VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Táborští jen neradi přestoupili z podobojí na podjednou

Tábor – (Předchozí díl pojednával o tom, jak se Tábor 18. listopadu 1621 vzdal generálu Marradasovi. Ten uvalil na město tvrdé sankce a Táborským přikázal, že musejí přijmout katolictví.)

29.9.2012
SDÍLEJ:

Táboráci se nechtěli vzdát víry podobojí. Velitel města rozkázal, že nekatolíci nesmějí provozovat řemesla.  Foto: Josef Musil

Marradas do města dosadil i katolického děkana. Mnoho měšťanů raději opustilo domov a putovalo za hranice vlasti. Do Saska nebo do Uher. S nimi odešel i jejich děkan Daniel Hubel.

Ti, kteří zůstali, třeli bídou s nouzí, avšak přesto, anebo vlastně právě proto, si nechtěli nechat vzít to poslední, co zbídačenému člověku zbývá. Své myšlení, svou víru. Jenomže tlak neustával – staňte se katolíky, nebo budou další konfiskace, zakážeme vám svatby, a vůbec koukněte se na ty císařské vojáky tady, zatím vás na životech ušetřili.

Nuže, půl roku po dobytí města, o Velikonocích 1622, podává katolický administrátor táborské fary Ondřej Koker hlášení o obrácení padesáti předních měšťanů na katolickou víru. A roku 1625 hlásí císařský rychtář, purkmistr a konšelé, že na katolictví přistoupili všichni sousedé i podruzi.

Takové  hlášení mělo svůj důvod. Město v troskách se ne  a  ne hospodářsky pozvednout. Toho roku poslali představení Tábora žádost císaři, aby jim prominul jejich provinění. Jaké bylo jejich provinění v očích katolického císaře, je jasné.

Nyní již údajně katolický Tábor proto může jeho císařskou milost prosit, „aby zadržené berně, kontribuce, posudní a plat komorní, jež pro velikou chudobu zaplatiti nemohou, odpuštěno a statky odňaté navráceny byly".

Ve víře svých otců

Mnoho tím ale nezískali. Ferdinand II. tehdy vrátil městu pouhé dvě vesnice.

Měl jistě i jiné zprávy o stavu věrolomnosti Táboráků. Dva roky předtím velitel města Maxmilian Bechlar podal hlášení, že s přestupováním obyvatel na katolickou víru to není nijak jednoduché. Jmenuje v něm šestnáct měšťanů, kteří prohlásili, že od víry podobojí, v níž je vychovali jejich rodiče, neustoupí. Proto nemohou přistoupit na katolictví. To je přece logické.

Bechlarovi to dal písemně táborský bývalý primas městské rady Jan Chvatalius. Chce zachovávat, „co na koncilium basilejském za spravedlivé uznáno a vůbec vyhlášeno, nač se zřízení zemské a vykonané přísahy slavných císařů a krá-lů českých vztahují". Tento občan zplundrovaného Tábora, jemuž majetek propadl v konfiskaci, dokázal vyjádřit de facto tváří v tvář představiteli vítězné strany, že jeho víru mu nemá právo brát ani on, ani sám císař.

Velitel města se tedy rozhodl pro krok, který vlastně dělá většina vykonavatelů totality, když chtějí zlomit duchovní odpor, ale není pro ně výhodné zavírat neposlušný lid do vězení anebo ho mučit. Roku 1626 vydal nařízení, o němž si myslel, že se jím všechno vyřeší. Žádný nekatolík ve městě nesmí provozovat řemeslo a požívat měšťanského práva. Zdálo by se, že v takové situaci lidem nezbyde než se podvolit.
Jenomže když 3. března 1628 přijela do města protireformační komise, ukázalo se, že ani tohle Táboráky úplně nezlomilo. Nejvyšší sudí království Jindřich Libštejnský z Kolowrat, takto šéf oné komise, a jeho pravá ruka podkomoří Přibík Jeníšek z Újez-da spolu s jezuitskými misionáři Vojtěchem Chanovským z Dlouhé Vsi, Václavem Rau- šarem a Martinem Budou napočítali jen šedesát sedm Táboráků, kteří dali ruku na to, že nejpozději do Družebné neděle přijdou ke zpovědi a přijímání podjednou.

Vykašlali se na to

Páni komisaři předvolali i pány šlechtice z okolí Tábora. Jedenáct slíbilo, že budou konvertovat. Pětadvacet prohlásilo, „že se chtějí víře katolické učit, a jestliže jim Pán Bůh ráčí dáti ji poznati, k ní i přistoupiti". Bylo to myslím stejné, jako by jinými slovy řekli, že pokud je katolictví neosloví, je to boží vůle, a té se úředníci nemohou protivit.

Svoje smýšlení o rozkazu komisařů ukázali nejvýstižněji místní svobodníci neboli dvořáci; tak se nazývali majitelé statků a pozemků, kteří vrchnosti nepodléhali robotní povinností. Šedesát osm jich dostalo předvolání. Čtyři úředníkům slíbili, že na katolictví přistoupí. Další čtyři řekli, že se budou novému náboženství učit.

A těch zbylých šedesát? Ti před slavnou komisi do Tábora vůbec nepřišli…

Josef Musil

Autor: Redakce

29.9.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

O autisty se v Táboře stará Apla.

Festivalem o autismu oslaví kulaté výročí

Souběžně s mostem povede i lávka.

Tábor podruhé hledá stavitele lávky

Když se vám narodí trojčata

Táborsko - Ač je to s podivem, Táborsko je na výskyt trojčat vcelku bohaté.

V hledání pomohly sociální sítě

Tábor - Poctivý nálezce v pátek odpoledne odevzdal funkční tablet, který našel v Jordánské ulici. Strážníkům, kterým tablet předal na služebně, se pomocí sociální sítě podařilo kontaktovat kamarády jeho majitele. Ti mu zprávu předali, takže se tablet opět dostal do správných rukou.

Nemocní mohou poslouchat knihy z CD

Tábor - Již poněkud starší myšlenka a nápad nezapadly a dočkaly se realizace. Knihovna do nemocnice věnuje čtivo, které vyřazuje ze svého fondu.

Největší volební okrsek v Táboře? Kupa odpovědnosti a stravenky místo bábovky

Tábor – Ještě než volební místnost největšího okrsku na Táborsku navštívili první nedočkavci, měli už členové jeho komise za sebou první stěžejní díl své práce.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení