„Pan režisér by potřeboval, abyste přišel k výčepu a jakoby opilý na něj trochu padnul," vzpomíná Zdeněk Krajíček, zkušený krumlovský komparsista, na natáčení jedné ze scén filmu Krambambuli. Podle pokynů režiséra Xavera Schwarzenbergera scénu zahrál.
„Výborně," okomentoval jeho výkon kdosi z české části štábu a dodal: „Přesně takhle jsem včera vypadal večer po natáčení v hospodě."

Filmaři měli tehdy šťastnou ruku. Krumlovské a zlatokorunské lokace dodaly velkému příběhu drsnost a opravdovost. Včetně výkonu jinak velmi často opomíjeného komparsu.
Film Krambambuli se u nás nikdy nepromítal. A rovnou je třeba dodat, že je to škoda. Dnes, šestnáct let po svém vzniku, je k nalezení na internetovém serveru youtube.com. To je asi už jediná možnost, jak si jej krumlovští a zlatokorunští komparsisté, kteří na jeho vzniku strávili několik dní, mohli prohlédnout.

Ale vraťme se zpět, do října roku 1997. V českokrumlovském Městském divadle rozbíjí svůj hlavní stan německo-rakousko-česká produkce. Ta si vybrala Český Krumlov a areál zlatokorunského kláštera jako část reálií filmu, nad jehož názvem mnozí lidé tehdy kroutili hlavou. Krambambuli? Co to je?
Krambambuli je jméno psa, pálenky, ale také i přezdívka vášnivého pytláka Wolfa Pachlera ze stejnojmenné povídky Marie von Ebner-Eschenbachové. Všimněte si, Wolf – vlk, pytlák. Už tady rozehrává Marie von Ebner zajímavou hru s významy.

Zahrát a vůbec pohybovat se v blízkosti tehdejší velké hvězdy Tobiase Morettiho využilo hodně lidí. Mezi nimi například Luděk Štěpánek z Horní Plané, tehdy zaměstnanec Městského divadla.
„Podzim 1997 jsem si připomněl hlavně tím, že na fotografii z natáčení mám svoji dceru Kristýnu, která je dnes už studentkou vysoké školy. Tenkrát jí mohly být tak tři, čtyři roky," zavzpomínal Luděk Štěpánek. „Vzhledem k divadelní mzdě jsme se tam tehdy přihlásili z divadla skoro všichni, včetně tehdejšího ředitele. Pro mě to byla první zkušenost, kdy jsem si zahrál u filmu," pokračuje Luděk Štěpánek s tím, že postupem doby se začal věnovat komparsům více, a to nejen jako aktivní herec-neherec, ale později i jako organizátor. Spolupracoval třeba i při výběru neherců pro slavné Rafťáky.

Filmová hospoda U Černého vola, v níž se odehrávaly kohoutí zápasy a rvačka mezi pytlákem (Tobias Moretti) a myslivcem (herecky vynikající Gabriel Barylli), vznikla ve sklepení areálu kláštera ve Zlaté Koruně.
Někteří komparsisté si do ní pro natáčení kohoutích zápasů přinesli dokonce vlastní kohouty a ačkoliv měli filmaři připravena svá zvířata, ve filmu se nakonec  objeví souboj zlatokorunských kohoutích reků.
„Interiér hospody se jim opravdu povedl, měla neuvěřitelnou atmosféru. Pili jsme rybízový džus, aby to vypadalo jako červené víno," dodává Zdeněk Krajíček. Podle dostupných informací má ale načervenalou barvu i pověstné pití Krambambuli, třešňovo-bylinková pálenka. A tak je možné, že komparsisté markýrovali pití právě téhle bavorské třešňovice.

Tuto domněnku potvrzuje i Luděk Štěpánek: „Krambambuli byly vlastně dvě věci 
z filmu. Jednak pes a jednak i kořalka, kterou jsme tam jakoby popíjeli."
Pro komparsisty kuřáky bylo dalším vítaným přilepšením i to, že produkce rozdávala kromě pití i cigarety. Sice bez filtru, ale vcelku chutné. Problém byl jediný. Kouřit jste museli jen při spuštěné kameře, a tak, aby byla cigareta v navazujícím záběru vždy stejně dlouhá. 
A to se některým milovníkům tabáku hlídalo velice těžko.

O hlídači Rexovi a modřinách na lýtku

Scéna hospodské rvačky trvá ve filmu asi minutu. Točila se celý den. Jako balet, každý pohyb dopředu připraven. Po podlaze rozložené žíněnky, mimo záběr, kdyby náhodou protagonista upadl někam, kam není naplánováno. Přichází kaskadér, který herce učí jak dát ránu, jak padnout. Kousek od něj je uvázaný německý ovčák. S ním přišel na natáčení Tobias Moretti. Jak se dozvídáme, je to skutečně jeho vlastní pes, jeden z těch, které filmaři využívali při natáčení Komisaře Rexe. Kaskadér se napřahuje směrem k Morettimu. Vlčák vyráží s ohlušujícím štěkotem. Chrání svého pána. Netuší, že je to jen jako.

Pro mne jako tehdejšího komparsistu přichází hlavní chvíle v okamžiku, kdy Moretti padá na náš stůl. Evidentně neplánovaně. V poslední chvíli si všímám, že padá na svícen. Než aby se televizní hvězda nabodla, sahám po svícnu, prudce uhýbám padajícímu tělu. Opírám se o zeď, podkluzují mi nohy. Padám. Všeho si všímá režisér. „Stop," zní od kamery. „Pan režisér říká, že to bylo takhle výborné, ve scénáři to sice není, ale udělejte to, prosím, znovu," říká mi produkční. Padáme s Morettim ještě šestkrát. Pokaždé mu zachraňují život před nabodnutím na železný osten. Až večer po natáčení zjišťuji, že mám od pádů celá lýtka modrá.

Krambambuli (TV film)
Produkce: Rakousko / Německo, délka 90 minut
Režie: Xaver Schwarzenberger
Hrají: Tobias Moretti (pytlák Wolf Pachler), Gabriel Barylli (myslivec), Christine Neubauer (jeho žena), Anne-Marie Bubke, Arthur Klemt,… a další.
Lokace při natáčení v Čechách:
Český Krumlov, Zlatá Koruna.

Existuje ještě film Věrný pes Krambambuli z roku 1940, taktéž natočený v rakousko-německé produkci.

Marie von Ebner-Eschenbachová

Jméno spisovatelky, podle jejíž knihy byl film Krambambuli natočen,  Marie von Ebner-Eschenbachové, jinak také hraběnky Dubské, má v rakouských zemích podobnou razanci asi jako v Čechách při vyslovení jména Božena Němcová.
Navíc pocházela ze šlechtického rodu Dubských z Třebomyslic Zdislavic na Kroměřížsku. Tam je také pochována.
Psala ovšem německy, ale krom toho ovládala plynně i češtinu a francouzštinu.
Původní povídka Krambambuli pochází z roku 1883 a zkráceně řečeno, je to příběh psa, který miluje dva pány, myslivce a pytláka. Ti se ale navzájem nenávidí. Pes ovšem nechápe proč. Vztah myslivce a pytláka se také někdy vykládá jako alegorie na česko-německé vztahy.

Děj filmu

Film začíná ve chvíli, kdy do bavorského městečka přijíždí nový myslivec, nadlesní, se svojí krásnou ženou. Jeho předchůdce zabil pytlák Wolf Pachler, kterého si do Krumlova přijel s gustem zahrát Tobias Moretti, mnoha lidem byl v době natáčení známý hlavně z televizního seriálu Komisař Rex. Novému nadlesnímu se líbí Pachlerův pes, a tak jej odkoupí. Za pálenku. Krambambuli za Krambambuli. Vlk Wolf Pachler pytlačí v revíru dál,  postupně ne jen v lesích, ale čím dál víc jej to táhne za myslivcovou ženou, která nakonec pytlákovu kouzlu podlehne. A čtenář už tuší, že vše spěje k milostnému trojúhelníku, ale zároveň k tragédii. Ta vrcholí nejdříve hospodskou rvačkou, pak setkáním dvou mužů v lese. Přichází nejsilnější scéna filmu. Pachler postřelí myslivce, volá k sobě od něj svého dřívějšího psa. Krambambuli běží. Poraněný myslivec leží na zemi a přivolává psa zpět k sobě. Pes se v půli cesty zarazí. Vrací se. To se několikrát opakuje a graduje, než se myslivci podaří natáhnout pušku a pytláka zastřelit. Krambambuli nakonec sedí u mrtvého Pachlera a kňučí, protože vůbec nerozumí tomu, co se tady děje. Film končí odjezdem myslivce, který opouští jak městečko, tak revír, ale i svoji nevěrnou ženu.