Nová rubrika našeho Deníku nese název Na ko nečné MHD. Jako první nás městský autobus zavezl na konečnou zastávku Klokoty točna.
Západní okrajová část Tábora ve směru na Písek je známá především poutním kostelem Nanebevzetí Panny Marie. V minulosti bývaly Klokoty samostatnou obcí. Dnes tvoří hranici Tábora a sousedí s Pražským sídlištěm.

Co všechno je zde v současné době k vidění, co se zde líbí místním občanům a co by naopak změnili? To vše jsme se rozhodli s Deníkem zjistit.
Do Klokot se dostanete autobusem městské hromadné dopravy. Jezdí sem linky 11, 13, 14 a 16. A to ve zhruba patnáctiminutových intervalech.

Poklidná oblast
„Já jsem tady velice spokojená a nic bych tu neměnila. Máme tu vše, co potřebujeme. Klokoty jsou klidnou oblastí a myslím si, že je to i ideální místo pro děti. S rodinou tady bydlíme v rodinném domku už devatenáct let a rozhodně nás nikdy nenapadlo se stěhovat,“ chválí si příměstské prostředí Věra Žirovnická.

A není divu. V Klokotech naleznete v podstatě vše. Od kadeřnictví, přes nábytek, hospůdky, autoservis až po benzinovou stanici nebo penzion. Dokonce ani do obchodu s potravinami, který je na Pražském sídlišti, to není daleko. Pokud se vám nechce jít pěšky, odveze vás městský autobus, kterým jste u marketu do tří minut. I do centra je to díky MHD coby kamenem dohodil.

A když si naopak chcete odpočinout od ruchu velkoměsta, stačí si udělat procházku k místní chloubě – poutnímu kostelu. Zde se vám naskytne nejen úžasný pohled na naše historické město, ale především si vychutnáte klid zdejšího okolí.

Nedostatky
Život v příměstské oblasti se jeví jako poklidný a bezproblémový. Ovšem i v okolí zastávky Klokoty točna, se najdou jisté bolístky.
„Nejvíce mi vadí stav místních komunikací. Ulici Kapitána Sochora a Jana Kubiše tvoří původní penetrace, která je plná výmolů a děr. Chodí tudy staří lidé, kterým chůze po zničeném povrchu nedělá zrovna nejlíp. Dost mě mrzí, že se město k tomuto problému staví zády,“ stěžuje si na zdejší stav silnice Anna Čápová. Zároveň ale dodává, že i přesto všechno se jí v Klokotech líbí.

„Postavili jsme si tady domek a bydlíme tady už čtyřicet čtyři let. Líbí se mi zdejší prostředí a také to, že tady není takový smog jako v centru. Když tedy neberu v úvahu kouř z komínů lidí, kteří stále ještě topí uhlím, nebo ze zahrádek těch, kteří stále grilují,“ sděluje své názory Čápová.
A není jediná, kdo je nespokojený s laxním přístupem města k údržbě zdejšího okolí. „V Klokotech žiji pětatřicet let. Bydlím v panelovém domě a nelíbí se mi neudržovaná zeleň před domem. Trávník je neposekaný, záhonky neupravené. Kdo se o to stará nebo spíš nestará, já nevím,“ říká smutně František Jachek. Avšak nejen neupravená zeleň a poničené silnice trápí místní obyvatele.

„Chybí nám tady automat na jízdenky. Na zastávce Klokoty ani Klokoty točna není. Jízdenku si můžete koupit pouze na benzince nebo na konečné v trafice, kde ale také nemají stále otevřeno. Nejbližší automat je až na zastávce u nemocnice,“ shodují se Václava Musilová a Miluška Nousková.
„Také bychom uvítaly, kdyby autobusy jezdily častěji,“ dodávají ženy.

Tolik z Klokot. Naší příští konečnou zastávkou bude Strkov v Plané nad Lužnicí.

Michala Nováčková