Slavnostní akt se konal v pátek v prezidentském paláci v hlavním městě Moldavska Kišiněv. Teodor Buzu zároveň dostal pozvání vystavovat v Národní galerii Moldavska.

„Pro mne je to velká čest. Obdržel jsem již více ocenění v Evropě a mimo Evropu, ale tentokrát si mě všimli i doma. Dostal jsem pozvání vystavovat v Národní galerii Moldavska. Pozvání jsem přijal a k výstavě jsem přizval i dva výtvarníky z Čech - Víta Pavlíka a Pavla Klímu," dodal oceněný výtvarník.

Do Kišiněva odlétl Teodor Buzu již ve čtvrtek. „Byl jsem tam ve společnosti lidí, které vnímám jako svůj vzor. Výtvarníků, skladatelů či režisérů. Bylo mezi nimi i několik mých přátel,“ dodal. Nejvíc si dle svých slov váží toho, že se nejedná o politické ocenění, ale profesní. „Dává mi to sílu pokračovat v tom, co dělám,“ upřesnil.

V Národní galerii Moldavska chystá výstavu, na které se kromě něj budou podílet malíři Vít Pavlík a Pavel Klíma. S výstavou i prezentací pomůžou český velvyslanec v Moldavsku a také ředitel Českého centra v rumunské Bukurešti, který má na starosti Moldavsko.

„Výstava totiž není jen o obrazech. Je s tím spojená velká práce, vydaní katalogu a podobně. Pomůže to také vzájemným vztahům mezi Moldavskem a Českou republikou,“ myslí si Teodor Buzu.

„Kultura je jediným jistým zdrojem trvalé radosti. Je to jediné místo, kde je svoboda doma, je to osvobozující stav. Člověk musí projít očistou, kterou nabízí kultura, aby procítil svou lidskost. Vděčnost těm, kteří se potili a dýchali při každém slovu, při každé notě, při každém tahu štětcem nebo při každém kroku na náročném prkně jeviště, abychom se díky jejich práci povznesli nad všednost, objevili nové světy a znovu objevili sami sebe. Važme si jejich práce. Važme si jejich talentu,“ uvedla při předávání cen prezidentka Moldavska Maja Sandu.

Laureátovi poblahopřál také jeho český kolega, výtvarník a malíř Jaroslav Chobot. „Za fantasticky skvělé je nutno považovat, že samu cenu Maestru in Arta získáváš v průběhu svého vrcholného malířského působení, v plné síle a mladistvosti životního vyznění optimality,“ sdělil.

Teodor Buzu se narodil 3. května 1960 v Drasliceni v Moldavsku, vystudoval Akademii umění a designu v Charkově na Ukrajině. V Táboře žije již 35 let.

Jak sám říká, narodil se v úterý a dobře udělal. Jako malý chlapec pásl husy a potom také krávy, a to mu ukázalo, že život je krásný. „V deseti letech jsem se dostal na uměleckou školu. Na škole jsem pochopil, že obraz má dvě stránky: tu, co vidíš, a tu, která je skryta v malbě,“ zmínil.

Ve vlaku z Oděsy do Charkova se seznámil se svou manželkou, se kterou má dva syny. „Sloužil jsem rok a půl v sovětské armádě. Kdo to zažil, ten se v cirkusu nesměje,“ dodal Teodor Buzu. V Čechách pochopil, že svět patří především těm, co chtějí uskutečňovat své sny a plně na nich pracují. „Jsem realista, ale věřím na zázraky,“ vysvětlil.

Na bilancování je podle něj ještě brzy. „Paměti jsou sny o minulosti. Přijel jsem do Tábora v roce 1987 na Štědrý večer. Od té doby se můj život skládá z dobře organizovaných náhod. Štěstí je umění chtít od života to, co již máš. Jednou za čas se po ránu dívám se do zrcadla. Vidím tam člověka, rád bych s ním mluvil, řekl mu mnoho věcí, ale on se mnou nechce mluvit. Tak mi nic jiného nezbývá, než namalovat obraz a jeho prostřednictvím všechno říct,“ uzavřel.