Dorocký s Valou ho odtáhli na parkoviště, kde ho Krátký donutil vlézt do zavazadlového prostoru svého osobního automobilu. Odvezli ho do lesa, svlečeného ho postavili a přivázali ke stromu, bili ho pěstmi převážně do obličeje a břicha. Krátký ho i kopal a hrozil mu s nožem v ruce amputací přirození. Způsobil mu zranění na krku. Nutili ho, aby se přiznal, že prodává zbraně a drogy a uvedl k tomu podrobnosti, což poškozený ze strachu učinil.
Nakonec ho kolem osmé hodiny předali hlídce městské policie z Milevska a jejím prostřednictvím obvodnímu oddělení Policie ČR.
Okresní soud v Táboře vojáky uznal vinnými mj. omezováním osobní svobody a vydírám, Krátkého i ublížením na zdraví. Krajský soud jim tresty o půl roku zkrátil a poslal je za mříže na 40, resp. 24 měsíců. (Podrobnosti Deník 23. září 2011.)
Krátký trest vzal, jeho kumpáni podali dovolání k Nejvyššímu soudu ČR (NS).  
Dorocký a Vala mj. přesvědčovali soud,  že až v autě zjistili, že je Catalano v kufru, a že to byli právě oni, kdo ho před Krátkým chránili a mírnili jeho surovost. Soud ale tato tvrzení shledal účelovými.
Dorocký s Valou podali dovolání k Nejvyššímu soudu ČR (NS).
Opravný prostředek stavěli na tvrzení, že v prvním stupni rozhodoval předseda senátu, jehož označili za vyloučeného ve věci pro jeho dřívější působení ve funkci vojenského soudce před rokem 1989. Nemohl prý změnit „dřívější náhled … na to, jak se mají chovat vojáci a jaké mají mít morální kvality, popřípadě jakých činů se mohou či nemohou dopustit.“ Oni prý byli přesvědčeni, že konají věc pro dobro společnosti, zatím co onen soudce prý vzhledem ke své minulosti takového náhledu na posuzovanou věc nebyl schopen.
NS konstatoval, že tak fakticky zpochybňovali, zda předseda senátu splňuje předpoklady pro funkci soudce, byť to takto výslovně neformulovali. Takové námitky ovšem nejsou způsobilé být podkladem závěru o vyloučení soudce ve věci, řekl NS.
Jeho zdůvodnění rozhodnutí je věcné, není nijak odtrženo od obsahu provedených důkazů a je založeno na přiměřených hodnotících úvahách. Z kontextu odůvodnění rozsudku je patrno, že dovoláním napadenou dikcí „zatvrzelí pachatelé“ nebyla míněna např. recidiva jako projev zatvrzelého sklonu k páchání trestné činnosti, nýbrž nedostatek sebekritického přístupu obviněných, kteří v rámci trestního řízení nadále prezentovali svůj čin spíše jako zásluhu.
Ze zmíněné formulace nelze vyvozovat žádnou důvodnou pochybnost o nestrannosti předsedy senátu Okresního soudu v Táboře. Námitky obviněných směřující k jeho vyloučení jsou zjevně neopodstatněné.
Další námitky dovolatelů mířily proti skutkovým zjištěním, která podle nich neodpovídají kvalifikaci vydírání. I ty ale NS odmítl. Obvinění i podle něj naplnili znaky trestného činu vydírání, a čin spáchali společným jednáním tří spolupachatelů, byla jeho nebezpečnost pro společnost podstatně zvyšována. Námitky obviněných proti právnímu posouzení skutku jsou zjevně neopodstatněné.
Dovolání obou obžalovaných proto NS odmítl.

(7 Tdo 148/2012) ⋌(ns, vm, aš)