Pietní akt, při kterém se zapalovaly svíce za umučené Židy, se uskutečnil včera odpoledne v táborském kostele svatého Jakuba. Občanské sdružení Hadasa tuto vzpomínku pořádalo již po deváté. Lidé si tak připomněli zplynování terezínského rodinného tábora.

Předsedkyně sdružení Hana Jančíková upřesnila, že jde o Židy, kteří byli převezeni z Terezína do Osvětimi. „V táboře v Osvětimi zůstali půl roku. Lidé měli oproti ostatním zvláštní režim. Netetovali a nesvlékali je, mohli psát domů a směli dostávat balíčky. Tyto podmínky Němci nastolili kvůli jejich zvláštnímu určení. Po půl roce je všechny zplynovali.“ To se dělo mezi sedmým až devátým březnem, proto se sdružení snaží dodržet i datum konání akce.

Při pietním aktu se návštěvníci zaposlouchali do židovských písní v podání Michala Foršta a Viktora Bytcheka z pražského filharmonického sboru.

Poté se četly jména obětí z transportů. „Čteme jména umučených nejen z okresu Tábor. Vždycky je to kolem sta Židů,“ říká Jančíková. Přímo v síni kostela se následně zapálilo sedm svíček, jako vzpomínka na všechny umučené holčičky a chlapce, rodiče a prarodiče. Za ty co bojovali na frontách a za bezejmenné.

Modlitba za mrtvé, neboli Kadiš, byla samozřejmou součástí obřadu. Předčítal ji Otto Süsser. Sám totiž přišel o část rodiny v Osvětimi. Vzpomínkovou sešlost zúčastnění zakončili státní hymnou u památníku na starém židovském hřbitově. „Hymnu si zpívali lidé, když museli nastupovat do transportů,“ povzdechla si Jančíková.

V celých jižních Čechách nefunguje židovská obec. „Proto jsme založili Hadasu. O židovskou památku se tu nikdo nestaral,“ podotkla Jančíková. Z Tábora šlo dvěma transporty 1267 Židů. Zpět se dostalo pouhých sedmdesát. S sebou si mohli vzít zavazadlo, vážící padesát kilo.