I sběratele zdobí různé tituly. Zdena Smetanová z Tábora by už mohla mít „národního umělce". V republice totiž nemá přemožitele, co se týče shromažďování kalendáříků českých i zahraničních. Do 200 tisíc už jí moc nechybí, jen něco málo přes 20 tisíc.

Jihočeský klub sběratelů dnes ve Střelnici zahájil burzu vernisáží své výstavy, která mapuje 50 let historie od založení. Je nejdéle trvajícím klubem v České republice, o což se zasloužili i všichni současní členové a činovníci, kteří mají výdrž a tradici táhnou dál. Založil ji v roce 1964 Antonín Čížek, který inicioval ustanovení přípravného výboru a klubu. Hlásili se k němu i významné osobnosti jako například akademický malíř Jindřich Šenk, malíř a grafik Ladislav Tousek nebo starosta Tábora Ladislav Doležal či přeborník v řeckořímském zápase Vladimír Javorský. Autorem původního loga klubu se pak stal výtvarník Václav Šimeček.

Dnes klub pociťuje hlavně úbytek mladých, začínajících sběratelů. To potvrzuje i Zdena Smetanová. „Syn začal sbírat známky, ale dlouho to netrvalo, asi pět šest let a pak ho to opustilo. Doma má už asi jen polovinu původní sbírky, už ale nepokračuje," připustila, že svého vášnivého pokračovatele doma nemá. Rodina ale přesto jisté zapálení pro kalendáříky sdílí. Kdekoli se naskytne příležitost, vezou ho Zdeně Smetanové do Tábora.

Ona sama se ke svému sběratelství prokousávala od dětství, ale opravdový a trvalý zájem se probudil až když jí bylo kolem třiceti let a syn si při marození prohlížel její první ještě „nevědomé" kousky. „Začala jsem nejdříve sbírat odznaky a téměř zároveň i kalendáříky, které jsem nejdříve zakládala do knížek jako záložky a dnes je mám všude. Ty kvalitnější v albech, ostatní v šuplíkách v komodách, do nichž mi manžel nadělal přihrádky," říká o svém čtyřicetiletém koníčku. Dnes již vypracovaný systém řazení a třídění kalendáříků začal ale v krabicích od bonbonů. Nejvíc pyšná je na kominickou sérii, neboť na kominickou tématiku se paní Zdena obzvláště zaměřuje.

Sběratelství na celý život propadl také Josef Formánek (1940), který se svému koníčku věnuje 47 let. Soustředí se hlavně pohlednicím z Tábora a okolí a také knihám, které zachycují historii Táborska. „Protože moje matka dělala v pivovaru, tak jsem ale začínal pivními etiketami. U toho jsem vydržel hodně let a k tomu zároveň sbíral staré pohledy Plané nad Lužnicí. Pak jsem přidal historii Táborska, která se dobře kupovala za docela slušné ceny v antikvariátu," říká Josef Formánek a jen tak mimochodem podotkl, že noví sběratelé už se v této oblasti moc nechytnou. Co má on, nikdo už na jedno místo nenasbírá. Jenže sběratelská základna se hodně proměnila.

„Mladí chybí, ti mají počítače, takže nás je už čím dál tím méně. Také když jsme začínali, bylo víc možností, co sbírat. I ceny se od té doby hodně zvedly. Starou pohlednici byste dnes kupovala i za 1500 korun, kdežto já je mám po čtyřiceti korunách. Už jich mám tolik, že těžko seženu něco nového. Pohlednic Plané mám asi osm stovek kusů."
K letošním výročí klub vydal 162. barevné číslo časopisu Kotnov, klubový kalendářík a dvě pohlednice Tábora.

Výstava sběratelů se ze Střelnice přesune do chýnovské městské knihovny, kde ji zájemci poprvé uvidí 2. října. Komentovaná vernisáž začne v 17 hodin. Slova se jako v Táboře ujme historik Jiří Kohout.