Není to ale první škola, která v Brandlíně fungovala. V pamětní knize se píše: „V zápisech z roku 1793 připomíná se škola, kdy přičiněním místního purkrabího Josefa Liebschera, tehdáž statku náboženské matice, jíž Brandlín náležel, jež zřízena byla pro obec Brandlín, Dvorce a Krátošice."

Učitelem byl jmenován panský písař Jan Brunner a ačkoli se proti tomuto ustanovení vzepřel tehdejší tučapský farář František Paleček, nic s tím nesvedl. „Škola s učitelem zůstala až do roku 1806, kdy konečně na usilování faráře Leopolda Fitzého po několikerých komisionálních zřízeních dne 11. července zrušena byla a obce, dosud školní obec brandlínskou tvořivší, do Tučap přiškoleny byly."

Postavili si vlastní

V roce 1882 ale budova tučapské školy nevyhovovala, a proto se školní radní rozhodli rozšířit ji o přístavbu. Mnozí se však děsili velkých nákladů. Brandlínští občané Jan Vrhel, Václav Herza a Josef Kazda řekli: „Máme-li platit do Tučap, tož stavme doma. Máme cenné papíry, školu lacino postavíme."

Stavbu jim v roce 1908 skutečně povolili. „I přes velký odpor školní rady v Tučapech, která ji napřed povolila, domnívajíc se, že k jejímu uskutečnění nedojde. Teprve později se nahlas ozvala, ale marně," dočtete se v pamětní knize.

Brandlínskou školu stavěl Josef Hromas z Neveklova. Slavnostně byla otevřena 12. září 1911 a čtyři dny na to začalo i vyučování.
Postupem času si brandlínská škola udělala po okolí dobré jméno. Žáci, kteří odcházejí za dalším vzděláním do Tučap, se pyšní dobrým až výborným prospěchem. Škola také neustále získává nové vybavení, a tak se řadí k nejlépe vybaveným v okrese.

V roce 1956 nastoupil do první třídy i místní rodák Josef Pánek. „Učil mě můj soused Jan Pokorný, byl to jediný učitel, který vedl tuhle školu. Byl to dobrý a hodný chlap, když jsme ale zlobili, tak uměl být i přísný, respekt si u nás uměl udělat. Chodil jsem tady do páté třídy a pak jsem musel dojíždět do Tučap."

Velká rekonstrukce školy se konala v roce 1957. Do všech místností zavedli elektriku a začala se opravovat i střecha. Z rozpočtu školy se žákům nakoupily nové lavice.

Na svého učitele Jana Pokorného zavzpomínal Václav Holub. Brandlínskou školu navštěvoval také Václav Holub. „Měli jsme jednotřídku, do které nás chodilo přibližně patnáct. Učitele Pokorného jsem měl rád, ale občas došlo i na to, že nám dal rákoskou přes ruce, což v té době bylo normální," vzpomíná.

Do školy na lyžích

Do stejné školy chodil i otec Václava Holuba. „To všechno fungovalo stejně jako za nás. Když ukončil pátou třídu, musel chodit jinam. Jezdil do Soběslavi. Vždycky mi vyprávěl, že když bylo v zimě hodně sněhu, jel na lyžích. Dokonce ty lyže doma ještě máme," říká s úsměvem Václav Holub.

V roce 1960 je ve zdejší škole zapsáno celkem deset chlapců a sedm děvčat. Velkou přeměnu přinesl hned následující rok 1961. Od září tohoto roku už žáci školu nemuseli po páté třídě opouštět, ale dochodit tu celých devět školních let. Brzy však bylo zase všechno jinak. Za tři roky se škola zavřela a musel se z ní odstěhovat i učitel Jan Pokorný, který měl po celá léta ve škole přidělený byt.
Nějaký čas v ní potom byl obchod Jednoty a knihovna, dnes je z ní rodinný dům.

Autor: Lucie Vobořilová