Na tom se shodla většina účastníků vernisáže obrazů jihočeského krajináře Valentina Horby a skulptur uměleckého kováře Davida Habermanna.

Oba umělci byli počtem návštěvníků, který se pohyboval kolem 150 lidí včetně velkého počtu zájemců ze Strakonic, nadšeni a zaskočeni. „Nevím, co na to říci. Takovou návštěvu jsem nečekal,“ řekl Valentin Horba.

Vernisáž uvedl český prozaik, kurátor a galerista Pavel Šmidrkal. „Už před lety jsem se seznámil s Valentinem Horbou, který se představil jako amatérský malíř. Tehdy jsem ho odmítl,“ vzpomínal na počátky spolupráce Pavel Šmidrkal. Uběhlo několik let a osud oba svedl opět dohromady. „Když jsem Valentinovi volal, že chci jeho obrazy vystavit, řekl mi: My se ale známe. Už jsme spolu mluvili a poslal jste mě do…“ pokračoval galerista.

TalentAkademie Jihočeských nadějí.
Nejnadanější studenti jižních Čech přijeli do Vodňan. Poznávali tu přírodní vědy

Díky tomu, že se oba nakonec domluvili, ale mohou nyní návštěvnici špejcharu vidět na 120 obrazů a několik desítek kovářských fantazií. „Je to náš život. Bez toho, co děláme, bychom nemohli a neuměli žít,“ odpověděli oba umělci na otázku, co pro ně jejich práce znamená.

V dalších proslovech se vystřídali ředitelka Muzea středního Pootaví ve Strakonicích Ivana Říhová, senátor Tomáš Fiala, místostarosta obce Želeč Luboš Rypáček a další. "Přemýšlel jsem nad stylem, kterým Valda maluje. Nazval bych ho takovým Prácheňským naivistou," přejmenoval Valentina Horbu senátor Tomáš Fiala.

V rámci vernisáže došlo také na křest knihy Máme zaseto, která přibližuje tvorbu Valentina Horby. Výstava trvá do konce června.

- Objekt špejcharu, zbudovaný kolem roku 1802 na půdorysu 683 metrů na vyvýšeném místě (návětrném návrší) blízko středu obce Želeč, přestal sloužit svému účelu a postupně chátral.
- V roce 2002 změnil majitele, byl postupně v průběhu let opraven do současného stavu. Během rekonstrukce došlo na generální opravu opláštění, přičemž fasáda svou výzdobou a barevností (kombinace žluté s bílou) ctí prvky užívané na stavbách obdobného typu v regionu. Střecha byla znovu pokryta červenou pálenou taškou, klempířské prvky jsou z měděného plechu. Vnitřní omítky jsou strukturované, s nátěrem v jemně dvoj až trojbarevném prolínání.
- V prvním patře zůstalo zachováno původní trámoví a dřevěná podlaha z fošen, citlivě vyspravena a ošetřena tak, aby vznikl reprezentativní prostor, který by co nejlépe vyhovoval požadavkům moderního výstavnictví a zároveň tlumočil věrně starou tesařskou práci. Přitlumený příliv denního světla umožňují původní malá okna nerušeně osazená dřevěnými rámy s izolačním dvojsklem.
- V přízemí určeném pro přehlídku staré zemědělské techniky byla na podlahu zasazena dlažba, která svým hnědým odstínem koresponduje s dřevěnými nosnými trámy a stropem. Rekonstruované je i sociálního zařízení.
- Budova stojí u hlavní silnice od Plané nad Lužnicí směrem k Soběslavi a Bechyni a je zde místo vhodné jako parkoviště. Z budovy je překrásný výhled do místního kraje – Kozákova.