Do ruky hůl, na sebe dobový kostým a můžeme vyrazit. Tímto heslem se řídila více než stovka nadšenců pěších procházek všech věkových kategorií.

Včera si Jistebničtí odfajfkovali již patnáctý ročník obnovené tradice Pochodu tří veteránů. Trasa vedla jako obvykle – z jistebnického náměstí do šest kilometrů vzdáleného Brtce, kde je hostinec U Čapků. To je místo, kde se všichni účastníci nejen sejdou, ale také si dle tradice pochutnají na chlebu se sádlem, s cibulí a topince.
Všech patnáct ročníků odchodil například Ondřej Mácha, který stojí za obnovením jistebnického Pochodu tří veteránů. „Je to pro nás jako jeden ze Silvestrů. Jde nás hafo. A to dá rozum, že tu dlouhou trasu nemůžeme jít najednou. Odpočíváme u křížků nebo tam, kde je hezký výhled, nabereme sílu a jdeme zase dál," sdělil s úsměvem Ondřej Mácha, který se na cestu oblékl do tmavého dlouhého kabátu a nezapomněl ani na tradiční hůl. Na ní si poctivě připevňuje známky z každého ročníku pochodu.

Poznamenal, že se už dávno nejedná o akci jen pro místní. V davu se najdou třeba lidé z Bechyně, Sepekova či Zbelítova u Milevska. A tom, že se akce skutečně ujala, svědčí i počty. „ Před patnácti lety šlo 49 lidí, minulý rok se zapsalo kolem 250 a letos to bude podobné," hlásil údaje Karel Novák, který měl na starosti pamětní knihu.

Připomněl, že tři kamarádi na cestách zažívali různá dobrodružství. „Na procházky se vydávali vždycky v neděli a občas je rodiny i hledaly. Stalo se jim třeba, že zabloudili nebo pomáhali lovit rybník či s hasiči likvidovali požár," prozradil nezapomenutelné historky muž s knírkem.

Na fotografii je vidět, čím se pánové při cestě zahřívali.

V cíli ale všechny účastníky čeká nejen odpočinek, ale také zasloužená tradiční svačina. Pravidleně v hospodě dostanou chleba namazaný sádlem, posypaný cibulí a nechybí ani topinka.

Historie pochodu:

Jaroslav Kadlec zvaný Čára a jeho švagr Jaromír Strádal, jemuž nikdo neřekl jinak než Sedmilhář, stáli na počátku Pochodu tří veteránů. Zkrátka chodili na nedělní procházky. Později se k nim přidal i Ludvík Dušek. Společně navštěvovali blízké obce a často končili právě v Brtci. Když dva kamárdi zemřeli a zůstal jen Čára, nedělní procházky skončily.

Několik let poté se v jistebnické hospodě po Vánocích sešla skupina lidí, která se rozhodla vyplnit čas před Silvestrem nějakou akcí. Tehdy pronesl Ondřej Mácha památnou větu: „Tak půjdeme pozítří do Brtce …" Domluvili se, že si každý vezme hůl jako nosili „veteráni" a kostým a tradice na 29. 12. byla na světě.