Roku 1788 se změnil systém obecní správy v Táboře. Místo konšelského magistrátu vznikl tzv. regulovaný magistrát. Jeho první tři zvolení reprezentanti Karel Jirouch, Jan Strázský a Václav Čížek se vydali na inspekci do táborského pivovaru. Šli pod dohledem purkmistra a anwalta, což byla nová funkce.
Nejdřív nachytali sládka Františka Kubína, že falšuje pivo truhlářským klihem. Pak na něj padlo podezření, že převařil celou várku piva, což se nesmělo. Sládek se ale k takovým nepravostem uchýlil proto, že musel vytvořit chuťově plné pivo podle předepsaných norem surovin, které nedostačovaly na objem várky. Opáčil sice, že mu to nikdo nedokáže, nicméně pochopil, že se pod ním láme větev a skončí stejně jako jeho předchůdci – bude vyhozen.
Představitelé táborského magistrátu by se ho nejraději zbavili hned, ale krajský úřad váhal. Obvinění o převařování piva se opíralo jen o svědectví bankálního úředníka, před nímž se údajně snažil sládek odstranit jeden sud převařeného piva. Sládek žádal, aby mu dali aspoň čtvrtletní výpověď, avšak páni z magistrátu se usnesli, že do čtyř týdnů zmizí z pivovaru. Vývoj události mohl ještě ovlivnit krajský úřad.
Převařoval pivo?
„Dovolte mu tu čtvrtletní výpověď, vždyť bankální úředník mu převařování piva vlastně neprokázal," namítl krajský hejtman. Je zajímavé, že už nikdo neřešil skutečnost, že se roku 1789 sládkovi prokázalo dochucování piva truhlářským klihem.
A také už nikoho nezajímalo, že 4. března 1790 ochutnávali kontroloři pivo v pivovaře znovu a prohlásili: „Co do jakosti ho shledáváme docela dobrým. Neprávem se zdá býti slabým."
Nyní se jednalo jen o to převařování. Magistrát trval na svém: „Sládka chceme mít do čtyř neděl pryč." Hejtman přikývl a sládek si začal balil fidátka. Zase věčná otázka: Kdo bude novým sládkem?
Přihlásil se bývalý sládek Václav Hašek, v té době nájemce pivovaru v Želči. Táborští ho chtěli za sládka přijmout.
Jenže hejtman neměl krátkou paměť. „Hašek? Vždyť jste ho svého času uznali za nezpůsobilého, aby se stal sládkem!" namítl a připomněl, že nařčení z převařování piva je mezi bankálním úředníkem a sládkem Františkem Kubínem tvrzením proti tvrzení. „Jestli bankální úřad neuzná Kubína vinným a ještě rozhodnete, že Hašek nastoupí na jeho místo," pokračoval hejtman, „bude mít Kubín právo na čtvrtletní výpověď, jak sám chce." Kubín tím získal čas, aby se porozhlédl po práci jinde.
Zato na táborském magistrátě už si pánové začali drbat hlavy. Konečně si přiznali, že pivovar opravdu nedokáží spravovat. Skoro celou dobu, co pivovar pivovarem stojí, hledají nového sládka, aby ho pak zase vyhazovali a sháněli nového. A pivo pak stojí za houby.
„Musíme dát pivovar do pronájmu někomu, kdo ho umí řídit," rozhodli. Když přišla žádost o povolení pronájmu pivovaru na krajský úřad, všichni tam vykulili oči. Táborští várečníci se asi znovu napili piva s pořádnou dávkou klihu a pomátli se! Dvacet tři let se brání pronájmu, teď ho sami chtějí! Když to prosazoval krajský hejtman Balthasar de Bossi, psali na něj udání na nejvyšší místa.
Bossi se nerozpakoval nazvat je neschopnými, a oni mu vyčítali, že je ponižuje. Řečeno dnešními termíny, obviňovali ho, že uplatňuje bossing. Zajímavá zvuková shoda se jménem bývalého hejtmana.
Práce na léta
„A vida, najednou vlastně sami přiznali, že se v jejich hodnocení Bossi nemýlil," řekli si na krajském úřadě a vzpomněli si, jak Táborští v té době dokonce vylepili na domy karikatury krajského hejtmana a pak se vyšetřovalo, zda to neudělali místní vojáci. Ale i kdyby to místní vojáci udělali, stejně byli od táborských pánů „naočkováni".
Ostatně teď už je to jedno. Táborští sami uznali, že jsou k ničemu. Jejich žádost o pronájem pivovaru je datovaná již ze dne 24. března 1790. Jenomže najít dobrého nájemce a připravit patřičnou legislativu může být práce i na léta. Raději tedy ještě přijali sládka Haška.
Josef Musil