Důležitým projevem solidárnosti je debata

Patrik Čekal ze Soběslavi, student Univerzity ve Štrasburku

Za poslední rok to je již druhý atentát v centru Paříže. Tím prvním byl útok na redakci Charlie Hebdo v lednu tohoto roku. Vzpomínám si, jak jsme se v hodině filozofie bavili o tom, co se právě událo, všude ve Francii se držela minuta ticha, lidé se shromažďovali v ulicích, aby zapálili svíčky a ukázali jejich soucítění s obětmi útoku. Tenkrát bylo obětí dvanáct. Tento útok je ale jiný. Odehrál se na sedmi místech a vyžádal si okolo sto padesáti obětí a okolo dvě stě raněných, což ho řadí mezi jedny z nejhorších na území Evropy za posledních 15 let.

Ve Francii studuji již čtvrtým rokem a mám zde mnoho přátel Čechů i Francouzů, kteří v době útoků byli v Paříži. Mnoho z nich bydlí jenom pár bloků od místa útoku. Když jsem se to v pátek dozvěděl, okamžitě jsem zasedl k facebooku, začal volat s mojí přítelkyní a obvolávat svoje známé, abych se ujistil, že jsou v pořádku. Zároveň jsem sledoval vývoj situace, živé vstupy a videa, co lidé dávali na internet.

Musím konstatovat, že při tomto útoku sehrála obrovskou roli sociální média. Facebook například zavedl tlačítko Jste v bezpečí?, díky kterému lidé nacházející se v Paříži mohli dát vědět svým známým zdali jsou v pořádku. Vzhledem k tomu, že byl vyhlášen nouzový stav, bylo nutné, aby se nikdo nenacházel v ulicích. Ti, co nestíhali se dostat k sobě domů, mohli díky twitteru najít útočiště v místech, kde se právě nacházeli díky PorteOuverte.

Darovat krev

Francie přijala potřebná opatření nouzový stav vyhlášený na celém jejím území, všechny školní výlety jsou zrušeny, uzavření hranic (i když podle všeho se nakonec jedná o zpřísnění kontrol) atd. Vlna solidarity se valí ze všech stran, já však vidím dva druhy solidárnosti. Jedna je ta pasivní, symbolická, kdy si lidé změní svoji profilovou fotku na facebooku na PrayForParis apod., ale která podle mne nic nevyřeší. Ta druhá solidárnost je tou aktivní například jít darovat krev. Po internetu se okamžitě rozběhla zpráva, kdy a kde bude možno v nejbližších dnech darovat v mobilních centrech krev. Dalším důležitým projevem solidárnosti je debata. Je sice hezké držet minutu ticha za oběti, ale co s tím? Nemělo by se zůstat pouze u symbolické solidárnosti, která je otázkou chvilky, ale mělo by se diskutovat o tom, proč se to stalo a jak se k tomu postavit a na základě rozumné diskuse brát patřičná opatření.

Co se týče návratu do normálního života v Paříži, nemohu to posoudit. Vím jenom, že zde ve Štrasburku i přes nouzový stav se lidé chovají normálně venčí své psy, jezdí na kole atd. Před útoky v Paříži zde bylo zcela běžné potkat jednotku tří vojáku hlídkujících ve městě, proto jestli se jejich činnost zvýší, nebude to podle mne pro zdejší obyvatele žádný šok.

To nejdůležitější, co nás ale nyní čeká, je zůstat v klidu a nepodléhat panice, jelikož to je právě to, co teroristé chtějí zastrašit nás. Musíme nadále jedna s rozvahou a nepodléhat ukvapeným a nesprávným soudům. To však neznamená, že nemáme jednat vůbec ba naopak naše jednání musí být jasná a rázná a dopředu dobře promyšlená.

Útoky mě nepřekvapily

Matěj Kraus z Tábora, student práv Sciences Po v Paříži

Upřímně mě útoky nepřekvapily, bylo jen otázkou času, než se něco takového stane. Některé francouzské osobnosti již mnoho měsíců upozorňují na to, že Francie je nepřítelem číslo jedna Islámského státu. Bohužel jsem přesvědčený, že se útoky budou opakovat. I když jsem očekával, že k něčemu takovému může dojít, tentokrát je ten pocit jiný než před deseti měsíci. V momentě, kdy ještě v médiích neproběhla informace o tom, co se v Paříži děje, mi můj kamarád psal na facebooku, že padesát metrů od jeho bytu se střílí z automatických zbraní. Mnoho dalších lidí, které znám pak bylo v okruhu stovek metrů od míst, kde proběhly nejtvrdší útoky.

Klub Bataclan se nachází ve čtvrti, kam se v pátek večer chodí bavit hodně mladých lidí, ulice Oberkampf, která se nachází hned za rohem, je plná barů a restaurací. Naštěstí se nikomu z mých přátel nic nestalo, i když jedné kamarádce zabili kmotra. Reakce politiků snad ani nemá cenu komentovat, opakují stejné věty jako při minulých útocích a reálné kroky chybí. Problém je, že i když mají tajné vytipované osoby, které by mohly být napojeny na teroristy, vláda se bojí cokoliv udělat. Na tom seznamu je totiž až čtyři tisíce jmen a takový masivní zásah, který by se odehrál z velké části v převážně přistěhovaleckých čtvrtích, by vyvolal velké nepokoje.