Je těsně před soumrakem. V podzimním šeru se silueta jezdkyně a koně blíží k dřevěné překážce. Třináctiletá Šárka Tůmová ze Slap u Tábora využívá poslední minuty k tréninku parkuru. Od hrazení jí už není vidět do tváře. Na pokyn trenérky je čas k odchodu do stáje, kam by Šárka trefila, i kdyby měla zavázené oči. Chodí sem už od pěti let.
Nejdříve na kole jezdila okukovat tréninky. Ke koním tak obdivně a pravidelně vzhlížela, až ji ostatní řekli, že se může klidně přidat.

„Nebylo nad čím uvažovat. Vlastně se mi splnilo to, co jsem si pokaždé u jízdárny přála. Teď ani nechodím některé dni o prázdninách domů a přespávám v šatně blízko koní,“ přiznává Šárka. Ještě netušila, že se o několik let později stane mistryní republiky. Už tenkrát odstartovala svůj příběh, který u koní zpravidla jen tak nekončí.
Když na pozvání od známé přijela v roce 2007 na skokové soustředění do Kutné Hory, zaujala uznávaného trenéra Luboše Štechra. Ten rodiče upozornil na Šárčin talent.

„Je škoda, aby vaše holka jezdila někde po loukách. Brzo bude stát s Lukáškem na mistrovství republiky,“ vzpomíná si na trenérovu větu otec Jiří Tůma. Lukáškem myslel poníka, kterého měla Šárka ve Slapech pronajatého.
V osmi letech pak do Kutné Hory cestovala minimálně jednou za měsíc. Aby si prodloužila víkend, měla od rodičů omluvenku na jeden den do školy. Spala i na slámě ve spacáku, ale hlavně že mohla být v místě, kde zdokonalovala svůj talent. Také o prázdninách tady několik týdnů pomáhala.

První šampionát

Zhruba po třech měsících si skutečně dokázala vybojovat účast na prvním republikovém šampionátu.
„Šlo zatím jen o zkušenosti. Už úspěšná kvalifikace znamenala obrovský úspěch,“ říká otec, který se vzdal své původní profese a začal jezdit kamionem. Potřeboval vydělat víc peněz, aby byl schopný dceři dostatečně pomáhat.
Zrovna v době, kdy se Šárce stále víc dařilo, nedostala na Lukáška další pronájem. „Přitom už jsem koupil větší auto a káru, abychom mohli jezdit na závody. Jenže nám najednou chyběl kůň. Šárka to těžce nesla. Podařilo se nám nakonec jednoho přes Luboše Štechra sehnat a jeli jsme pro něj. Nejdřív jsme ale Šárce namluvili, že prodáváme káru, protože je už zbytečná. Nezapomenu na její radost, když se na místě dozvěděla, že ve skutečnosti si má vyzkoušet nového poníka,“ vypráví skoro s dojetím Tůma.

Jenže klisna jménem Kara byla těžko zvladatelná. Skoro splašená. Šárka vodila Karu před dům rodičů s pláčem, že si s ní neví rady.
„Už jsme ji chtěli prodat, ale známá radila, ať to neděláme. Nakonec nám Petr Baborský ze Slap nabídl, že Karu zkusí zkrotit. Tři měsíce s ní trávil několik hodin denně,“ říká Tůma.
Když krátce po drezůře sledoval první závody dcery v Petrovicích, připadaly mu pořád jako boj člověka s koněm. Přesto byl znát výrazný pokrok. Jenže Šárka měla opět krátkou dobu na to, aby v roce 2009 splnila kvalifikaci na republikový šampionát. To se podařilo a navíc vybojovala druhé místo.
„Kdyby se den před tím Kara nepřežrala švestek, které jí někdo hodil, mohlo to být možná ještě lepší,“ směje se otec.

Letos ale můžou být všichni spokojení. Včetně maminky, která také dceři pomáhá. Šárka se totiž stala mistryní republiky v kategorii Pony, v níž mají koně kohoutkovou výšku 136 – 148 centimetrů. Soutěžícím přitom musí být od třinácti do šestnácti let.
Kdyby měla klisna o čtyři centimetry víc, patřila by už mezi velké koně, na kterých bude Šárka jednou závodit.
„Zatím si chceme Karu nechat, aby na ní mohla Šárka soutěžit ještě tak dva roky. Chce sice už do vyšší kategorie, ale myslím, že není dobré něco uspěchat,“ myslí si otec.
Chce spíš vydělat dost peněz, aby dcera mohla absolvovat kvalifikaci na mistrovství Evropy, kterou musela letos vzdát. „Už bychom na ni nedosáhli. Vlastně všechno si musíme v průběhu roku hradit sami a kvalifikace na Evropu by byla nad naše síly,“ svěřuje se otec a nezapomíná připomenout, že za úspěchy Šárka vděčí současné trenérce Markétě Lutovské.
„Když kvůli mateřské skončila s trénováním Olina Čížková, nevěděli jsme pořádně co dál. Naštěstí po ní přebrala práci Markéta,“ uzavírá Jiří Tůma.