Sobotní dopoledne se před stánkem pouličního prodejce vánočních kaprů setkalo 9 aktivistů. Hlavní myšlenku tzv. Tiché uličky osvětlila iniciátorka Denisa Wanieová z organizace Zvířata nejíme. „Vybrali jsme si první den prodeje, abychom oslovili lidi dopředu,“ uvedla.

ZALEPENÁ ÚSTA

Aktivně nikoho neoslovovali, jen stáli, ale v případě zájmu byli přístupní diskusi. Symbolicky si také zalepili ústa páskou. „Stejně jako ryby, které nevyjádří bolest a názor, tak i my poklidně stojíme a mlčíme. Mluví za nás transparenty, reagujeme jen na oslovení,“ upřesnila.

Nakupující byli pobouřeni. „Natáčí mě tu a dělají ze mě nějakého vraha. Když si koupím vepřový řízek, tak je prase také mrtvé,“ rozčilovala se Jana Švarcová.

I když se jedná o tradici, podle zapojených aktivistů jde o týrání zvířat. „Zabitý kapr na stole nám nepřinese krásné svátky, které mají být především o klidu a míru,“ upozornila Denisa Wanieová.

Prodejce Vladimír Vobořil, který začal v 6 ráno, neměl před půl dvanáctou už co nabízet. „Od rána jsme prodali půl metráku kaprů ze Sádek Vaněk z Hrobů,“ upřesnila Jitka Vobořilová.

RYBY BY ČASEM POŠLY

Podle Jany Švarcové z Tábora by se ryby stejně přemnožily. „Nabízet a zabíjet ryby na ulici je normální a v pořádku, je to naše česká tradice. Co by se asi stalo, kdyby rybáři ryby nelovili, vždyť by v rybníce pošly!“

Co Čech, to jiný názor. „Jestliže maso nejedí, je to jejich věc, ale neměli by to vnucovat ostatním,“ neodpustila si poznámku prodávající Jitka Vobořilová.

PRODEJ AŽ DO VÁNOC

Svátečního kapra lze nakoupit na mnoha místech Táborska. Například Rybářství Třeboň má tři certifikované prodejce. Na sádkách v Mladé Vožice, Plané nad Lužnicí i v Soběslavi je otevřeno od 8 do 16 hodin a čerstvou rybu koupíte i na Štědrý den do 10 hodin.

„Máme tu hladké ryby z Horusického rybníka s průměrnou vahou tři kilogramy a nasádkovali jsme pětatřicet metráků pro vánoční prodej,“ osvětlil prodejce na stánku v Plané nad Lužnicí s tím, že ceny se neměnily.

Ilustrační foto.
Evžen Korec: Kapří genocida nemá v ulicích měst co dělat. Nejsme přece barbaři!