Pro vynálezce Miroslava Vacka z Tábora tato rovnice neexistuje a neplatí.
Své parakolo od loňského roku v garáži vylepšil a zmodernizoval ho k obrazu handicapovaných. „Hlavním rozdílem od klasických parakol je hnací mechanismus. Kývavý pohyb jsem změnil na rotační, což pro cyklistu představuje mnohem menší zátěž, větší stabilitu a skvělou ovladatelnost. Pákou ovládaný výsuvný podvozek umožňuje couvání kola a jeho otáčení na místě, stejně jako u invalidního vozíku. Když se páka zatáhne úplně, nadzvedne se přední kolo. Pákové zvedáky se zapřou o obrubník a není problém zdolat běžnou výšku obrubníku okolo deseti centimetrů,“ vysvětlil včera.
U vozíčkářů vzbuzuje prototyp příjemné pocity, z bezpečnostních důvodů si jej ale dosud nikdo nevyzkoušel na vlastní kůži. „Možná prvním testerem bude v létě náš známý herec,“ usmíval se Vacek, který má letos v červnu se svým kolem pokořit jeden z rekordů v Pelhřimově.


Otáčí se zády
Podle Vacka je první otázkou každého vozíčkáře: Kdo to vyrábí? A zde veškerá snaha o zlepšení života nehybných lidí končí. „Veškeré díly na parakola se k nám dovážejí ze západu, sestavují se a jdou na prodej. Taková kola potom stojí od 40 do 200 tisíc korun. Díly vám nikdo v republice prostě nevyrobí a kdyby ano, cena bude až příliš vysoká,“ povzdechl si vynálezce, který svá parakola sestavuje ze starých kol a součástek. „To kolo jsem vyrobil jen za pomoci svěráku, stolní vrtačky, malého soustruhu a CO svářečky. Nechápu, proč by to nemohla zvládnout jakákoliv akciová společnost. Najme pět lidí do malé dílny a práce mohou začít,“ nechápal postoj většiny podniků k jeho patentu. „Na mém kole je nejdražší převodovka, jejíž zhotovení stojí deset tisíc korun, zbytek jsou maličkosti. Uvidíme, zda se někdo konečně ozve,“ zhodnotil nákladnost své domácí výroby.

Parakolo je mechanický dopravní prostředek, kde jsou hnací silou paže.