Pamatuji si, jak jsem měla na mateřské šedivou unavenou pleť, nepřítomný výraz těch, kteří v noci nespí, a oči permanentně zvyklé sledovat nebezpečí, která na potomka čekají, mi neustále tikaly ze strany na stranu. Tomáš Suchánek je také na mateřské dovolené. Pokaždé, když ho potkám s Májou, usmívá se, jeho končetiny provádí jen rozvážná gesta a pohoda, která se mu odráží ve tváři, by mohla někoho i popudit. Jak to, že tuhle ženskou roli zvládá s prstem v nose a ne s jazykem na vestě, jako většina z nás? Milé dámy, mimo jiné i proto, že kromě tátymámy na plný úvazek toho zase tak moc nedělá. Domácnost ho většinou nechává chladným.

Co pro vás znamená slovo feminismus?
To jste začala zostra. Co bych tak řekl? Feminismus rozhodně není něco pro mě nepřijatelného. Ale vždycky vlastně záleží na tom, jak si to lidé nastaví. To hnutí jde určitě správným směrem, i když si nejsem jistý, zda vždycky správnou cestou. To je ale jiná otázka. Každopádně jsem zastáncem toho, aby ženy měly stejná práva a postavení. A jestli to znamená, že jsem feminista, když jsem s dítětem doma, tak v tom případě jsem asi feminista. A rozhodně to pro mě není nic potupného.

Jaké byly ale konkrétně vaše důvody, proč jste zůstal s Májou doma vy a ne její máma?
Lucka už vlastně, když byla těhotná, naznačila, že by se chtěla po půl roce vrátit do práce. Jednak se tak domluvila se svým zaměstnavatelem a taky si myslím, že ji ta práce hodně baví. A kromě toho je to práce, která je lépe placená než ta moje, protože naposledy jsem pracoval v chráněné dílně. Takže jedním z důvodů byly i peníze.

Takže to pro vás nebyl žádný problém zůstat doma?
Asi jsem si to představoval trochu jinak, ale myslím, že všechno šlo zatím zvládnout. Samozřejmě, že jsem se trochu bál. Když jsem třeba viděl, že ženské dokáží skloubit péči o dítě se spoustou dalších domácích prací, tak to jsem hlavně v začátcích absolutně nedával. Prostě jsem nestíhal, pořád jsem byl Máje v patách a hlídal, aby mi někam nespadla. I teď si myslím, že jsem víc hlídací, než bývají některé matky. Ale spíš je mi někdy líto, že některé věci s námi Lucka nezažila. Že prostě nemohla být u toho, když Mája udělala něco poprvé a podobně.

A teď už to stíháte? Zvládnete třeba i uvařit?
Občas něco uklohním. Hlavně, když Mája spí. Vařím ale dcerce, já sám musím přiznat, že obědvám u mojí mámy. Ona stejně vaří, tak je jí jedno, že má jednoho strávníka navíc. My ji stejně s Májou každý den navštěvujeme, takže je to už taková tradice. Naházet prádlo do pračky taky zvládnu. Do žehlení jsem se ale ještě nepustil. Žehlení je taková divná věc. Bojím se a taky mě to nebaví.

Kolik bylo dceři let, když jste nastoupil na mateřskou dovolenou?
Půl roku.

Jak jste to řešili s kojením?
Vozil jsem Máju mámě na kojení do firmy. Na ráno jsme měli flašku, na další jsme se vydali do Tábora, Lucka odkojila a my jeli na procházku, Mája usnula, pak znova na kojení a domů.

Určitě jste zažil situace, kdy jste musel působit mezi ostatními ženami přinejmenším nezvykle…
Nosil jsem Máju třeba v šátku, tak jako to dělají některé maminky. A taky jsme si s Luckou koupili speciální bundy s dílem pod zipem, kam se dítě v uvázaném šátku schová a není mu zima. Možná, že vypadá nezvykle, když táta nosí dítě na břiše. Taky jsem chodil na cvičení s dětmi do studia Bříško. Tam jsem byl jediný mužský. Když se zpívalo, tak jsem pěl druhý hlas, jinak jsem ale všechno cvičil jako ostatní. Moc se mi ani neposmívali (smích). Pak ještě ale musím zmínit takový druh mužské diskriminace. Na žádném pánském záchodku nenajdete přebalovací pult. Když potřebuju Máju přebalit, musím na dámy.

Ty speciální bundy mě zajímají. To za mých mladých let, kdy byly děti malé, nebývalo. Kde se to kupuje?
Dají se sehnat na internetu, ale stojí kolem pěti tisíc. Teď je ale začali šít v Ditě pro nějakou obchodnici v Táboře a cena je daleko příznivější. Je to ze speciálního materiálu outlast, my z něho máme proMáju takový spací pytel na spaní, ale dělají se z něho třeba i čepičky a další oblečení.

Co bylo pro vás nejtěžší?
Nic si nemůžu vybavit. Problém pro mě nebyly ani látkové pleny. Přebaluju dokonce líp než máma, mám prostě větší cvik.

Látkové pleny? To ještě někdo používá?
Ty dnešní látkové pleny nejsou, jako to bývalo dřív. Jsou to vlastně také takové plenkové kalhotky, jen nejsou na jedno použití. Ona je Lucka taková ekomatka. Když jedeme někam na delší cestu, samozřejmě že dáme jednorázovou plínku, ale jinak pereme.

Co Lucie. Nelitovala někdy toho rozhodnutí, že do práce půjde ona a ne vy?
Já si myslím, že ji práce hodně baví. Po tom půl roce už byla doma jako lev v kleci. Ale občas ji to určitě zamrzí. Když jí někdy vyprávím, co jsme celý den s Májou dělali, je jí líto, že u toho nebyla.

Co dělá, když přijde domů z práce? Pak je ona mámou na plný úvazek?
Myslím, že si to hrozně užívá. Mě vždycky někam vyexpeduje a intenzivně se Máje věnuje.

Nestává se někdy, že je na vás Mája tak zvyklá, že ani k mámě nechce?
To je zajímavé. Spíš se někdy stane, že je na mámě úplný závislák, obzvlášť o víkendu. A když jí jdeme naproti, tak vždycky volá máma, máma a zdrhá mi. Když se máma vrací z práce, je to zlatý hřeb programu celého dne.

Neplete si vás Mája někdy s mámou a obráceně?
Občas se splete. Asi když ji zlobím, říká mi mámo. Ale z devadesáti procent jsem táta (smích).

Když ji štvete, proč vám neřekne nějak jinak? Umí už nějaké sprosté slovíčko?
To byla nehoda (smích). Nevím, kde to mohla slyšet. Už se to ale přeučujeme na dobrý den…

Jak vypadá váš běžný den?
Vstáváme kolem osmé. Přebalíme a jdeme snídat a na řadě je ranní vycházka. Cílem je často hřiště nebo houpačka u baráku. Nebo vezmeme strejdu (mého bratra) a jdeme do cukrárny, kde Máju ošidíme kornoutkem, abychom ji ještě nekazili zmrzlinou. Doma dáme oběd a odpoledne znovu ven. Máme také výhodu, že moje máma bydlí blízko a vymohla si, že odpolední procházky s kočárkem jsou její. Já si u ní dám oběd, ona pak vezme kočárek a za každého počasí vyráží ven. Po spaní doma znovu přebalíme a zase jdeme ven. My jsme pořád venku. Každý si musí všimnout, jak máme opálené dítě (smích).

Je něco, co trochu šidíte? Co by třeba Lucka dělala poctivěji?
Nemyslím. Všechno dělám, jak by to dělala Lucka. Aspoň doufám.

Jaká je Máji oblíbená hračka?
Teď nedá ani ránu bez baťohu. Koupili jsme jí malého Colemanna a ona vidí, že já nosím baťoh, Lucka nosí baťoh, tak ho musí mít taky. Odmítá ho sundávat i při jídle nebo při odpoledním spaní.

Myslíte si, že jste klidný tatínek?
Extrémně klidný. Už jsem se naučil i trochu zvýšit hlas, ale většinou k tomu nemám ani důvod. Otázkou je, zda jsem tak klidný, nebo máme tak skvělé dítě. Mája je opravdu neskutečně hodná.

Čtete knížky o rodičovství?
Občas do nějaké nakouknu, ale hlavně Lucka má hodně nastudováno. Ona se na mateřství opravdu důsledně připravovala. Četla knížky, absolvovala různé kurzy a podobně. Já se občas něco přiučím mezi ostatními maminkami u pískoviště a podobně. Třeba kde nakupovat zdravé dobroty pro děti.

V čem může mít táta na mateřské výhodu před mámou.
Můžu třeba lépe obouvat a zavazovat boty. Když si Máju posadím na klín, mám delší ruce a lépe jí dosáhnu na nožičky (smích). Tátové jsou taky silnější, tak mohou víc řádit a dělat akčnější věci. Pak si taky myslím, že jsou klidnější, protože toho nemusí v domácnosti tolik stihnout, jako ženy a naplno se věnují dítěti.

Když se řekne mateřská dovolená, většina maminek potvrdí, že o žádnou dovolenou nejde, a nechápou, proč se tomu tak říká. Jak to vidíte vy?
Souhlasím. Rozhodně to žádná dovolená není. Je to práce na plný úvazek, na čtyřiadvacet hodin denně. Pořád ve střehu. To slovo je v tomhle případě zavádějící a nemá s tím co dělat.

Když byste si pořídili další dítě, šel byste do toho znovu?
Když mi někdo zaručí, že bude stejné, jako je Mája, klidně (smích). A taky nevím, co bych dělal, kdyby se narodila třeba dvojčata…

Těšíte se po mateřské do práce?
Práci jsem měl určitě zajímavou. Nevím ale, jak to bude, až s Májou doma skončím. Ale jo, těším se. Nakonec co bych dělal doma? Máju určitě chceme do školky dát, protože si myslím, že je to pro děti užitečné být v kolektivu.

Přišla někdy chvíle, kdy jste měl strach?
Nejhorší je, když dítě pláče a člověk neví, co mu je. Teď už je to v pohodě. Mája už si řekne, co ji trápí, ale v těch prvních měsících to bylo o nervy. Jednou se mi taky stalo, že Mája upadla, pak hodně plakala, já nevěděl, jestli něco není v nepořádku, sednul jsem do auta a valil jsem k doktorovi. Nic to nebylo. Otec plašan. Ale stejně bych jel zase. Abych měl klid.

Oba dva s vaší partnerkou sportujete, Lucie dokonce dělá instruktorku v Aikidu. Budete vést ke sportu i Máju?
Určitě. Vypadá to, že k tomu i bude. O prázdninách jsme byli na týden na soustředění aikida a po několika dnech už při rozcvičce cvičila s námi. Každopádně si myslím, že sport je k životu důležitý, takže ji k tomu asi trochu donutím (smích).

Proč jste se s Luckou nevzali?
Já jsem to nabídl. Jsem z obliga. Je ale pravda, že nevím, proč bychom se museli brát. Pro mě je to zbytečná instituce. Navíc mám pocit, že pár našich známých, kteří se vzali, tak už to pak nebylo ono. Zkrátka přijde mi to zbytečné. My jsme s Lucií spolu, milujeme se, máme spolu dítě a nepotřebujeme na to papír.

A jak to máte se jménem pro Máju?
Mája je prostě po tátovi Suchánková.