Když se v Zálší začalo rozšiřovat vzdělání, psal se rok 1798. Tehdy kapituloval řád svatého Jana před vojsky Napoleona Bonaparte na Maltě a narodila se také dcera Marie Terezie Marie Kristina Habsbursko-Lotrinská, rakouská arcivévodkyně.

Historie školství se píše v obci od chvíle, kdy došlo ke zřízení farní administrativy. Do lavic mělo usedat šestadvacet dětí, ale ne všechny dodržovaly povinnou školní docházku zavedenou Marií Terezií. A tak se často stávalo, že se pravidelně vzdělávala polovina žáků, devět občas a čtyři dokonce nechodili vůbec.

Klasicistní budovu školy na proti zámku, kterou známe dnes, místní slavnostně otevřeli 17. června 1856. Tehdy bylo do Zálší zapsáno 145 dětí. Docházely z Klečat, Mažic, Hartmanic a Horního Bukovska. Později se přidal i Komárov. Počet žáků ale rychle rostl. V polovině 80. let 19. století se vyšplhal až na 230. Takovému počtu už tehdejší dvojtřídka nestačila, a tak v roce 1886 vydala obec povolení, aby přibyla ještě jedna třída.

FRANTIŠEK MATOUŠ, bývalý žák školy v Zálší. Docházel z Klečat.

V květnu o osm let později zazvonil ve škole poprvé zvonek a za následující dva roky nechala místní školní rada namontovat do lavic kalamáře.

V roce 1922 je v Zálší otevřena lidová škola hospodářská, která vzdělává devětatřicet žáků. „Správcem a vedoucím školy je Karel Nováček, řídící učitel. Prvním předsedou představenstva se stává Václav Svatoň, správce bývalého velkostatku v Zálší. Od roku 1924 je předsedou Jan Kopřiva, majitel zbytkového statku z č. p. 1," píše se v obecní kronice.

Krátce na to již bere školní tašku na záda František Matouš z Klečat a za vzděláním vyráží pěšky do sousední vesnice. „Bývalo tam hodně učitelů, například Božena Hošková, Karel Nováček nebo Jaroslav Vančura. Mně se ale do paměti nejvíce zapsal Bohuslav Eberle," vzpomíná František Matouš, který se narodil v roce 1921.

Trápilo ho počítání

Největší problémy měl s matematikou. Dělit a násobit ho naučil právě až Bohuslav Eberle. „Já jsem byl malý, a tak jsem musel sedět v první lavici. S panem učitelem jsem kamarádil. Chodil jsem mu třeba pro cigarety. Tehdy šlo za korunu koupit třeba patnáct cigaret. A on mi pak za to pomáhal s učením," popisuje.

Když bylo po letních prázdninách, učitel si chtěl ověřit, jestli děti přes volno nic nezapomněly. K tabuli chodil pravidelně na začátku září František Matouš: „Stoupl si vedle mě a napovídal mi. Takže jsem zkoušení lehce zvládl. A já mu pak šel zase rád pro cigarety," smál se bývalý žák.

Bohuslav Eberle si na konci roku dával záležet například na přípravě vysvědčení. „Byl velice pečlivý. Psal redisperem, to znamenalo, že písmena byla z jedné strany silnější a z druhé zase užší. Málokdo to uměl tak jako on," vysvětluje.

ZÁMEK, kde bydlel učitel Bohuslav Eberle.

Jak dodává, učitelé ale uměli rozdávat pohlavky. Děti si je vykoledovaly, když něco neuměly, nebo zrovna nedávaly pozor. „Rány ale nebolely. Spíš nám je dávali proto, aby si udrželi autoritu. Myslím, že by ji měli i bez pohlavků. Učitel byl někdo. My jsme si kantorů vážili a oni se k nám chovali hezky," doplňuje.

Žáci z Klečat chodili do Zálší pěšky. A jak to bývá, měli svou cestu. U kapličky byla v polích pěšina, která je dovedla až do vedlejší vesnice. Kolikrát tam byli i za deset minut svižnou chůzí. Trasu po silnici si nikdo nevybral. Když byly v zimě velké závěje, neodolali a skákali do nich. Tím si zpestřovali cestu. Vždycky ale do školy dorazili.

„Tehdy se nehrálo na záškoláctví. V osm hodin jsme prostě sedli do lavice a přesto nejel vlak. Byli jsme rádi, že tu školu máme," uzavírá vzpomínání František Matouš, který docházku do osmileté školy ukončil v roce 1935.

Jak dále uvádí obecní kronika, poměry za druhé světové války nebyly příliš utěšené. Kolem roku 1945 se dokonce učilo v hostinci U Kuklů, protože třídy obsadili němečtí uprchlíci.

Po válce je škola pro malý počet žáků přeměněna na dvojtřídní. Většina přízemí slouží obecním účelům. Je tu umístěna poradna pro matky a kojence, od října 1948 veřejná knihovna a od roku 1950 obřadní síň.

Škola se uzavírá

Ke konci června roku 1992 je ale dvoutřídní škola zrušena. Navštěvovalo ji jen dvaadvacet žáků. Od září zde tak funguje jednotřídní škola se třemi ročníky a osmi žáky. Konec června roku 2009 je dnem, který v obci ukončuje historii školství. Po sedmnácti letech je škola definitivně uzavřena. Pro vysvědčení si přišlo posledních pět dětí.

Obec zachovala původní třídu s myšlenkou malého vesnického muzea školství. Druhá třída slouží k setkávání občanů i maminek s dětmi. V tělocvičně ženy aktivně sportují. V přízemí najdeme nejen prostory pro obecní úřad, ale také místo pro knihovnu a regály s četbou.