Píše se rok 2002 a Přehořovští se stále snaží udržet zdejší školu zuby nehty. Dochází do ní pouze dvanáct dětí a ostatní rodiče dávají přednost vzdělání svých potomků v Soběslavi. Z obecní kasy jde nejen na provoz nemalá suma a z okolních obcí dokonce sváží děti školní autobus. I přes veškeré snahy je ale situace nezvratná. Ještě v prosinci téhož roku musí tehdejší starosta Miroslav Volavka budovu nechat zavřít.

„Snažili jsme se ze všech sil školu udržet. Neustále jsem běhal i na školskou správu. Dětí ale bylo málo a už ji nešlo dotovat. Bylo to neúnosné. Je to škoda, ale nešlo to jinak," vypráví devětašedesátiletý Miroslav Volavka okolnosti, které vedly k uzavření školy.
Přitom budova, která dříve patřila ke Kvasejovicím, se může pyšnit dlouhou historií.

Roku 1805 vyhlásil školský zákon opětovně povinnou školní docházku. Kvasejovičtí museli tedy urychleně jednat a najít místo, kde by děti dostaly potřebné vzdělání. Pro tento účel byla jako stvořená stará hájovna, kterou věnovala obci vrchnost.

Přistavěli třídu

Roku 1809 vznikla tedy původní škola, která ještě dodnes stojí vedle „nové" budovy, tedy pod kostelem svaté Anny. „Školu navštěvovaly děti z Přehořova, Kvasejovic, Chlebova, Mezné a Lhoty. Škola byla psána jako Kvasejovická při náboženském fondu Přehořov," vypráví se ve zdejší kronice.

V tomto čase byla škola pouze jednotřídní a součástí byl i byt pro řídícího. V roce 1879 byla škola rozšířena na dvojtřídní a protože staré stavení nestačilo, nechala obec roku 1880 vystavět nový trakt.

O tři roky později se již škola podle nového katastru píše jako přehořovská. „Dětí bylo ale hodně a prostory stále nestačily. Proto se hned vedle stávající budovy postavila nová. Výstavba začala roku 1908 a v srpnu roku 1909 byla vysvěcena. V září do ní pak nastoupily děti," popisuje Miroslav Volavka.

Čekali na schodech

Na léta strávená v přehořovské škole zavzpomínala i Květa Volavková. „Ve staré budově byla jídelna a za školou obrovská zahrada. Do školy jsem nastoupila v roce 1950. Atmosféra byla vždy domácí a mnohdy jsme tam byli dříve než pan učitel a čekali na něj na schodech. Obě třídy byly plné. Bylo v nich i sedmdesát dětí," zhodnotila žena, která si pamatuje i jména učitelů. „Pamatuji ještě pana řídícího Krákoru. Byl velmi obětavý a děti po škole učil i na housle. Pomáhala mu paní učitelka Hvězdová a pak paní Kazdová," vzpomíná Květa Volavková a dodává: „Učitelé nás brali do přírody a měli obrovský přehled. Znali kdejakého brouka, uměli nás zabavit a my k nim měli úctu."

Miroslav Volavka, který chodil do školy do Zlukova, nadhodil, že tam nešli profesoři pro rákosku daleko a občas někdo dostal přes prsty. V Přehořově jeho manželka ale rákoskou nikdy nedostala. „Děvčata byla hodná a já nepamatuji, že bychom byly někdy takto potrestané. Jen klukům vždy učitel říkal: „Přijď za mnou o přestávce do kabinetu." Ale co se tam dělo, to nevím," směje se pamětnice.

Stará budova školy slouží v současné době jako byt a nová se pravidelně udržuje. Ještě rok před jejím zavřením dostala novou střechu. Nyní ji obec občasně využívá pro různé akce a nejen pro místní ženy jsou uvnitř připravené cvičební stroje.

Hledají využití

O její budoucnosti ale současné vedení obce stále spekuluje. „Dovedl bych si tady představit třeba soukromou školku. Když by přišel nějaký podnikatel a měl o budovu zájem, vůbec bychom se tomu nebránili. Samozřejmě v rámci možností," sdělil starosta obce Petr Mašek.

Přístup do ní mají lidé po domluvě. „Všude je vymalováno, jsou tam zrekonstruované i sociálky. Budova je jednopodlažní s půdou. Snažíme se ji udržovat a dělat tady pravidelně alespoň malé opravy v rámci možností. Vše je ale o dostupných financích," upřesnil ke stavu bývalé školy místní Michal Paleček a dodává: „Dříve tam chodilo několik ženských cvičit. Teď ale mají děti, tak se posilovna pravidelně nevyužívá," doplnil Michal Paleček.