To je hic, ale lepší, než kdyby nám pršelo, ozývalo se z procesí, doprovázející rakev. Mají to ale pěkně udělané, zaznívaly hlasy z chodníku. S nadsázkou lze říct, že soběslavská Jitona měla včera pěkný funus.

Smuteční průvod i s muzikou vyprovodil nebožku Jitonu v papírové rakvi až za hřbitov, kde skončila v plamenech. Tryznu uspořádali odboráři za provozovnu, která po šedesáti letech v Soběslavi silně omezila chod.

„Tahle recese je dobrá, ale mohla přijít dřív, třeba by se ještě pohnuly ledy a dalo by se něco zachránit,“ míní Stanislava Vyhlídková z Tučap, která odpracovala v Jitoně sedmnáct let.

Smuteční průvod procházel městem, obešel celé náměstí a poté se vydal ke hřbitovu. Po celé trase stály na chodnících hloučky lidí, někteří pokyvovali hlavou, jiní mávali na svoje známé, fotoaparáty cvakaly o sto šest. Přestože šlo o recesi, mnoho zaměstnanců nezakrylo dojetí a smutek.
A nejen oni.

Pro Markétu Doležalovou ze Soběslavi je konec Jitony srdeční záležitostí. Je přesvědčená, že když tady mohla být šedesát let, mohla by fungovat i dál. „Dojímá mě osud podniku, ale především mě dojímá, co budou dělat tihle lidé, kteří teď zůstanou bez práce. Je dobře, že uspořádali tuhle akci. Jednak to považuji za důstojné rozloučení, ale taky se poukáže na to, kolik lidí skončí na pokraji bídy. Všechno se zdražuje a tam nahoře to někdy vypadá, že vůbec nevědí, jak lidé žijí a hlavně za kolik žijí.“

Bezpečnou cestu procesí zajišťovala městská policie. Když průvod přecházel přes E 55, zastavili strážci zákona na chvíli i provoz.
„Co se k tomu ještě dá říct? Je to pro nás velká rána. Jitona byla náš živitel a spousta rodin teď zůstane bez příjmu,“ vyjádřila se pro Deník jednatelka odborářské organizace Libuše Vaverová.

Propuštění už se poptávali po jiném zaměstnání. Trh práce je ale přesycen. „Nejbližší práci lidé našli osmatřicet kilometrů od svého bydliště a za jedenáct tisíc hrubého. I tak je jich strašně málo, kteří o nějakou práci vůbec zavadili. Dnešní akce je především protestní akcí, protože my všichni, kdo dnes jdeme v průvodu, jsme přesvědčení, že uzavření závodu bylo zbytečné. Je částečně zaměřená také na soběslavské zastupitelstvo, protože se zavírá jedna fabrika za druhou a žádné nové pracovní příležitosti město nevytváří,“ dodává Libuše Vaverová.

Před tím, než papírová rakev na ohništi u řeky vzplála, rozloučili se přítomní s nebožkou nekrologem, v němž mimo jiné zaznělo: Dnes se bohužel navždy loučíme s velikou českou tradicí.

KATEŘINA NIMRICHTROVÁ

Závod v Soběslavi byl zastaralý

Vedení společnosti v pondělí vysvětlovalo novinářům, že nic jiného než omezit zdejší závod firmě nezbývalo.

Zhoršující se ekonomické podmínky byly podle vyjádření generálního ředitele Martina Kováře důvodem k restrukturalizaci soběslavského závodu, a tím tak při životě udržet závody v Klatovech a Třebíči.

„Soběslavský závod má nejstarší technologii a také s ohledem na výrobní kapacitu všech tří závodů jsme se rozhodli pro převedení výroby ze Soběslavi. Z Klatov ji nelze převést do Třebíče a Soběslavi, stejně jako z Třebíče, kde vyrábíme masivní nábytek. V Třebíči a Klatovech máme možnost kapacitu výroby navyšovat,“ uvedl o volbě mezi trojicí závodů Kovář.

Uspokojivá čísla vykázala soběslavská Jitona naposledy za rok 2009. Pak se na její ekonomice začal projevovat růst cen klíčové suroviny pro výrobu dýhovaného nábytku – dřevotřískové desky. Oproti loňskému lednu již cena vzrostla o 54 procent. Podle vedení firmy za tím stojí dotační politika obnovitelných zdrojů energií, kdy výrobci energií skupují štěpku na spalování.

Kromě negativního vývoje kurzů cizích měn stojí za úspornými opatřeními také spotřebitelé, jejichž poptávka v nábytkářském sektoru v České republice meziročně klesla o více než pět miliard korun. To znamená, že nakoupili o téměř 14 procent méně nábytku než za rok 2009. S jakou ztrátou skončí loňský rok, bude jasné až po uzavření auditu na konci června.

Přesto Kovář do budoucnosti hledí s optimismem. „V letošním roce očekáváme oživení trhu v Německu a také z anglického trhu by se zakázky měly zvýšit o dvanáct procent. Zvýšení odběru očekáváme také od našeho největšího odběratele, kterým je Ikea, a to o dvacet procent. To stabilizuje výrobu v Klatovech,“ upřesňuje Kovář.

Ředitel počítá, že snížení nákladů v Soběslavi by firmu mohlo vytáhnout ze záporných čísel a alespoň na nulu. Výrobu to tu ale neobnoví.
V pondělí v Soběslavi definitivně skončilo přes 120 lidí, dalších deset má pracovní poměr do konce června. Většina z nich značku Jitona opouští. Nabídku dojíždět do jiného závodu přijalo jen deset lidí. Zatímco v Soběslavi závod zeštíhlel o 134 lidí a ve výrobě zůstává pouze dvaapadesát dělníků, v Klatovech a Třebíči by práci mělo dostat osmdesát nových zaměstnanců.

Generální ředitel dále uvedl, že o lidi, kteří dostali výpověď se nadstandardně postarali. „Odchází s vyšším bonusem než určuje zákon a kolektivní smlouva. Nabídli jsme jim místa v Klatovech a Třebíči a během výpovědi jsme jim umožnili využít počítače pro hledání nového uplatnění,“ říká Kovář, který je ve funkci od roku 2009.

Historie Jitony sahá do roku 1951, kdy byli sloučeni drobní výrobci nábytku z jižních Čech do státní společnosti Jihočeské továrny nábytku.

Závod Soběslav byl založen po první světové válce jako součást továrny na šicí stroje Lada Soběslav. Od roku 1951 začala psát vlastní historii. Závod byl zařazen do nově vznikajícího národního podniku Jitona Soběslav. Po znárodnění pokračovala výroba skříněk na šicí stroje, rozšířená o výrobu gramofonových skříněk, psacích stolů a registračních skříněk. První obývací pokoje, které se staly nosným programem až do devadesátých let, byly vyrobeny v roce 1970. Po roce 1989 se významným odběratelem stala skandinávská firma Ikea.

ALENA ŠATROVÁ