Elektronickou poštou se stále šíří článek nazvaný Šok v lékárně. Autora pobouřilo zjištění, že Rom za léky neplatil, jen lékárnici vydal jakési lejstro. Již v pátek 21. října jsme vám v Táborském deníku přinesly informace, které tuto skutečnost vysvětlují. A zdaleka archem papíru „neplatí“ pouze Romové, ale i ostatní občané, kteří se ocitli v hmotné nouzi. Jak bylo uvedeno, tento systém platí od zavedení regulačních poplatků ve zdravotnictví. V Táboře takové potvrzení, jehož platnost je vždy jen 30 dnů, lze vyřídit na odboru sociálních věcí.

A kolik lidí je v Táboře od regulačních poplatků ve zdravotnictví osvobozeno?
„Je nás tu sedm pracovnic, které se staráme o občany v hmotné nouzi. Čtyři mají na starost kolem 280 rodin a ke třem dalším dochází 360 jednotlivců. Myslím si, že toto vysoké číslo je zapříčiněno krizí na trhu práce, která je na Táborsku opravdu značná,“ uvedla k počtům úřednice odboru Zdeňka Hořejší.

Chudí lidé nemusí platit za recept

Už se vám stalo, že ve frontě na léky někdo před vámi nemusel platit za recept? Nezáviďte mu, spíš ho litujte, protože má hluboko do kapsy.
„Sociálně slabí klienti, kteří mají potvrzení o hmotné nouzi, nemusí platit regulační poplatky ve zdravotnictví,“ potvrzuje Lucie Kolářová, vedoucí sociální poradny EVA při Diecézní charitě v Českých Budějovicích.

„Neplatí tak poplatky za recept v lékárně, za pobyt v nemocnici nebo za vyšetření u lékaře.“
O dávkách pomoci v hmotné nouzi rozhodují a vyplácejí je obecní úřady. Týkají se lidí s minimálním příjmem. Potvrzení o hmotné nouzi platí jeden měsíc.

Lidé, kteří počítají každou korunu, nemají peníze na to, aby si v případě nemoci připlatili za lék.
„Lékaři by měli mít možnost předepsat nemocnému lék, který je plně hrazený pojišťovnou,“ myslí si sociální pracovnice Lucie Kolářová.

To potvrzuje i zástupce zdravotní pojišťovny. „V každé skupině léků, které na něco zabírají, by měl být jeden lék bez doplatků,“ říká Viktor Lavička z jihočeské pobočky Všeobecné zdavotní pojišťovny ČR. „Cenovou politiku léků stanoví Státní ústav pro kontrolu léčiv. V každém druhu léků je více cenových výšek a lékař rozhoduje, který lék předepíše,“ dodává Viktor Lavička.

Lékaři bývají ke svým pacientům většinou vnímaví.

„Snažím se pacientům vyjít vstříc a předepisuji jim léky, aby je vyšly co nejlaciněji,“ říká internista Josef Motlaš ze strakonické nemocnice.
S tím, že by se mu někdo v ordinaci oháněl hmotnou nouzí, se ale ještě nesetkal. „Na trhu jsou léky obsahující určité látky v různých variantách od různých firem. Měli bychom mít možnost předepsat lék, který je plně hrazený.“

Pacienti mnohdy berou léků více, a i když na některý z nich není doplatek, nemusí být zrovna v té chvíli v lékárně.

„Lékárnice nabídne, že ho objedná a přijde za dva dny, nebo doporučí jiný s doplatkem. Pacientka si spočítá, že než by pozítří znovu jela dvakrát autobusem z Čestic do Strakonic pro lék bez doplatku, raději si hned doplatí.“

Léky neobsahují jenom účinnou látku, ale i různá pojiva, která každý snáší jinak. Někdo může být na některou látku, kterou lék obsahuje, alergický. I proto se někdy vyplatí vzít si lék s doplatkem než ten bez doplatku.

„Některé léky sice máme na číselníku a můžeme je předepsat, ale zase nejsou na trhu,“ pokračuje internista.

„Doplatky na stejné léky se přitom mohou lišit v každé lékárně,“ dodává strakonický lékař Josef Moltaš s tím, že změny v doplatcích bývají často nepřehledné.

Pacienti na cenovou politiku léků reptají. Zatímco stát si ošetřil prodej cigaret, které ničí zdraví, tak, že všude je koupíte za stejnou cenu, u léků, které mají zdraví naopak uchovávat a vracet, to paradoxně neplatí. Na stejný lék jsou různé doplatky.

Radek Gális