosáhli. V únoru vyšetřoval zde v té věci krajský komisař baron Schirnding. Vrchní školní ředitelství, když mu byl výsledek vyšetření oznámen, odpovědělo, aby co nejdříve postaral se patron o dosazení německého učitele, ježto jinak byl by tam ustanoven z moci úřední. Tomuto novému učiteli nemůže býti navržený přídavek povolen, leč musí se spokojit se služným 100 zl.

V březnu 1788 oznámil hospodářský úřad vožický, že obec potřebný materiál ke stavbě školy již přivezla a prosil o zrušení vojenské exekuce. Ještě v květnu oznamuje fiskální úřad, že vydal rozkaz staršímu svobodnickému Krchovi, aby svobodníci v Lomné a Bendově Záhoří stavbu školy a dosazení učitele nezdržovali. Teprve na tento rozkaz svobodníci uposlechli, neboť jsouce poddáni přímo panovníkovi, dbali jen příkazů jim z vyšších míst udělených, jiné ignorujíc.

Konečně v červnu r. 1788 oznámil hospodářský úřad krajskému úřadu, že vožičtí poddaní potřebné stavební hmoty již odvezli a také ruční práce již vykonali, prosil tedy o zrušení vojenské exekuce tří mužů. V josefínském katastru 1785 připomíná se budova školní pod č. 43 a v soupisu poplatníků z r. 1789 čteme, že stál tu „veřejný dům školní, obydlí pro 2 české a 1 německého učitele“. V následujících létech prováděli různé opravy a úpravy. R. 1804 budova vybílena a zhotovena nová dveřní „futra“ jakož i opraven krov. Roku 1806 ve školní světnici udělány dvě nové lavice a dvě opraveny. Následujícího roku vybíleno obydlí německého učitele Vladyky.

R. 1811 opraveny zdi, první třída vybílena a podezdívka pod kamny udělána, dále opraveny schody a udělány nové lavice, také nový kanál u školy zřízen. R. 1814 opravena střecha. Ve zprávě z r. 1821 čteme, že v budově školní kromě světnic učebních nejsou žádné obydlené nebo obyvatelné místnosti. První učitel měl najatý byt v domě č. 195 n., druhý učitel v č. 200 n. R. 1825 zřízena a postavena na škole nová věžička (v org. Thürml) a zhotovena I. třídě nová škamna (školní lavice), nová lavice, v ostatních třídách pak lavice opraveny, rovněž tak střecha. Ve zprávě z r. 1829 uvedeno, že v bytě školního pomocníka Mareše zřízen rákosový strop a vybíleno. Budova byla tehdy již značně sešlá a r. 1830 musil býti kus zříceného stropu opraven. Dne 9. září 1831 oznámil vožický školní dozorce Antonín Abel, lékárník, že podlaha v I. třídě pokládá se cihlami a žádal o změnu v zájmu zdraví dítek, aby také v této třídě zřízena byla podlaha prkenná, a prosí o rychlé vyřízení „tohoto spravedlivého a všeobecně užitečného požadavku a k vyhnutí se všem stížnostem“.

Tato poslední slova Abelova dotkla se nelibě pana vrchního Senfta a nalezla odvetu na konci odpovědi, kterou na to zaslal a ve které jménem hospodářského úřadu píše: „Jelikož cihelná dlažba v I. třídě až na 1 čtv. sáh již zcela položena jest, není možno podanému návrhu vyhověti, protože by tím dvojí výloha byla způsobena, aby však přece dobře míněnému návrhu poněkud bylo vyhověno, dají se k lavicím dřevěné trnože, které účelu rovněž dobře vyhoví. Ostatně když tato třída tolik let může při tom zůstati a panu školdozorci Abelovi ponechává se v tomto ohledu kamkoli dále stěžovat. Konečně žádá se, aby po ukončení těchto stavebních prací školních město vyplatilo zedníku Rambouskovi příslušnou částku vypadající za 30 dní ruční práce, ku které se město uvolilo.“ Roku 1835 opraveny zdi budovy, vybíleny 3 světnice školní a zřízena kamna, což provedl zednický mistr Wenz. Příštího roku opraveny lavice, podlaha a tabule, rovněž i krov a střecha.

RICHARD HRDLIČKA

Vážení čtenáři, nabízíme vám unikátní možnost nahlédnout do téměř sto let starého rukopisu mladovožického rodáka, historika a spisovatele Richarda Hrdličky. Text se dostal šťastnou souhrou osudu do rukou vedení města, které podle něj vydalo knihu. I vy se prostřednictvím pravidelného seriálu Táborského deníku můžete seznámit s historií mladovožických domů a domků, tak jak ji popsal na začátku minulého století Richard Hrdlička (1868 – 1967).