Ještě začátkem dvacátých let minulého století se v západní části Nového města, mezi hlavní komunikací a Jordánem, rovněž nacházely především zahrady.

Od známého hotelu Slunce na tehdejší třídě Československých legií vedla až na břeh vodní nádrže široká cesta, na jejímž konci se v oněch časech nacházela továrna na kotle pana Adama.

Vrtali vodovod

Celý zmíněný prostor byl mezi táborskými občany známý pod pojmem Vrtačky, ještě plán města Tábora z roku 1935 uvádí název Na vrtačkách oficiálně a v lidové řeči se užívá dodnes.

Málokdo však již ví, že se zde dříve vrtalo dřevěné vodovodní potrubí, kterým byla na táborském Starém městě rozváděna voda z Jordánu přes vodárenskou věž do jednotlivých kašen.

Stále rušnější místo na Novém městě po druhé světové válce získalo název třída Vladislava Vančury. Tohoto původně lékaře, ovšem známého především jako spisovatele a antifašistu, zastřeleného na popravišti v Praze – Kobylisích 1. června 1942, zde Táboráci „potkávají“ i dnes, a to přes všechny změny celého prostoru.

V průběhu let ho zaplňuje řada činžovních domů, již v roce 1947 bývalý táborský starosta Václav Soumar v této lokalitě plánoval poštovní ředitelství s biografem a poštovní úřad s telefonickou automatickou ústřednou.

V pozdějším období „Vrtačky“ poznamenala stavba hotelu Palcát a rozměrné budovy, v níž měl původně sídlit okresní výbor Komunistické strany Československa.

Ulice historika

Raději se nyní od stavebního ruchu na Vrtačkách přesuňme k botanické zahradě jako k místu klidu, a to poněkud kratší ulicí, zato od svého počátku nazvanou podle významného českého historika Václava Vladivoje Tomka, který v mnohém ovlivnil naše dějepisectví a vůbec společenské dění druhé poloviny devatenáctého století.

S českou historií je svým názvem spojena i sousední ulice Jiráskova, jehož díla znají již školou povinné děti.

Kromě budovy obchodní akademie zde najdeme i osvětový dům, jehož stavba byla zahájena v roce 1930 k uctění osmdesátých narozenin prezidenta Československé republiky T. G. Masaryka.

Tábor byl prvním českým městem, které zahájilo stavbu osvětového domu jako střediska veškeré kulturní činnosti ve městě.

Toto centrum vznikalo podle projektu architekta J. Langa celkovým stavebním nákladem jeden milion korun za spolupráce táborského obecního zastupitelstva, peněžních ústavů, spolků i korporací a samotných občanů.

V osvětovém domě se připravoval výstavní a přednáškový sál, městská knihovna a čítárna, místnosti pro Husovu lidovou školu a lidová hvězdárna s laboratořemi.

Ovšem zpět k historické tématice. Aby jí na Novém městě nebylo málo, přesuňme se zpět na druhou stranu „Vrtaček“, kde nás k reálce vždy dovedla ulice Herlošova.

Původem český, ale německy píšící spisovatel Jiří Karel Herloš (1804 – 1849) se v bohaté románové tvorbě věnoval i dějinám husitství (Jan Hus, Slepý hrdina). Jeho díla měla na čtenáře veliký vliv a po autorově smrti vycházela i v českých překladech.

Kolem reálky

Okolo budovy s mozaikami vlastivědy a stavitelství vedla směrem k Jordánu ulice pojmenovaná ještě po druhé světové válce jednoduše podle místa U reálky.

Časem byla propojena s postupně budovanou komunikací blíže u vodní nádrže a dnes tvoří jednu ulici nesoucí jméno táborské osobnosti, tentokrát z oblasti hudby, a to skladatele Oskara Nedbala.

Stručnou procházkou po Novém městě bychom mohli skončit. Ovšem i v jiných částech města se setkáme s historií přímo na ulicích.
Příkladem může být okolí nádraží jako symbolická vstupní brána do centra města Tábora.

Stanislav Zita