Biologická, chemická, fyzikální olympiáda. Účasti i prvenství. Magdalena Čmelíková, letošní deváťačka, je opravdu všestranná, a to se jí hodí i na gymnáziu, kam si podala přihlášku.

V jakém z těch oborů se cítíš nejsilnější, který tě nejvíc baví?
Zajímá mě nejvíc přírodopis, biologie. Chemie je pak docela blízko a vlastně i fyzika s tím tak trochu souvisí. Příroda mě ale baví nejvíc. Ráda i chodím na procházky.

Kdo v tobě probouzel lásku k přírodě? Rodiče?
Myslím, že je to tím, že bydlíme na malém městě a k přírodě máme blízko. Doma máme taky dost zvířat, takže mě vlastně příroda všude obklopuje.
Je to docela široký záběr. Není někdy všestrannost na škodu? Není pak těžké se nějak vyprofilovat a vybrat si, čemu se věnovat pořádně?
Někdy mě to napadá. A říkám si, že už se těším, až si něco vyberu a budu to dělat pořádně. To rozhodování je ale těžké. Co když se rozhodnu špatně? A v tom druhém bych mohla být lepší?

Kdy jsi začala pokořovat olympiády? Kdy jsi se zúčastnila nějaké poprvé?
Asi v šesté třídě. Dřív to snad ani nešlo.

Zajímala jsi se o to sama, nebo tě spíš učitelé k účasti na olympiádách tlačili?
Učitelé to vlastně nabízejí žákům, u kterých si myslí, že by je to mohlo zajímat, nebo že by mohli uspět. Tak jsem se přihlásila, a nějak to vyšlo. Pak začaly přicházet úspěchy, což mě motivovalo.

Kam jsi se dostala nejdál? Co považuješ za největší úspěch?
Čtvrté místo v krajském kole přírodovědné olympiády. Tak jsem se v šesté třídě zúčastnila literární ekologické soutěže a skončila jsem třetí v republice.

Takže to bylo psaní slohu na ekologické téma? Jaké sis vybrala?
Téma bylo zadané. Znělo: Tvář Země se stále mění. Napsala jsem povídku a pojala jsem ji jako pohled na krajinu z pohledu stromu. Dub, který postupně roste, rozhlíží se kolem a vidí, jak se všechno stále mění, jak vedle vyrostla silnice, okolo něj se staví domy a končí to vlastně tak, že dub musí pokácet, protože v místě, kde stojí, povede dálnice.

Když se připravuješ na olympiádu, vystačíš si s tím, co se učíte ve škole, nebo musíš dělat něco navíc?
Je to vždycky nějaké učení navíc. Je pravda, že učitelé mi s tím dost pomáhají. Něco mi najdou v některých knížkách, občas něco hledám i na internetu.

Když jsme u těch knížek, jsi čtenářka? Čteš ráda?
Čtení mě baví, ale nemám na to moc času.

Čemu tedy věnuješ svůj volný čas?
Hraju třeba na příčnou flétnu a chodím hodně ven, na procházky do přírody. Občas si taky vyjdu s kamarádkama.

Hraješ na flétnu. Jakou posloucháš ráda muziku?
Mám ráda i klasickou hudbu a občas poslouchám i rap, když je slušnej.

Jaká jsi studentka? Máš samé jedničky?
Teď v devítce jsem měla samý, ale v předchozích ročnících jsem sem tam nějakou dvojku schytala.

Kolik času denně trávíš učením?
Jak kdy. Před písemkou se učím třeba i půl hodiny. Když to ale není nutné a venku je hezky, tak se neučím vůbec. Jen tak tak, že si připravím věci do školy.

Jsi v devítce. S jakými pocity opouštíš základní školu? Přepadá tě už nostalgie?
Je to divný pocit. Člověk někde stráví devět let a najednou si uvědomí, že už tam nikdy nebude chodit. Na druhou stranu se už těším na nové zkušenosti.

Kam se chystáš dál? Máš už představu, čím by ses chtěla jednou živit?
Podala jsem si přihlášku na gympl, ale co bych chtěla dělat, zatím moc netuším. Už mám ale představu, co bych dělat nechtěla: sedět v kanceláři a dělat nějakou monotónní práci.

Holčičky si často jako malé přejí být zpěvačkou nebo herečkou, máš taky nějaký takový sen?
Když jsem byla malá, přála jsem si být spisovatelkou. A když jsem byla ještě menší, říkávala jsem mamince, že bych chtěla být uklízečkou ve škole. Mě ale uklízení fakt hrozně bavilo.

A zůstalo ti to? Uklízíš si ráda v pokojíku?
Když mě do toho nikdo nenutí, a když si třeba něco ještě kreativně upravuju, tak docela jo. Jakmile ale někdo řekne, abych si šla vysát v pokojíčku, tak to už žádná zábava není. Jinak to uklízení není úplně špatný, ale neříkejte to mamince (smích).