To se takhle nezvykle poránu, zrovna na Annu, objevil na četnický pátračce poštmistr Cibulka. Celý rozevlátý a rozesmátý. Pusu od ucha k uchu, oči rozsvícený jak světla od četnický tatrovky a hned ve dveřích kanceláře zástupce šéfa četnický pátračky štábního strážmistra Kubíka, ke kterýmu každý den zacházel s poštou, spustil.

„Tak vám řeknu, pane štábní, že to je dneska krásnej den. Jak vymalovanej,“ shodil ze sebe těžkou pošťáckou brašnu hned u židle v rohu u kamen, a ještě než se mu v ruce objevila nezbytná cigareta, kterou si tady na pátračce ke kafi nikdy neodpustil, začal novou rýmovačkou.
„To ještě nevíte, pane štábní, že Karlovou ulicí na starý most jde krásná ženská, je to fakt kost. Nahne se přes klandr a čumí na ryby, to její pozadí, to je fakt bez chyby.“

„Mordyje, Cibulka, vám to ale po ránu rýmuje. Škoda, že tu není šéf pátračky, ten by si to rád poslech,“ skočil poštmistrovi neprozřetelně do rýmovačky štábní strážmistr, ale to už byl Cibulka opět na koni.
„To není všechno, pane štábní. V palici mi okamžitě hráblo, když jsem zmerčil to fajnový prádlo. A nestát tam ten tentononc, volala ženská o pomoc,“ posadil se Cibulka na židli a frajersky si dal nohu přes nohu. To už se ale opět ozval štábní strážmistr Kubík, který si Cibulkův rým stačil napsat pro šéfa pátračky na kousek papíru.

„Cibulka, dobrý, ale stejně riskujete. Že ten tentononc byl strážník Petrák, co měří metry dva a váží víc než metrák?“ zarýmoval si zástupce pátračky a Cibulka mu kompliment samozřejmě okamžitě vrátil.

„Teda, pane štábní, vy jste snad jasnovidec. Uvidíte, že jednou tady budete šéfovat. Máte pravdu, strážník Petrák tam na mostě zrovna byl. Řídil dopravu. Ale pozor, pane štábní, on tu mladou ženskou merčil stejně jako já. Jeho ale asi spíš zajímalo, jestli ta ženská třeba nechce do tý řeky z mostu skočit. Bylo by jí škoda,“ zapálil si Cibulka konečně egyptku, kterou zřejmě někde dostal, protože jinak kouřil ty svý zorky, a trpělivě čekal, až se štábní strážmistr zvedne od stolu a půjde mu udělat kávu. Jakmile se tak stalo, ťukl se poštmistr Cibulka překvapivě do čela.

„A víte, pane štábní, koho jsem na mostě ještě zmerčil? Andu Smejkalů z Podskalí.“
„No to snad není nic až tak divnýho, když to má Anda na most z domova pár minut,“ oponoval poštmistrovi zástupce pátračky, ale Cibulka se jen tak nedal.
„A to se mě, pane štábní, ani nezeptáte, s kým ta Anda z Podskalí šla? To byste měl. Protože šla zahákovaná do takovýho jednoho cizího napucovanýho frajera. Myslím, že jsem ho v Písku už párkrát merčil. A vy jste ho tady na pátračce už taky měli v parádě,“ ponořil se Cibulka okamžitě do horké kávy, a přestože byla vařící, nepolevil.

„Jak jsem na něj kouk, pane štábní, tak jsem hned poznal, že tenhle pán už byl lepenej. Na to já mám nos. Strážník Petrák ho zaplaťpánbůh taky okamžitě petrachtoval a hned ho zkontroloval. Anda při tom mlčela jak zařezaná. Pak ale Petrákovi tvrdila, že je to její snoubenec. To už byl asi tak devátej, ne?“
„To byste, Cibulko, asi sakra přidal,“ pohotově odpověděl poštmistrovi štábní strážmistr Kubík a věnoval se došlý poště, kterou Cibulka na pátračku přinesl.
„Nechci se mejlit, pane štábní, ale mám takovej dojem, že tenhle cizí frajer si dost potrpí na pěkný kvádro a miluje botky ‚buldočky’. Podle těch jsem ho taky poznal,“ ponořil se poštmistr znovu do kávy, ale to už sykl bolestí, jak se zřejmě spálil.

„Jo a čeho jsem si na něm všim, má přes bradu podélnou jizvu. Asi takhle dlouhou,“ naznačil Cibulka mezi prsty asi dva centimetry a rychle dodal: „Tomu se kriminalisticky říká markant, že jo?“
„To říká. Moment, říkal jste, Cibulko, podélnou jizvu na bradě? A boty buldočky?“ zapátral v paměti štábní strážmistr a pak mu to scvaklo.
(Pokračování zítra)

LADISLAV BERAN

Krimipovídky Deník tiskne se souhlasem autora, kterému tímto děkuje.