„Tak to už jsem doma! To nebude, Cibulko, nikdo jinej než Poldík. Lázeňskej švihák Leopold Baloun. Tak ten umí ženskou zblbnout. Co si vzpomínám, tak se vyučil číšníkem, ale moc dlouho to nedělal. Aspoň mně naposled tvrdil, že mu z číšnickýho řemesla zbyla jen kasírtaška. To je ale sňatkovej podvodník jako Brno! Tak Poldík je zase v Písku. No to zase potečou tady na pátračce krokodýlí slzy. Doufám, že to tentokrát nebudou slzy Andy Smejkalů,“ pokračoval zástupce pátračky v probírání pošty, ale to už si vedl svou zase poštmistr Cibulka.

„No tak to u Andy Smejkalů ten lázeňskej švihák asi pěkně narazí. Tam přece žádný peníze nenajde. Je vidět, že ten Baloun, jestli je to opravdu on, není z Písku. A kdyby se náhodou u Andy, pane štábní, nějaký prachy našly…,“ odmlčel se poštmistr a začal si převazovat tkaničky u bot, „…tak už bych fakt věřil tomu, že se tady dějou zázraky. Víte, jak se jinak říká v Podskalí? Na zoufalce. Tam se přece žije z ruky do huby. Kde jsou ty časy, kdy se tam říkalo Na švorcáku. Já o tom něco vím, já tam chodím s poštou,“ dopil poštmistr Cibulka kávu a začal si v hrnku připravovat s cukrem svůj oblíbenej přeslazenej logr.
„No, pokud jde o toho Balouna, Cibulko, ne že bych ho omlouval, ale on je trochu zoufalec a pořádnej pechfógl. Pravda, pár ženskejch vždycky oblbne, to jo, to on s přehledem zvládne. Ale pak, bůhví proč, podlehne panice a nechá se, když už mu jó teče do bot, raději od četníků sbalit. Obvykle to bere jako bezpečnou záchranu a jde radši dělat bručouna na Pankrác,“ začetl se štábní strážmistr Kubík do jedný z písemností a podivně kroutil hlavou.

„Poldík je totiž příslušnej do Prahy. Je to Radličák, ale Písek je jeho srdeční záležitost,“ ozvalo se pojednou od stolu štábního strážmistra jadrné zaklení, neboť zástupce četnický pátračky písemnost dočetl do konce, a to mu málem vyrazilo dech. Pak se ale opět vrátil k Leopoldu Balounovi, kterýho už v minulosti dvakrát posílal na Pankrác.

„Kdepak Polda, ten si pokoj nedá. Písek si zamiloval, a proto se sem taky rád vrací. Jen tak mimochodem, je to, Cibulko, váš kolega a fušuje vám do řemesla. Samozřejmě básničkama. Těma právě všechny ty vdavekchtivý ženský vždycky ukecá, ale na rozdíl od vás, Cibulko, teď se neuražte, on si je půjčuje od opravdových poétů,“ vrátil se štábní strážmistr k problémový písemnosti a několikrát nad ní opět nevěřícně zakroutil hlavou.

„Minule nám Poldík tady na pátračce přednášel od Erbena Polednici. Všichni jsme poslouchali a ani nedutali. On fakt umí. Říkal to tak procítěně, že posluhovačka Hubáčková se pak bála jít k Lipám pro pivo. Teda já básničkám moc nerozumím, ale uměleckej přednes ten Poldík má,“ konstatoval štábní strážmistr Kubík, ale to už se ozvalo troubení auta ze dvora pátračky, a avízovalo tak jejího šéfa, nadporučíka Votrubu, kterej se právě vrátil od okresního četnickýho velitele, majora Poláka, kde byl skládat účty z jednoho případu, který byl ještě v běhu.

Ve chvíli, kdy do kanceláře zástupce šéfa četnický pátračky vstupoval nadporučík Votruba a poštmistr Cibulka dorážel svůj přeslazenej lógr, zbavoval se na starém mostě svý výstroje a výzbroje městský strážník Petrák. Když totiž uslyšel na druhým konci mostu volání o pomoc, tušil, která uhodila. Jakmile doběhl k místu, kde delší dobu postávala mladá žena, která poštmistra Cibulku tolik okouzlila, bez zaváhání se přehoupl přes kamenný zábradlí a skočil dolů. Nebylo totiž pochyb o tom, že tam dole, pod druhou mostnicí, se někdo topí. To, že se na mostě vzápětí objevilo hned několik čumilů, nebylo nic divnýho. Petrák se dvakrát vynořil a ponořil, a když se s ním nad vodou konečně objevila hlava ženy a její bezvládný tělo, mířila už k místu loďka s rybářem, který k nim vesloval jak o život. A ono o něj opravdu šlo. Volání „bravó“ a potlesk čumilů na mostě strážník Petrák nevnímal. S pomocí rybáře vytáhl bezvládný tělo ženy do lodě a ta okamžitě zamířila ke břehu. Všichni čumilové jak o závod vyrazili k místu, kde strážník Petrák začal s oživovacími pokusy a nejít v tu dobu Karlovou ulicí doktor Kašič na návštěvu za pacientem do Svatotrojický ulice, kdoví, jak by to bývalo se slečnou, která si z nešťastný lásky skočila z mostu pro smrt, dopadlo.
(Pokračování v pátek 15. 4.)

LADISLAV BERAN

Krimipovídky Deník tiskne se souhlasem autora, kterému tímto děkuje.