Doba národní obrození vynesla do povědomí lidí Karla Hynka Máchu, Boženu němcovou či Františka Palackého. V záři těchto osobností se ovšem promítá mravenčí práce mnoha vlasteneckých nadšenců ze všech koutů Čech. Mezi ně patřil i Josef Vlastimil Kamarýt, rodák z Velešína, který později pracoval a zemřel v Táboře. Především jeho spolupráce s Františkem Ladislavem Čelakovským na sběru lidové slovesnosti je nedocenitelná.
close
zoom_in
Jak bývalo na začátku 19. století u vlastenců zvykem, osvojil si Josef Kamarýt druhé jméno Vlastimil, aby dokázal, jak miluje svou vlast. S Františkem Ladislavem Čelakovským se spřátelil na piaristickém gymnáziu v Českých Budějovicích. Jejich důvěrný vztah pokračoval i na filozofii v Praze, kde je velmi ovlivňovaly přednášky Bernarda Bolzana a probudilo se v nich vlastenecké cítění.
„Největší význam Kamarýtova života spatřuji v tom, že společně s Čelakovským sbíral básně a lidovou tvořivost. Když šel později do kněžského semináře, nemohl sbírku vydat. A proto vyšla pouze pod jménem Čelakovského," připomíná Jaroslav Bartizal, prezident Společnosti přátel města Velešín, kde se J. V. Kamarýt narodil. Tak končí jeho světská činnost a začíná kněžská pouť, kterou strávil v Táboře, přesněji v Klokotech. „Právě tam úspěšně působil ve prospěch církve a vlasti. Obzvláště rozšiřoval české knihy a i písně mezi lidem, mnoho písní převážně náboženského obsahu sám složil," uvádí klokotský kronikář doktor Rytíř v kronice kláštera. Podle něj právě sběr těchto českých národních duchovních písní stojí za to brát J. V. Kamarýta jako významného obrozence. „Písně práce a naděje našich předků přinášely ženy Kamarýtovi v pletených kabelkách a dědové v kapsářích," dokládají něžná slova kronikáře.
Slavné klokotské písně jako Matka pláče nebo Raduj se, vesel se celý světe, jak pěkně klokotská růže kvete pocházejí právě z Kamarýtova pera. A že patřil do nejužšího okruhu českých vlastenců, to dokazuje nejen jeho četná korespondence s Čelakovským, Krasoslavem Chmelenským či Josefou Pedálovou, ale také uznání od Františka Palackého. Ten označil Kamarýtovo vydání 246 duchovních písní jako nejznamenitější knihu.
V roce 1867 se u příležitosti nedožitých sedmdesátých narozenin J. V. Kamarýta začal stavět za přispění jeho příznivců sarkofág na starém táborském hřbitově. Pro celé město Tábor se stalo jeho otevření velkou společenskou událostí.
Rodinná (ne)úcta
„Rodný dům J. V. Kamarýta už neexistuje, protože rodina se o něj moc nestarala, nebydlela tam. Někdo tam dokonce přespával a zapálil ho. Místo domu je nyní park a v něm stojí pomníček s pamětní deskou, která byla sejmuta z vyhořelého domu. Máme tu teď spíš takové pamětní místo," přibližuje Jaroslav Bartizal. „Ve Velešíně dodnes jméno Kamarýt existuje. Už jsou to ale běžní lidé, žádní intelektuálové. K památce Josefa Vlastimila se moc nehlásí, neprožívají to. Když jsme dělali nějaké pietní akce a zvali jsme je, tak dokonce ani nepřišli. Člověk by očekával, že na tak slavného předka budou patřičně hrdí," povzdychl si Jaroslav Bartizal.
Josef Vl. Kamarýt byl nejstarším ze třinácti dětí. Členové jeho rodiny se ve své době nijak veřejně neprojevovali. Byli to pekaři. Pravdou ovšem je, že někteří Josefovi synovci později ve veřejné činnosti pokračovali. Jeden z nich, Bedřich Kamarýt, byl farářem v Deštné u Červené Lhoty. Namaloval kolem dvou tisíc církevních obrazů, které jsou dnes až v Americe. Nevydělával si tím pro sebe, ale na projekty, které sám rozjížděl.
„Byl to takový ten pravý farář, lidé ho měli rádi, chodili za ním. On pro ně maloval, aby vydělal třeba na sirotčinec, který také založil. Když nemohl malovat, psal a prodával historické povídky," hovoří o Bedřichu Kamarýtovi Jaroslav Bartizal. „Až do své smrti v osmdesáti osmi letech byl schopen financovat všechny aktivity, které zavedl. S jeho pomocí byla kupříkladu postavena kaple v Chotěmicích. Vytvořil obrazy svatých pro celé okolí, například pro Veselí nad Lužnicí či Chotěmice, další visí i v Českých Budějovicích nebo v Táboře," dodává náš průvodce životem Josefa Vlastimila Kamarýta, který má v Táboře svou ulici. Protíná se s ulicí Kollárovou a Dobrovského na Novém Městě.
Lucie Mylerová Paurová
