Jako dítě viděl hořet keř a ustrašeně běžel ke své matce, aby jí řekl: Jako tenhle keř, také jednou já vzplanu ohněm. Věděl mistr Jan Hus snad již od dětství, jaký konec ho čeká?

Slova o keři zařadil do svého projevu ku příležitosti uctění památky 594. výročí Husova upálení ředitel píseckého muzea Jiří Prášek.

„Bylo tehdy na čase, aby se uprostřed církve objevil takový muž, který by bojoval proti mravnímu zlu, které se tak rychle šířilo,“ zdůraznil Prášek. Dodal, že dokud Hus káral světské pány, nebyl žádný problém. Ten nastal, až když se obrátil proti samotné církvi a jejím hodnostářům.

„Pravdivý příběh muže, který se obětoval za ideály, vtesal mistr František Bílek do díla, u kterého dnes stojíme,“ řekl při pietní akci Prášek.
Husův odkaz současnosti navlékl na konec českého předsednictví Evropské unii.

„Nemyslím si, že jsme nějak zabodovali svým sloganem Evropě to osladíme. Měli jsme Evropě spíš připomenout, že jsme byli první evropskou reformací.“

Na konci pietního shromáždění pozvala farářka Církve československé husitské Eva Červená všechny přítomné na Kozí hrádek.

„Tento svátek slaví všechny křesťanské církve v Táboře v ekumenické bohoslužbě na Kozím Hrádku v pondělí od půl desáté.“

Smrt odstartovala revoluci

Pro své učení, názory a víru byl upálen. Církev ho nařkla z kacířství. Jakpak by ne, když její vysoké duchovenstvo tak ostře kritizoval. Historie však ukázala, že ducha umlčet nelze. Odkaz mistra Jana Husa je stále živý.

Datum jeho narození není přesně známo. Některé prameny uvádějí, že se tak stalo roku 1372 v Husinci.
Od roku 1390 studoval na pražské univerzitě. Stal se z něho bakalář, později mistr svobodného umění. Působil jako profesor na univerzitě a roku 1400 byl vysvěcen na kněze. Od roku 1402 kázal v Betlémské kapli.

Jeho učení se opírá o dílo Jana Viklefa, který hlásal, že církev nesmí mít pozemské statky, jediným pramenem víry je Písmo, papež je antikrist a církev ho nepotřebuje. Husova kázání měla vést k jedinému – k nápravě církve.

Král Václav IV. nejprve Husa podporoval, ale Husova kritika prodávání odpustků a zhoršující se pověst království, kde král prý drží ruku nad kacíři, situaci změnily.

Papež v Praze zakázal konání církevních obřadů, pokud v ní bude Hus přebývat.

Část církve se snažila řešit problémy, především schizma, pomocí koncilů. A bylo na čase, neboť v druhém desetiletí měla Evropa už dokonce tři papeže hádající se mezi sebou. Na kostnický koncil, který svolal bratr českého krále Zikmund Lucemburský, se dostavil i Jan Hus, aby zde obhajoval správnost české cesty nápravy církve.

Snažil se marně. Církevní hodnostáře nepřesvědčil. Odmítl odvolat své názory a 6. července 1415 byl v Kostnici upálen.

S Kozím hrádkem a Sezimovým Ústím tohoto velkého myslitele, kazatele a vůdce reformního hnutí pojí necelé dva roky vyhnanství. Tady dokončil svůj velký spis Výklad Viery, desatera Božieho přikázanie a motlitby Páně, tady napsal O svatokupectví, O církvi a Postillu, tady kázal prostému lidu v širokém okolí.

Husovou smrtí však nic nekončí. O rok později na tomtéž místě skončil stejnou smrtí další český reformátor, který je dnes poněkud ve stínu samotného Jana Husa, mistr Pražského učení Jeroným Pražský.

Dne 30. července 1419 Pražané vedeni Janem Želivským vyhodili z oken Novoměstské radnice protireformní konšely a pobili je. Novoměstskou defenestrací začala husitská revoluce – hnutí, které na několik desítek let přivedlo Čechy do středu evropského dění.