Ve čtvrtek 21. února kolem poledního usedá naše figurantka na lavičku před obchodním domem Dvořák na třídě 9. května. Jejím úkolem bylo na nejrušnější táborské ulici simulovat ztrátu vědomí a čekat na první pomoc z davu. Redaktoři Deníku pro vás akci zaznamenali.
Test jsme na stejné ulici s odstupem času vyzkoušeli dvakrát. Poprvé nás mile překvapil Radek Valenta ze Dvorců u Soběslavi. Jakmile se studentka zdravotní školy Vlaďka Procházková na lavičce skácela, okamžitě vyskočil ze zaparkovaného auta a šel jí pomoci. „Šel jsem k ní nejistě, to víte, nevěděl jsem, co se děje,“ řekl s ulehčením, když se dozvěděl, že tentokrát jde pouze o test. Přestože měl trému, snažil se s dívkou navázat kontakt. Když nereagovala, hned sahal po telefonu.
Druhá zkouška již tolik radostná nebyla. Vlaďka si v nevlídném počasí na lavičce poležela dlouhých jedenáct minut. Doléhaly k ní obvyklé hlášky typu „zase jedna vožralá, co usnula na lavičce.“ Kolemjdoucí nekonečně dlouho míjeli lavičku s bezvládným tělem mladé hezké blondýny, která svým vzhledem rozhodně nebudí dojem alkoholičky. Podívali se sice jejím směrem, ale nenapadlo je alespoň se nad dívkou sklonit.

Poradí operátorka

Proč se lidé tolik bojí poskytnout pomoc člověku v bezvědomí, když každá minuta navíc hraje proti jeho životu?
„Je to logické, neboť jde o stresující okamžik. Svědek nehody musí v sobě zmobilizovat všechny síly a mnohdy je v takovém vypětí, že to až ohrožuje jeho vlastní život,“ říká lékař táborské záchranné služby Milan Kratochvíl.
Lidem svazuje nohy strach, že postiženému ještě více svou neodborností ublíží. Podle lékaře jde však o zásadní omyl. Jak říká, každá pomoc, byť neodborná, je lepší než žádná. Navíc povinností operátorky, která sedí na druhém konci linky 155, je záchrance slovně navádět, jak si má u takového případu počínat. Službě se říká telefonická asistence. Se zástavou tepenného krvácení by si dobře poradilo všech deset oslovených lidí. Naše čtyři asistentky z táborské zdravotnické školy dále zjistily, že s bezvědomím by si správně poradila už jen polovina respondentů. V jednom by ale zareagovali shodně, volali by záchranku.
„Většinou říkali, že by se snažili, ale hlavně by volali záchranku, protože sami nemají odvahu. Tepenné krvácení se zdá lehčí, to by zvládl každý. Všichni věděli, že mají ránu něčím ucpat. Jeden pán říkal, že by vůbec nepřemýšlel, zda má ruce čisté nebo špinavé. Sáhnout ale nejdřív po telefonu není správné,“ zhodnotila test letošní maturantka Lenka Petrů.
„Už jsem několikrát pomáhal při autonehodách. Krvácení bych zastavil, ránu bych zmáčkl a ledoval. U bezvědomého bych zjistil tep a volal rychlou pomoc,“ obstál by Filip Jelínek z Tábora.
Každý by se tak duchapřítomně jako on ale nezachoval. Lidé mají strach z krve, nemocí, i o vlastní bezpečnost. Takovou zkušenost má například starší žena z Tábora, která se po naší figurantce ležící na lavičce ohlédla, ale pokračovala v chůzi. „Říkala jsem si, že je buď opilá nebo je jí špatně. Už dvakrát jsem takhle šla pomoct, a ten člověk byl ke mně vulgární, neboť byl opilý. Dnes se tedy už bojím,“ zdůvodnila Blažena Pospíchalová.
Zdaleka nebyla jediná, která se po bezvládně ležící dívce před obchodním domem Dvořák v Táboře jen ohlédla. „Myslela jsem, že spí. Vypadala klidně. Sice to není normální, ale v parku u nádraží teď také jeden spal,“ vyjádřila se další žena z Tábora.
Také lékař Milan Kratochvíl z táborské záchranky má s opilými spáči své zkušenosti. Mnozí kolemjdoucí totiž, aniž se přesvědčí, o jaký stav u ležícího jde, raději hned zavolají zdravotníky. „To je také špatně a může jít až o zneužití záchranky. Nejdříve mají zjistit, co s dotyčným je.“
Mají se snažit s ním navázat kontakt, mluvit na něj a zjistit, zda se probírá. Pokud nereaguje, následuje druhý krok: prověrka dýchání. „Když kolemjdoucí jistí, že osoba dýchá, je to známka toho, že člověk není tolik ohrožen na životě. Pak je třeba zavolat pomoc, neboť každou poruchu vědomí je nutné vyšetřit,“ dodal lékař.
Naše figurantka Vlaďka Procházková se jedenáct minut nedočkala pomoci. Sklonil se nad ní až Ivan Mráz z Tábora, kterého jsme zastavili a zeptali, proč ji minul. „Já jsem si jí nevšiml, kdybych ji viděl, tak bych jí pomohl,“ řekl Mráz a šel zjišťovat, co se dívce stalo.
„Zřejmě bych zavolal záchranku, umělé dýchání bych asi nedělal, mám k tomu zábrany. Podobný obrázek je všední, přibývá opilých bezdomovců, a tak si obecně těchto lidí méně všímáme,“ míní.