Vareniky, holubci a boršč. Máte správný odhad, toto menu rozhodně nepatří k typicky české kuchyni, ale k o něco východnější. Receptury si hostitelka Marie Borščyková přivezla z rodné Ukrajiny.

Manželé Borščykovi z Tábora v neděli uvařili pro hosty z Českého Krumlova. Ochutnali jsme také. Vše krásně vypadalo, vonělo a hlavně chutnalo. Všem.
Jednotlivé chody nám představila hostitelka Marie Borščyková. „Jako předkrm jsou saláty, kotlety, řízky. Hlavním chodem pak boršč, ale ještě tu jsou vareniky, neboli těsto plněné bramborami. Nakonec přijdou holubci, což je závitek s rýží a mletým masem se smetanou,” přiblížila nad slavnostně prostřenou tabulí.

Sblížení

Kolem prostřeného stolu v obýváku se usadila i rodina Gutwirthova z Českého Krumlova. Manželé s dvěma malými dětmi se přihlásili k projektu Rodina od vedle, který již osmým rokem organizuje společnost Slovo 21.

Koordinátor Ruslan Zassiedko upřesnil, že za dobu jeho existence se již setkalo 884 rodin. Každým rokem k jednomu stolu ve stejný den v celé republice usedne sto rodin, z toho v Jihočeském kraji šest.

„Smyslem je odstranit uzavřenost, která je u českých občanů stále zřetelná. Když společně poobědvají a pohovoří, dává jim to možnost sblížení,” říká o projektu, který spojuje rodiny cizinců s českými.

Věrnost Táboru

Borščykovi jsou v Čechách už řadu let. Paní Marie sedm, její manžel Michal (43) osmnáct. Společně vychovávají pětiletého syna Milana.
Michal Borščyk nejdříve manželce připravoval půdu. Jeho první štací byl Tábor a už mu zůstal věrný. Po více než deseti letech ho sem následovala manželka.

„Byl jsem i v jiných městech, ale to první je vždycky nejkrásnější. Navíc mi Tábor doporučil známý,” vysvětluje volbu Tábora Michal Borščyk.

Když doma na Ukrajině vystudoval vysokou školu a šel pracovat, výplata mu stačila tak akorát na šest set kilometrů dlouhou cestu za rodinou. V Táboře začal podnikat ve stavebnictví. Jeho specializací jsou střechy.

Cestu zpět na Ukrajinu ale tak úplně nezavrhují. „Teď určitě chceme, aby syn studoval tady a pak uvidíme,” nechává si otevřená vrátka.

S navazováním přátelství mezi Čechy problémy nemá. Nejpevnější jsou prý ta, která uzavřel hned na začátku v devadesátých letech. Možná se mezi ně nyní zařadí i Martin a Renata Gutwirthovi. Tak trochu jiný oběd je upoutal před dvěma lety v televizi, proto letos využili možnosti a sami se k projektu přihlásili.

Patří mezi nás

Martin Gutwirth oceňuje, že se české rodiny snaží podat cizincům pomocnou ruku.

„Tato rodina to už ale rozhodně nepotřebuje. Žijí tady a pracují, takže už patří mezi nás. Samozřejmě ale mnozí Češi stále na Ukrajince pohlížejí spatra.

To bude trvat generace, jsme postižení totalitním systémem, a to jen tak neskončí,” míní Martin Gutwirth, který neopomněl pochválit kuchařčino umění.

„Určitě je pozveme k nám a budeme rádi, pokud nabídku přijmou a přijedou na návštěvu. Krumlov je krásné město, takže po obědě bychom šli na prohlídku,” plánuje.

Jak to nakonec dopadlo, nevíme. Byl totiž čas sbalit fotoaparát a vypnout diktafon, aby obě rodiny měly prostor samy na sebe. Jak bylo vidět, děti si padly do noty hned.