Možná i tím, že při prodeji stovek věcí táborských osobností pomáhali také starosta Jiří Fišer, radní Radoslav Kacerovský a ředitel záchranky Marek Slabý. „Chtěly jsme využít adventní čas k nějaké dobročinné akci. Peníze jsme se rozhodly darovat konkrétní osobě, ne žádné organizaci. Padlo rozhodnutí věnovat je Stanislavu Měřínskému, protože jeho příběh nás docela zasáhl,“ uvedla za obě aktérky Oksana Osadča Výtěžek z dobročinného bazaru činil 107 345 korun a hned na místě předaly organizátorky Janě Měřínské, manželce Stanislava Měřínského sto tisíc korun. Po úraze je totiž odkázán zcela na pomoc rodiny a přátel. Byl nominován také na tvář benefice, kterou vyhlásil Táborský deník.

Standův příběh

Standa Měřínský (38 let) je po úrazu mozku těžce ochrnutý, zcela odkázán na pomoc druhých. Nevzdává se on ani jeho rodina. Navzdory objektivním lékařským zkušenostem věří, že zase bude moci napsat email, pohladit svoje děti po hlavě a chytnout svoji ženu za ruku.

Standa Měřínský je vystudovaný stavební inženýr, je deset let ženatý. Se svou ženou Janou mají tři šikovné děti: pětiletá dvojčata Julinku a Vašíka a téměř tříletou holčičku Esterku. V lednu 2009 utrpěl Standa úraz mozku. Na dovolené v rakouských Alpách Standa nešťastnou náhodou upadl na cestě pod sjezdovkou. Pád na záda a hlavu, která byla chráněná helmou, způsobil krvácení do mozku. Tomu Standa podlehl až za 24 hodiny, kdy zkolaboval a upadl do bezvědomí. První zásadní operace proběhla v Salzburgu, po dvou týdnech v umělém spánku byl Standa již probuzený a plně orientovaný převezen do Čech.

V následujícím roce a půl se běh událostí odehrával jak na horské dráze. Během jara 2009 prodělal Standa několik dalších operací, protože se během rekonvalescence objevily snad všechny možné a myšlené komplikace. První Vánoce po úrazu trávil Standa sice s rodinou, ale v nemocnici. Rok po úraze putoval konečně do rehabilitační léčebny v Luži-Košumberku. Pobyt byl předčasně ukončen pro epileptické záchvaty, které se v pozdější době naštěstí neopakovaly. V následujícím období neurologvé zkonstatovali, že jediné, co je možné nadále dělat, je intenzivně rehabilitovat, avšak rehabilitační oddělení nebyla ochotná tak nesoběstačného pacienta přijmout. Neradostná vyhlídka pobytu na LDN se proměnila ve velkou motivaci postarat se o Standu doma.

Od léta 2010 jezdil Standa na víkendy domů ke svým rodičům. V té době byl již schopný vydržet ve speciálním invalidním vozíku a nebýt stále připoután na lůžko. Během celé rehabilitace dělal Standa pokroky, i když mu je někdy zhoršený zdravotní stav bral zpět. Snad jen několik dní strávil v nemocničních zařízeních sám. Celou dobu jej podporovala na místě jeho žena, maminka s tátou a sestra. Velice často i jeho přátelé, známí, kolegové.
Během léta 2010 byl Standa zařazen do projektu Nový start konta Bariéry. Díky tomu byl bezbariérově zrekonstruován domek na Horkách, kde žili rodiče Standovy ženy a Standa se tam tak mohl se svou rodinou – ženou a dětmi trvale nastěhovat.

Standa je zcela odkázán na pomoc druhých. Je téměř neschopný aktivního pohybu. Sám se nenají, nenapije, nevykoná běžnou hygienu. Tělo trpí spazmy, laicky řečeno: svaly jsou jako by v trvalé křeči a ruce a nohy jsou stále v nepřirozených polohách. Protože mívá Standa problémy s polykáním, má tzv. PEG, což je přímý vývod ze žaludku, kterým může být podávána strava. Kvůli častým zánětům močových cest má vývod moči přes břišní dutinu ven. Z mozku je trvale odváděn přebyteční mozkomíšní mok tzv. shuntem pod kůží do břišní dutiny. Standa špatně mluví, tzn. špatně artikuluje, mluví potichu, pomalu reaguje. Při komunikaci s ním je třeba být velice trpělivý a citlivý. Přesto, že jeho vnější projevy jsou sporadické, je jisté, že Standa přesně ví, co se děje, že dokáže vyhodnotit situaci.

Standa má kolem sebe fungující rodinu a spoustu přátel. Péče o něj je ale nadmíru vyčerpávající. V Táboře s ní velice dobře pomáhají sestry z Komplexní domácí péče. Rehabilitaci, tzn. cvičení zajišťuje několik fyzioterapeutů nad rámec svých pracovních úvazků, stejně tak logopedii.
Standa a jeho rodina se na vlastní kůži přesvědčují, že systém následné péče je po ukončení té akutní v naší republice velice „děravý“. Standova rodina proto podporuje aktivity občanského sdružení CEREBRUM, www.cerebrum2007.cz.

ALENA ŘEZÁČOVÁ, EVA MĚŘÍNSKÁ